Závěr dlouhodobého testu Toyoty Highlander: Opravdu nám bude chybět!

Když se nám v redakci objeví povedený dlouhodobák, nějak ten čas letí. Opravdu mi nepřijde, že jsme si highlandera přebírali už před půl rokem. Stejně tak deset měsíců s legendárním kombíkovým éčkem uteklo jako voda (nepřeháním, že na něj dodnes vzpomínám a považuju ho za jedno z nejlepších aut, jakým jsem kdy jezdil), podobně rychle ubíhal čas i v golfu s mild-hybridní patnáctistovkou TSI. To bylo hardwarově tak dobré auto, že jsem skoro dokázal nevnímat ten strašlivý infotainment. Skoro.

Našly se i kousky, u nichž se dlouhodobá zápůjčka vlekla o něco víc… ale tak, nemůže být každý medvídek. Nebo highlander. Nejprve si projdeme body, které velmi přispěly k tomu, že se SUV od Toyoty zařadilo k dlouhodobým legendám, pak rozporuplnější vlastnosti a nakonec i nějaká ta negativa.

TEST Start dlouhodobého testu: Toyota Highlander nám bude chybět!

Interiér, ovládání, prostor, luxusní atmosféra…

Možná je to trošku povrchnější, vypichovat u auta nejdřív uspořádání vnitřku, zvlášť když nabídne i velmi zajímavou a dobře fungující techniku, ale nemůžu jinak. Interiér highlanderu na mě zkrátka udělal obrovský dojem.

Doslova. U sedmimístného SUV s délkou necelých pět metrů by to překvapit nemělo, ale občas se stane, že se obří rozměry do vnitřního prostoru úplně nepromítnou. Zde je všechno v pořádku. První řada blahobyt, druhá to samé (sedačky lze posouvat, sklápět, měnit sklon opěradla…), třetí řada pro dospěláka spíš nouzovka, ale Standa se vešel.

Jak jsem už párkrát napsal, možná jsem čekal o něco větší kufr, za druhou řadou čeká 579 až 658 litrů, to podle polohy sedaček. Za tou třetí pak vlastně celkem slušných 268 litrů. Dobře, možná by těch litrů mohl být o něco víc, v praxi jsem však bojoval spíš s vysokou nakládací hranou. Dejte dohromady s tím, že kufr je spíš dlouhý než vysoký a vyjde vám… no, občas jsem se musel docela natahovat. Velmi se mi naopak líbila úschovna pro roletku pod podlahou, pravidelně jsem využíval.

Teď chvilku vyloženě povrchně. Interiér highlanderu se mi jednoduše moc líbil. Ať už jde o výběr materiálů, zpracování nebo design přístrojovky, v této toyotě jsem si od začátku připadal velmi luxusně. A cítil se útulně. Šedou mám rád a tady si všechno krásně sedlo. Ano, grafika displeje s úhlopříčkou 12,3 palce by mohla být modernější, toyota ale všechno doháněla ovládáním. Na volantu klasická tlačítka (jedno vyhrazené pro vypínání udržovače v jízdním pruhu, nádhera!), pod zmíněným displejem tlačítka pro ovládání ventilace, audia… úžasné pracovní prostředí.

Toyota Highlander 2.5 Hybrid Prestige

Pokud bych si tedy mohl vymýšlet, už daleko levnější auta umí bezdrátový Apple CarPlay, u SUV za 1,7 milionu bych taky čekal bezdotykové zamykání/odemykání i na zadních bočních dveřích. Alespoň, že jsou už všechna tlačítka na řidičových dveřích podsvícená. Tuhle toyoťáckou nectnost (podsvícené pouze ovládání řidičova okna) jsem u RAV4 velmi nechápal. Zvláštní šetření.

Úžasné jsou přední sedačky. Představte si ideální posezení ve velkém SUV s americkými kořeny - asi se vám vybaví hlavně štědré rozměry, spíše měkčí výplně, nijak zvláštní boční vedení, prostě v prvé řadě komfort. Máte? Tuhle představu splňuje highlander na sto procent, a i když jde o velmi pohodlné a jak jsem napsal spíš měkčí posezení, nikoho z nás v toyotě nikdy nebolela záda. Tohle mi bude hodně chybět.

Ne vždy ticho, ale zatím asi nejlepší

Už v prvním článku jsem vzpomínal na jinou dlouhodobou toyotu, modrou kombíkovou corollu, která byla pod plynem až neskutečně hlučná. Prakticky jakákoliv akcelerace se neobešla bez agonicky vytočeného čtyřválce, který velice účinně bránil komunikaci uvnitř vozu. I highlander uměl svůj 2,5litrový čtyřválec pod plným plynem více rozeznít, ale proti corolle bylo to bylo zlaté, navíc se jednalo o extrémnější akcelerace s pedálem na podlaze. Běžné zrychlovací jízdní situace zvládal highlander vlastně velmi kultivovaně. Jak jsem už napsal, z toyoťáckých hybridů zatím nejkultivovaněji.

