Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Záludnosti okruhů, které nejsou na první pohled vidět

Michal Štěpanovský Michal Štěpanovský 18. 10. 2020 • 02:54
22
Zobrazit náhledy (22)
Záludnosti okruhů V listopadu 2010 testoval Josef Král v Abú Dhabí vůz formule 1 stáje HRT Sebastian Vettel vítězí v GP Abu Dhabi Motocyklová VC Španělska 2019 Motocyklová VC Španělska 2019 Motocyklová VC Španělska 2019 Eau Rouge, jedna z nejúžasnějších zatáček seriálu formule 1. I zde nám pomohly příplatkové tlumiče za šedesát tisíc. Eau Rouge, legendární úsek belgické trati Spa-Francorchamps Eau Rouge V ulicích Monte Carla se letos předvedl s vozem formule Renault 2.0 Petr Ptáček Formule 1: Velká cena Monaka 2019 závod Formule 1 Monza 2019 24 hodin Nürburgringu týmu Porsche 24 hodin Nürburgringu týmu BMW 24 hodin Nürburgringu týmu Audi 24 hodin Nürburgringu týmu Audi V Holandsku už se na formuli 1 poctivě připravují

Na okruzích býváme občas svědky manévrů jezdců, které na první pohled vypadají nepochopitelně. Piloti však reagují na záludnosti, jež televizní kamera nedokáže odhalit.

Před pěti měsíci jsme rozebrali téma, co jezdcům vadí na závodních tratích. Nyní se podíváme z pohledu televizní kamery, která nemusí divákovi odhalit všechno.

Auto jede zepředu

Současné technologie jsou sice vyspělé, ale z pohledu televizní kamery nejsou stoupání tak příkrá, nemusí být vidět změny povrchu tratě, tvary obrubníků ani další specifika daného místa nebo okruhu, která vnímá závodník při jízdě.

Požádali jsme o názor redaktora a komentátora České televize Jiřího Zítu. „Lidské oko je schopné vnímat skutečnost stejně jako objektiv s ohniskovou vzdáleností okolo 50 milimetrů. Delší objektiv obraz přitahuje a zkresluje pohled na pohybující se předmět vůči zemi a okolo něj,“ říká zkušený novinář a dále vysvětluje: „Všimněte si, že auto bývá v záběru výjimečně z boku. Většinou zepředu v různých úhlech, protože svou polohu při pohybu změní pro televizní kameru jen minimálně.“

Kdo rozhoduje o postavení kamer pro televizní přenos? „Tohle je záležitost režiséra a hlavního kameramana. Důležité je mít pokrytý start, cíl a terén tak, abychom mohli záběry dobře nastříhat. Zkrátka aby byl snímek z každého závodu pro diváka co nejpestřejší,“ dodává Jiří Zíta.

Kvůli větší atraktivitě se běžně používají kamery v závodních vozech, kterým se říká onboardové. V závodech silničních motocyklů jsou běžné gyroskopické kamery, zabírající závodníka při jízdě v detailu. Pokud například vidíte záběry z kamery za hlavou pilota, jedná se o atraktivní moment pro diváka. Pilot vidí prostor jinak.

Svět motorů 42/2020 Svět motorů 42/2020

Co říká odborník

Požádali jsme o slovo Josefa Krále, který komentuje na stránkách Světa motorů formuli 1 i motoristický sport v jeho různých podobách. V uplynulých týdnech vytipoval okruhy a jejich záludnosti, které pohled kamery nemůže odhalit. Seřadili jsme je pro lepší přehled abecedně.

Abú Dhabí (Spojené arabské emiráty): Výjezd na trať je specifický, protože je pod její úrovní. Když přijedete na konec boxů, asfalt se prudce zlomí dolů, je to šílený padák a najednou jste v osvětleném tunelu, kde to hodně klouže. Je zázrak, že tam ještě nikdy nezůstalo žádné auto napříč.

Losail (Katar): Na trati uprostřed pouště jsem poprvé odstartoval v roce 2007, kdy ještě v okolí okruhu nebylo žádné zázemí. Při písečné bouři nebylo občas vidět na trať. Ve vzduchu tehdy létala helikoptéra a stříkala do vzduchu lepidlo, na něž se měl písek nabalovat.

Barcelona a Jerez (Španělsko): Oba jihoevropské okruhy mají zvláštní specifikum. Rychlé kolo se tady dá zajet dopoledne nebo pozdě odpoledne. V čase mezi tím se dráha moc zahřeje a časy jsou o dvě až tři sekundy pomalejší.

