Zemřel Kunimicu Takahaši, byl to legendární praotec driftu

Bývalý vynikající závodník a zakladatel driftu Kunimicu Takahaši zesnul 16. března ve věku 82 let. Život plný adrenalinu díky automobilovým zážitkům ukončilo nádorové onemocnění lymfatického systému. V dobách dobrého zdraví energický Japonec věnoval úsilí továrnímu testování u Nissanu, a kromě popularizace první generace GT-R exceloval později jako manažer svého týmu.

Kunimicu tvořil automobilové dějiny, kromě práce pro Nissan a Hondu fascinoval i v méně známějších kapitolách života provoněného benzinem. Malý kluk se narodil v Koganei uvnitř prefektury Tokio dne 29. ledna 1940. Od útlého věku inklinoval k motoristickému prostředí, předpoklad jedné z nejoblíbenějších postav japonského motorsportu začal vycházet v roce 1958, kdy ve věku 18 let debutoval v závodě na inauguračním motocyklovém závodě All-Japan Clubman Race.

Další rána pro petrolheady. Nissan GT-R mizí z evropských trhů

Jednostopý stroj BSA Gold Star dovezl svého pána k prvenství ve třídě, průměrná rychlost juniorského závodníka už tehdy prý dosahovala kategorií daleko nad vypsanou juniorskou kubaturou do 350 ccm. Následující rok se Takahaši vrátil a vyhrál i vyšší třídu do 500 ccm, ve 20 letech patřil mezi elitu japonské motocyklové scény.

Toho času Honda vyhledávala talenty obsazované do formovaného mezinárodního seriálu, nebylo lepšího adepta než Takahašiho, který v roce 1960 podepsal smlouvu otevírající brány vzkvétajícího továrního programu. Zajištění podpory umožnilo startovat po celém světě v době, kdy Japonci neměli jediný dlážděný okruh. Nadaný mladík po ukončení kariéry přiznal tehdejší obdiv nad evropskou silniční infrastrukturou, záviděl vysokorychlostní tratě, ale také asfaltové cesty vedoucí do nejmenších vesniček.

Nostalgie jako blázen! Fotky ukazují, jak se závodilo v Československu

Reprezentant Hondy ihned předvedl vytříbený jízdní projev a stal se prvním Japoncem, který vyhrál závod Grand Prix. Na své Hondě RC162 ujel konkurenci v Hockenheimu, kde vyhrál třídu 250 ccm ve Velké ceně Západního Německa 1961. Po dvou vítězstvích ve Španělsku a Francii byl připraven stát se hvězdou Isle of Man TT ročníku 1962, nicméně těžká nehoda doprovázena bezvědomím odvelela Takahašiho do motocyklového důchodu.

Chronický milovník rychlosti přesedl za volant. Konec jedné stopy znamenal začátek automobilového závodění, Takahaši se upsal automobilce Prince Motor Company, aby mohl řídit R380 – tedy konkurenční speciál postavený proti Porsche. Ve Velké ceně Japonska v roce 1967 se útok na špici téměř podařil. V jednom z nejpamátnějších výkonů své rané kariéry byl triumf blízko, ale zlatý pohár těsně unikl výměnou za srdnatý výkon oceněný přílivem nových fanoušků.

Speciál Porsche pro offroadové závody? Tento by měl 1000 elektrických koní

Oslavovaný pilot svým přístupem získal neoficiální titul nekorunovaného císaře, doma byl široce oblíben a považován za jednoho z nejlepších jezdců v Japonsku. Výsledkově status neodpovídal, protože časté pole position nepřecházely ve výhry kvůli mechanickými problémům nebo nečekaným momentům plným smůly.

Větší štěstí přineslo řízení okruhových speciálů první generace Nissanu GT-R. Symbol japonské automobilové kultury neměl přemožitele, po 50. vítězných závodech se Skyline stal právem legendou okruhové historie – opět hlavně díky Takahašimu, který uměl nejlépe snad všechny automobilové disciplíny.

Řízení Hakosuky patří mezi známé etapy úspěšné kariéry, ještě větší ohlas zanechává volba jízdního stylu. Během některých závodů Kunimicu postupně opouštěl čistou stopu výměnou za hravější styl rozhozené zádě. Atraktivní smykování prokazovalo zručnost šoféra za obdivu diváků. Působivé klouzání zapůsobilo a postupně se rozverné pálení gum transformovalo do globálně provozované driftování.

Zásadní průlom automobilové kultury zpopularizoval Drift King alias Keiichi Tsuchiya, ale Takahaši je právoplatný praotec driftování. Z nápaditého pokoušení adheze nijak kvalitních pneumatik je celosvětová disciplína uctívaná tunery i precizními piloty.

Ford si patentoval nový Drift mode, fungovat má u spalováků i elektromobilů

Takahaši uspokojoval vášeň soutěžením s cestovními vozy, zároveň měl šanci projít formulové disciplíny od nižších tříd po vrchol Formule 1. V jediné Velké ceně Japonska (1976) dojel devátý, další starty ve vrcholném monopostu si nepřipsal. Za zmínku úžasné kariéry jednoho muže stojí i osminásobná účast na čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans, v roce 1995 z toho vyšlo vítězství v kategorii GT2 a celkové osmé místo.

Kompletnímu prožití automobilového snu chyběla už jen vlastní stáj. Kunimicu si ji dopřál od roku 1994, pět let vydržel plnit roli manažera i profesionálního jezdce, než v roce 1999 opustil sedadlo řidiče a zůstal plně zapojen do administrativní, psychické a odborné podpory vlastního týmu. Sbírku cenných pohárů podpořil Jenson Button, který pod Takahašim vyhrál v roce 2018.

Mimo manažerských a šoférských schopností jde napořád příkladem charakter dnes už zemřelého gentlemana. Nejen traťoví maršálové a diváci neskrývají dojetí nad činem Takahašiho ze závodu All Japan F2000 Championship v Suzuce. Vedoucí Kunimicu kroužil na prvním místě, když druhý muž startovního pole narazil do svodidel. Ctnostný lídr okamžitě zastavil a běžel k vraku kolegy, čímž ve vteřině upřednostnil zdraví rivala před jakýmkoliv osobním úspěchem. Závod byl poté zastaven červenou vlajkou, gentleman přesto vyhrál, tudíž tento z jeho 489 závodů patří mezi nejpamátnější okamžiky nedávno ukončené motoristické pohádky.