Navíc – a to mě vzhledem k parametrům překvapilo (systémový výkon 182 kW vs. více než dvoutunová hmotnost), zrychloval highlander víc než slušně a ochotně. Zatímco už zmíněná RAV4 (systémový výkon sice 163 kW, ale taky o čtyři sta kilo míň) byla dynamicky váhavější, daleko prostorově výraznější a těžší highlander se toho nebál.

TEST Toyota Highlander 2.5 Hybrid i-AWD – Takhle jsem si ji představoval

Připomenu ještě trošku teorie, než se dostaneme ke spotřebě. Spalovací jednotku zastupuje benzinový čtyřválec o objemu 2,5 litru s výkonem 140 kW (pracuje v Atkinsonově cyklu, vyniká velmi vysokou kompresí 14:1 a také nebývalou účinností, která dosahuje 41 %), elektromotory jsou zde dva – na přední nápravě najdeme ten výkonnější se 134 kW a 270 Nm, zadní popostrkuje highlander svými 40 kW a 121 Nm (docela jsme se v redakci divili, jak často se velká a těžká toyota rozjíždí právě jen díky zadní elektrické dopomoci – viz schéma pohonů na displeji). Celé to dává již zmíněných systémových 182 kW, které pak ve finále znamenají taky už probranou velmi slušnou (nečekaně slušnou, znovu dodávám) dynamiku.

Toyota Highlander 2.5 Hybrid Prestige

A teď už spotřeba

Není to plug-in hybrid, kde je celá řada proměnných (však to sami moc dobře víte), ani zde však nelze jednoduše prohlásit, že budete jezdit za 7,5 litru. Tohle umí naftová SUV, jak jsme si ostatně vyzkoušeli ve srovnávacím testu spotřeby highlanderu a vznětového kodiaqu. K videotestu se ještě určitě vrátím.

Začnu vlastní zkušeností, která byla z pohledu nároků na palivo pro highlander nejproblematičtější. Drtivou většinu času jsem totiž s highlanderem strávil na dálnici, což bývá pro hybridní systémy nejnáročnější pole působnosti. Pokud se pohybujete kolem rychlostního limitu (jinak by to být pochopitelně nemělo), průměry kolem stále slušných osmi litrů byste udržet měli. Němečtí majitelé highlanderu to budou mít už složitější – s tempomatem nastaveným na 160 km/h se už nůžky (právě třeba ve srovnání se soupeřem z videotestu, naftovým kodiaqem) začínají výrazně rozevírat. To se vám pak sedmimístná toyota rozežere klidně i nad dvanáct litrů.

V tomto byl kouzelný kodiaq, u něhož se ty nůžky moc nerozevíraly… Ale jak píšu, u highlanderu spotřeba citelně roste až v Německu, Martin Vaculík při svém alpském rodinném výletu (a tedy s řádně zatíženým highlanderem), dosahoval daleko zajímavějších průměrů. Připomenu – do Alp se Martin vydal přes České Budějovice a rakouské dálnice A1 a A9 s většinovým rychlostním omezením na 110 km/h. A takto, rodinně obtěžkán, vykázal highlander parádní průměr 7,2 litru. Cestou zpět to bylo ještě lepší, Martin se vyhnul dálnici přes Mnichov, putoval nejčastěji rakouskými okreskami a domů dorazil s famózní hodnotou 6,9 litru.

A pak tu byl ještě impozantní Standův výkon z našeho videoměření spotřeby, který se na okreskovém úseku dokázal dostat na 5,6 litru. To už je výkon, který by se mohl líbit i Mikesusovi, který nám občas vytkl, za kolik že to s tím highlanderem jezdíme. S nadsázkou mluvil o novinářské konstantě (jakože jezdíme s testovacími vozy rychleji), ale v zásadě jenom potvrdil naši zkušenost. Pokud trochu chcete (nemusíte ani nijak moc, stačí se jenom lehce umírnit), pak i obrovský highlander zvládne jezdit nečekaně úsporně. Nelíbí se mu vlastně jenom ta dálnice.

Toyota Highlander 2.5 Hybrid Prestige

Průměrná spokojenost

Zatím jsme mluvili o jednoznačných kladech, teď se přesuneme k průměrně radostným oblastem, řekněme. Ale postupně. Highlander mě třeba v porovnání s několikrát zmíněnou corollou potěšil celkem přirozeně nastaveným posilovačem řízení, rozhodně jsem volantem jenom tak necitelně nekroužil. Celkově byl jízdní projev – hlavně s přihlédnutím k vnějším rozměrům a hmotnosti, vlastně příjemně agilní. Určitě jsem neměl pocit, že do zatáček musím highlander cpát, nepůsobil nezvladatelně hřmotně.

