Zákaz lovu velryb způsobil poruchy tisíců převodovek
Ve Spojených státech amerických byl zákonem z roku 1973 zakázán lov velryb. To vyústilo v selhání tisíců automatických převodovek různých výrobců, ale především koncernu General Motors.
Víte, co je to spermacet? Jde o polotekutou, voskovitou hmotu v hlavě velryby, konkrétně v hlavách vorvaňů. Spermacet se nachází ve spermacetovém orgánu a v části hlavy, kterou velrybáři nazývají junk (odpad), kde má však tužší konzistenci. Proč se ale o spermacetu bavíme na motoristickém webu? Protože se z něj vyráběl spermacetový olej, tedy mazivo, které bylo v autoprůmyslu používáno až do 70. let minulého století.
Velrybáři získávali spermacet tak, že uloveného vorvaně přitáhli k boku lodi, odřízli jeho hlavu a vytáhli ji na palubu. Zde do hlavy vyřízli díru, hmotu vybrali a uložili ji do sudů. Někdy se ještě z obavy ze žluknutí na palubě převařila. Po převozu na pevninu se nechaly sudy přes zimu vychladnout, čímž hmota v nich ztuhla do houbovité konzistence. Následně byl ztuhlý spermacet vložen do vlněných pytlů a v nich do lisu.
Získaná tekutina se prodávala jako zimní spermacetový olej. Zbylá pevná hmota na jaře teplem mírně povolila a bylo z ní možné získat další trochu tekutiny, tentokrát prodávané pod označením jarní spermacetový olej. Poslední zbytky tekutiny se z tuhé části spermacetu získaly v létě. Po celém procesu zůstala tuhá hmota hnědé barvy, která se bělila a prodávala jako spermacetový vosk.
Spermacetový olej má poměrně nízkou viskozitu, kterou si zachovává i při vysokých teplotách, a to lépe než většina ostatních olejů. Zároveň je relativně odolný proti oxidaci, nežlukne, nevysychá a nemá tendenci korodovat kovy. Používán byl mimo jiné také v olejových lampách, než jej koncem 19. století nahradil petrolej, nebo jako mazivo v automobilovém průmyslu. Oblíbil si jej především americký koncern General Motors, kterému se to později vymstilo.
V automobilech byl spermacetový olej používán především jako aditivum do převodovkových olejů, kde výrobci pomohl nastavit doporučovanou výměnu oleje až po 100 tisících mil, tedy téměř 161 tisíci kilometrů. Jen do maziv se dle dostupných údajů ročně používalo až 14 tisíc tun spermacetového oleje, což si vyžádalo tisíce ulovených vorvaňů každý rok. Přítrž tomu učinil až Endangered Species Act of 1973, tedy americký zákon o ochraně ohrožených druhů (vorvaň mezi ně patřil od roku 1970).
Za spermacetový olej s protikorozními vlastnostmi bylo potřeba najít náhradu, což se koncernu General Motors na první pokus nepodařilo. V automatických převodovkách začal používat olej s odlišným složením, který podle Johna C. Batese, ředitele servisu vozidel General Motors, v úvodních testech zvládl 8,9 milionů mil (cca 14,3 milionů kilometrů) bez jediného problému.
Podle článku v The New York Times z dubna 1975 začal koncern dostávat první stížnosti v létě roku 1974. Nejprve se ozvali majitelé vozů značky Pontiac, ale do podzimu téhož roku se začali ozývat také majitelé Chevroletů, Buicků, Oldsmobilů a Cadillaců. Ukázalo se, že náhrada za spermacetový olej nenabízela dostatečnou antikorozní ochranu. Chlazení oleje automatické převodovky bylo součástí chladiče vozidla, kde korodující díly umožnily pronikání oleje do chladicího systému, a naopak chladicí směsi do převodovky.
Výsledkem byly tisíce problematických převodovek – výše zmiňovaný článek The New York Times k dubnu 1975 zmiňuje nějakých 5.500 zásadních závad. Poškození se týkala jak chladiče, tak převodovky, a vyžadovaly rozsáhlý servisní zásah, který přišel na více než 400 dolarů. Tato suma je obdobu dnešních zhruba 2.300 dolarů, což je v přepočtu přes 50 tisíc korun.
Koncern General Motors tvrdil, že na základě neoficiální dohody s prodejci hradí tyto opravy sám, bez ohledu na nájezd daného vozidla. Přesto si majitelé stěžovali, že někteří prodejci přeci jen požadovali úhradu po nich, pokud byla překročena standardní záruka na vůz, která tehdy byla poskytována v délce jednoho roku nebo do nájezdu 12.000 mil (cca 19 tisíc km). Nakonec GM z neoficiální dohody se servisy udělal nařízení.
Přestože se jednalo jen o relativně malý poměr z vyrobených převodovek, GM se k němu raději postavil čelem. Jiné automobilky se s podobným množstvím závad nesetkaly, což mohlo být dáno odlišnou náhradou za spermacetový olej, jiným řešením chlazení oleje převodovky nebo kombinací obou faktorů. Počet nahlášených i nenahlášených problémů s převodovkami, které způsobil zákaz lovu velryb, byl ve výsledku násobně vyšší než 5.500 stížností zmiňovaných v roce 1975 v článku The New York Times. Přesto to byla jen malá daň za zasloužený zákaz lovu velryb.
