Ceny favoritů letí vzhůru, mnohdy až ke stotisícovým částkám. Je to nafouknutá bublina, nebo cena odráží jeho skutečné kvality?
Konstrukce Škody Favorit na samém sklonku totality byla asi největším vzepětím produkce osobních automobilů v celém RVHP. Podařilo se tehdy navrhnout vůz, který v prvních letech hlavními parametry nezaostával za nejlevnějšími variantami malých evropských aut - například Fordu Fiesta, Fiatu Uno či Volkswagenu Polo. Původní záměr byl asi o třídu výš, ale v tomto ohledu už modely jako Volkswagen Golf II, Renault 19, Citroën ZX či Opel Astra nastavily laťku příliš vysoko.
V každém případě v normalizační šedi osmdesátých let byla senzací už avizovaná příprava konkurenceschopného vozu, natož pak jeho skutečné představení. Nakonec historek, jak se na pouhé zapsání do pořadníku stály fronty i přes noc, jsme už přinesli vícero.
S pádem železné opony a otevřením hranic vůz velmi rychle zastaral. Ekonomicky vyčerpaný výrobce sice dobře zvládl základní konstrukci (o čemž je i naše dnešní video), ale těžko dotahoval kvalitu, a tak folklórem byly rachot plastů, kroutící se dveřní výplně, materiály poškozené sluncem, blikající zadní světla kvůli takzvaným kontaktním piánům a mnoho dalšího. A už vůbec nebyl schopen zavádět prvky, které Češi rychle uviděli v západních autech a okamžitě po nich zatoužili - jmenujme klimatizaci, posilovač řízení, tempomat či vyhřívané sedačky.
Na mnohé z toho došlo až u následující a z favorita vycházející felicie (od 1994), ale přicházelo to až průběžně a s rozličnými omezeními základní konstrukce. Třeba škodovácká třináctistovka uměla hnát buď posilovač řízení, nebo kompresor klimatizace. Nikdy ne obě věci najednou. Takže i zákazník si v ceníku musel vybrat. A nejčastěji nezvolil nic, jelikož už v dobách favoritů náročnější klientela utekla k západním ojetinám. Na cenách v bazarech to bylo hodně znát: Favority postávaly v rohu, zatímco po Fiatech Croma, Fordech Sierra či Opelů Vectra se jen zaprášilo.
Dnes se situace otočila. Cromy a Sierry dávno strávily pece kovohutí, zatímco přeživší favority těží z toho, že u nich zůstala nenáročná klientela, která moc nenajezdila a vůz by nikdy nenechala stát mimo garáž. Kdo mrznul přes noc před mototechnou, ten si auta zkrátka navždy váží víc než bylo zvykem v letech pozdějších. Stále se objevují ročně desítky až stovky garážových uloženek, tedy nesmírně zachovalých aut. Záhy je chytnou do rukou překupníci a šponují ceny až ke stotisícovým částkám. Co myslíte, je to nafouknutá bublina nebo reálný a trvalý stav trhu?