Na nerovnostech ale dost bouchal. Zde musím dodat, že nezatížený. I zkušenost Martina Vaculíka s rodinkou dokázala, že jakmile velkou toyotu zatížíte, situace se výrazně zlepší. Možná by pomohl vzduchový podvozek, ten by se v této kategorii (i cenové…) pěkně vyjímal. Na druhou stranu, jak už podotkl Martin, poctivá mechanika je zárukou spolehlivosti.

Toyota Highlander prošla v zámoří modernizací, dostala turbo a nové displeje

Strašné byly ovšem zimní pneumatiky Nokian WR SUV4 (235/55 R20). Už roky nechápu, proč se na autech českých dovozců objevuje stále velmi často právě tato značka. Nic horšího do českých podmínek, kdy v zimě jezdíme nejčastěji na mokrém asfaltu, snad vymyslet ani nejde. Právě na takovém podkladu totiž nokiany příšerně kloužou, navíc jsou dost hlučné. Další hrozná zkušenost s touto značkou.

A ještě pár nedostatků

Úplně bezchybný highlander nebyl, místy podivně uskákaný podvozek patřil ještě do akceptovatelné kategorie, pár věcí nás však štvalo víc. V prvé řadě bych toyotě vytknul účinnost předních světlometů. Jednoduché LED bez automatické regulace sklonu svítí nebývale málo, tak malý rozdíl mezi potkávacími a dálkovými světly jsem dlouho nezažil. Navíc, když auto naložíte (tak jako několikrát zmíněný Martin Vaculík) a zapomenete sklon upravit manuálně, užijete si nějaké to protijedoucí probliknutí. I já si užil, když jsem sedl do auta po Martinovi a nevšiml si změněného sklonu. V autě za 1,7 milionu bych předpokládal daleko sofistikovanější, modernější a svítivější techniku.

První svezení s Toyotou Highlander: Hybridní obřík umí jet za sedm litrů

Pravidelně jsem se potýkal také s adaptivním tempomatem. Jeho největší nectnost, tedy otravné brzdění do sebemenší zatáčky, odstranila rada od Mikesuse. V jednom z podmenu to skutečně šlo vypnout (podobně poradil i Martinovi se zamčenými zadními dveřmi po vypnutí zapalování, i to šlo nakonec nastavit). S protivně dlouhými přednastavenými vzdálenostmi pro udržování odstupu od vpředu jedoucího vozu jsem si už však neporadil. Na nic jiného než nejkratší stupeň se nedalo jezdit a i ten byl v dálničních rychlostech použitelný spíš s rozpaky. Většinou jsem adaptivní tempomat prostě vypínal, když jsem si všiml, že se v dálce, velké dálce, objevuje pomalejší motorista. Netuším, k čemu slouží delší a nejdelší interval…

Toyota Highlander 2.5 Hybrid Prestige

A bude nám…

Tohle byste asi nečekali, co? Že napíšu, že nám bude highlander chybět. Já vím, opakuju se. Ale i přes pár výše zmíněných drobností (i když, ty světlomety by Toyota fakt vyřešit měla) je highlander skvěle promyšlené, praktické, prostorné a po většinu času velmi pohodlné auto (pravda, nenaložený trochu drncá). Čtyřválcový toyoťácký hybrid udělal další krok ke ztišení i v akceleračním zápřahu. Dokonalý v tomto směru stále není, ale nic kultivovanějšího čtyřválcově-hybridního jsem zatím od Toyoty neřídil. Velmi překvapila víc než solidní dynamika a většinou i velmi přijatelná spotřeba paliva (výjimkou je dálnice).

Naprosto nejnadšenější jsem byl z interiéru – ať už šlo o design přístrojovky, výběr materiálů, zpracování, útulnou atmosféru… Nebo tradiční ovládání a dnes stále vzácnější opravdová uživatelská přívětivost, uvnitř highlanderu jsem se zkrátka cítil skvěle. A prakticky vždy si za jeho volantem odpočinul, na delší cesty jsem se vyloženě těšil.

TEST Toyota Land Cruiser 300 – Kdo si počká, ten si bude sakra lebedit

Takže ano, highlander bude mně osobně velmi chybět. A čím dál víc si říkám, že i v kontextu stále nesmyslnějších cen nových aut je těch 1,7 milionu korun vlastně docela akceptovatelná částka. Samozřejmě, peněz je to moc, ale dostanete za ně odpovídající kvalitu a prostě dobré auto. A dodávám, že skvěle vybavené.

Tak se měj hezky, highlendříku, ať někomu dalšímu sloužíš tak hezky a spolehlivě jako toho parádního půl roku nám!

Plusy

• Luxusní a prostorný interiér
• Slušný dynamika, kromě dálnice přijatelná spotřeba
• Zatím nejlépe odhlučněný čtyřválcový hybrid od Toyoty
• Překvapivě stabilní v zatáčkách
• Dokonale přehledné ovládání palubních funkcí!!!

Minusy

• Přecitlivělé asistenční systémy
• Na nerovnostech si bouchne