Brands Hatch (Velká Británie): Cílová rovinka je v podstatě kopec. Musíte na ni najet směrem k boxové zídce a pak namířit vlevo, abyste trefili pravou zatáčku přes horizont. Je to zvláštní smyčka. Při startu míří první řady do kopce a musí stát na brzdě, což je nezvyklé. Naopak druhá polovina startovního pole se rozjíždí z kopce.

Eau Rouge (Belgie): V legendární zatáčce dochází současně k bočnímu i vertikálnímu přetížení, což se neděje nikde jinde, kde jsem závodil. Jedná se tady o prudkou změnu klesání a zlom do stoupání v rychlosti kolem 250 km/h. Nedoporučuji se před Eau Rouge napít, jinak máte po průjezdu tímhle úsekem pocit, že v žaludku vezete kámen.

Knockhill (Velká Británie): Okruh ve Skotsku znám z doby formule BMW. Do páté zatáčky, což je šikana, není vůbec vidět. Pomoci má oranžový pylon, který musíte míjet o patnáct centimetrů. Problém je, že po dvou třech odjetých kolech pylon upadne, trefujete šikanu naslepo a i s formulí skáčete.

Monte Carlo (Monako): Od kasina směrem k zatáčce Mirabeau dělají jezdci oblouk. V tom místě je totiž přípojka silnice, které se nelze vyhnout. Pokud tady prší, je velkým problém tunel. Z mokrého asfaltu vletíte na suchý, který má jinou přilnavost, a po pár stovkách metrů jste zpátky na mokru, kde si musíte hlídat brzdné body. Jinak končíte.

Monza (Itálie): Poslední Jižní parabolická zatáčka vypadá nenápadně, ale důležité je trefit její nájezd. Pokud je jezdec příliš rychlý, musí hodně bojovat, což se dá prohrát. Příkladem je bouračka Charlese Leclerca letos v Monze. Když najedete pomalu, na rovince, kde se jede sedmnáct sekund plný plyn, značně ztrácíte. A je tady druhá záludnost. Zatáčka Lesmo 1, první po šikaně na konci cílové rovinky. Každý den ráno je tady problém, protože ze stromů padá listí, které se lepí na gumy, a asfalt je mokrý. Mám někdy pocit, že tady řídím saně.

Mugello (Itálie): Italská trať letos osvěžila dění ve formuli 1. Na plný plyn tady jedou piloti v rychlých zatáčkách šestnáct sekund při přetížení 5G. Takhle extrémní hodnoty v souvislém čase nikde jinde nezažijí.

Nürburgring (Německo): Na vnitřní části první zatáčky po startu je zlom, který na suchu nevadí, ale za deště je zrádný. Z pohledu formulových jezdců jsou neskutečně vysoké obrubníky v šikaně před dvěma cílovými zatáčkami, kde je důležitý přesný průjezd. Problémy tam mají i kamiony, které musí držet stopu.

Pau (Francie): Městských okruh, kde se nevyplatí jezdit po přechodech, na nichž to hodně klouže. V jednom místě se na výjezdu ze zatáčky jezdí přes chodník, který musíte trefit a neudělat defekt. Je to zvláštní pocit, když tam před závodem nebo po něm vidíte na stejném místě maminky s kočárky.

Portimao (Portugalsko): Tenhle portugalský okruh mám rád, se Scuderií Praha jsme tady vyhráli několik závodů. Během necelých šesti kilometrů trať několikrát prudce klesá a stoupá. Okruh dostal nový asfalt, což je možná škoda. Na hrbolatějším byla větší výzva hledat správnou stopu. V tom je podobná situace jako na Hungaroringu.

Red Bull Ring (Rakousko): Trať je jedna z nejtěžších na brzdy, které zde rychle odcházejí v kombinaci rychlých úseků a pomalých zatáček. Navíc jsou tady naprosto hloupé vysoké obrubníky v posledních dvou zatáčkách.

Zandvoort (Nizozemsko): Okruh leží za písečným valem, který odděluje trať od moře. Když zaprší, na trati se objeví směs písku s vodou, která pekelně klouže.

Okruh v Brně: Nenápadný, ale těžký

Chybí vám v tomto výčtu český závodní okruh? „Na řadě světových okruhů si jezdci stěžují, jak je trať úzká. Brno je naopak velmi široké, což dělá méně zkušeným problém orientovat se,“ říká Král a dodává: „Zatáčky tady mají podobný poloměr a jsou dlouhé. Pokud máte špatný nájezd, prohrajete výjezd a následně se vám to objeví v čase dosaženém na kolo,“ dodává Josef Král.

Související články

Témata

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku