30 let vývoje motorů BMW řady 3

Reklamní slogan mnichovského výrobce s rotující vrtulí ve znaku „Radost z jízdy“ určitě není daleko od pravdy. U BMW si vždy zakládali na perfektních jízdních vlastnostech svých vozů a nekompromisní kvalitě. Tato snaha je korunována sportovními úspěchy a prodeji, vždyť řada 3 se prodává ze všech modelů automobilky nejlépe.

První trojka (E21) – nejprve jen se čtyřválci

Vše začalo před 33 lety, v roce 1975, kdy „modrobílí“ představili první generaci řady 3 s interním kódem E21. Zpočátku byly pod kapotami dvoudveřových vozů výhradně čtyřválce: trojčíslí mělo v sobě tradičně zakódován zdvihový objem. Model 316 tedy poháněl motor o objemu 1573 cm3, který dával 66 kW a 1010 kg těžký vůz s ním uháněl až 160 km/h. Pod označením 318 se skrývala „trojka“ s motorem o objemu 1766 cm3, pod kapotou „třistadvacítky“ byl dvoulitr, tedy přesněji čtyřválec s objemem 1990 cm3. Ve všech jmenovaných motorech obstarával přípravu palivové směsi karburátor. Vrcholem byl, alespoň prozatím, model 320i, u kterého byl karburátor nahrazen mechanickým vstřikováním paliva. Z motoru se vývojářům podařilo dostat 92 kW, tedy 125 koní.

Dnes je šestiválec ve střední třídě naprosto běžnou záležitostí, občas se ve vozech této kategorie objevují i motory s větším počtem válců. Koncem sedmdesátých let minulého století tomu ovšem tak nebylo. Společnost BMW byla prvním výrobcem automobilů na světě, který použil ve voze této třídy šestiválcový motor. Nové modely 320/6 a 323i měly premiéru na autosalonu ve Frankfurtu v roce 1977. Vrchol nabídky tvořil řadový šestiválec objemu 2,3 litru, byl vybaven tranzistorovým zapalováním a díky použité špičkové elektronice se z něj podařilo motorářům „vykouzlit“ 105 kW. To dělalo z modelu 323i pořádného sprintera, který uměl 100 km/h z nuly za tehdy výborných 9 sekund.

roadster technika bosch zf bmw
 

Automobilka ale myslela i na ekonomicky uvažující řidiče, kteří si ovšem chtěli vůz s modrobílým znakem dopřát. V roce 1981 tak uvedla na trh model 315, u kterého označení již objemu pohonné jednotky neodpovídalo – pod kapotou byl totiž motor objemu 1,6 litru s výkonem sníženým na 55 kW. Trojčíslí ale vyvolalo vzpomínky pamětníků na předválečný model stejného jména, oblíbený zejména coby dvoumístný roadster...

Ve stejném roce pak řada 3 dosáhla kulatého jubilea – za šest let se vyrobil rovný milion kusů. Žádný model v dosavadní historii firmy nebyl tak úspěšný...

Podruhé jako E30

Rok 1982 byl svědkem premiéry nové generace „trojkové řady“, která tentokrát nesla interní kód E30. Navzdory zvyklostem byla o 3 centimetry kratší než první generace E21 a také v průměru zhubla o 30 kg. Během výroby se také dočkala dalších karosářských variant – čtyřdveřové verze, kabrioletu i kombi.

Základní model 316 byl poháněn čtyřválcem 1,6 litru s elektronickým karburátorem, který poskytoval 66 kW a automobil s ním jel nejvíce 175 km/h. Větší motor 1,8 litru se dočkal mechanického vstřikování paliva, dával 77 kW a s modelem 318i se dalo po německých dálnicích uhánět až 184 km/h. Oba šestiválcové agregáty již měly elektronické vstřikování paliva. Silnější verze 323i disponovala sice o 3 kW menším výkonem než v předchozí generaci, ale plusem byl větší točivý moment a největší rychlost, která hodnotou 202 km/h překonala magickou dvoustovku. Trojkový bavor s tímto motorem pak průměrně spálil 8,9 l paliva na 100 kilometrů jízdy.

roadster technika bosch zf bmw
 

Ještě o půl litru méně spotřebovala verze 325e, představená v roce 1984. Z objemu 2,7 litru dával motor největší výkon 90 kW při 4250 otáčkách za minutu. Písmeno „e“ si lze vyložit jako „ekonomický“, nebo také „ekologický“. O čistší výfukové plyny se totiž staral katalyzátor, který měl tehdy v řadě 3 svou premiéru. Elektronický systém, který mnichovští nazvali DME (Digitale Motor-Elektronik) pak zastavil přívod paliva vždy, když řidič sundal nohu z plynového pedálu, což mělo za následek již zmíněnou nižší spotřebu, ale také snížení emisí. Tento systém bavorský výrobce vyvíjel od roku 1979 a vyzkoušel ho i na závodních tratích....Dočkala se ho i verze 325i z roku 1985 se šestiválcem o výkonu 126 kW.

Polovina osmdesátých let byla u BMW vůbec plná novinek. Pod kapotu nejmenší řady se poprvé dostal vznětový motor. Šestiválec modelu 324d ještě postrádal turbodmychadlo, výkon dosahoval 63 kW a největší rychlost ležela na hranici 165 km/h, se čtyřstupňovým automatem ZF pak dokonce jen 156 km/h. Spořílci, kteří si mohli dovolit zaplatit za nový vůz 27 450 západoněmeckých marek, se mohli těšit z průměrné spotřeby 6,9 l nafty na 100 km. Ovšem, tento motor stál na úplném začátku vývoje vznětových motorů BMW.

Každý lichý rok na podzim se ve Frankfurtu pořádá autosalon. V pětaosmdesátém roce tomu nebylo pochopitelně jinak. Mnichovští si na svůj stánek přichystali další novinku. Špičkovou verzi trojkové řady, která tentokrát nebyla zaměřena na ekonomicky smýšlející zákazníky, ale právě naopak. Světlo světa spatřila M3.

roadster technika bosch zf bmw
 

Nekompromisní sportovní automobil, který se proslavil na okruzích i tratích rychlostních zkoušek. Zadní pohon, pověstná hravost a vynikající jízdní vlastnosti. Čtyři ventily na válec, poprvé v sériovém BMW. Čtyřválec 2,3 litru se „stádem“ dvou set koní Tolik stručná charakteristika jednoho z nejslavnějších automobilů osmdesátých let.

Rok 1987 přinesl nové motory. Verze 1,8 litru s digitálním vstřikováním Bosch Motronic dávala výkon 83 kW, výfukové plyny čistil katalyzátor s lambda sondou. Menší verze 316i, která měla z objemu 1766 cm3 rovných 100 koní, tedy 74 kW, znamenala konec pro karburátorové motory BMW. Vstřikování paliva u ní obstarával jednodušší elektronický systém L-Jetronic.

O dva roky později si čtyřventilová technika našla cestu i do krotší verze trojkové řady – jmenovala se 318is a k životu se pod kapotou probouzelo 136 koní, tedy rovných 100 kW. I tato verze byla homologována pro závodní účely, ovšem ve slabší dvoulitrové třídě.

Elektronicky řízené vstřikování a turbodmychadlo pro vznětové „trojky“ , to byla poslední novinka klasicky hranaté generace E30. Pětaosmdesátikilowattový motor 324td měl díky novému systému DDE (Digitale Diesel Elektronik) snížené vibrace a menší hlučnost.

Moderní - E36

Ale to už hlasitě klepala na dveře nová, v pořadí třetí generace BMW řady 3, tentokrát s kódem E36. Při premiéře v říjnu 1990 byly uvedeny na trh čtyřválcové verze 316i se 74 kW a 318i s 83 kW. Šetiválce reprezentovaly modely 320i s výkonem 110 kW a 325i se 141 kW. Zatímco čtyřválce neprodělaly prakticky žádné změny, šestiválce se dočkaly čtyř ventilů a dvou vačkových hřídelů.

V roce 1992 se odehrála další velká premiéra – nová M3 s šestiválcem, vybaveným variabilním časováním sacích ventilů VANOS. Třílitrový motor dosahoval na svou dobu mimořádně vysokého maximálního výkonu 210 kW při 4200 min-1.

Pochopitelně, i třetí generace řady 3 měla pod kapotou vznětové motory, tentokrát už výhradně přeplňované turbodmychadlem. Původní dvouapůllitrový šestiválec 325td s 85 kW doplnila v roce 1993 verze tds s mezichladičem stlačeného vzduchu a 105 kW. Točivý moment vrcholil hodnotou 260 N.m a díky němu se sedan dostal z 0 na stovku za 10,4 s, ale přitom průměrně spotřeboval jen 6,7 l nafty na 100 km. O rok později se do této modelové řady dostal i menší čtyřválcový turbodiesel 318tds, opět vybavený mezichladičem. Jeho výkon byl 66 kW, tedy 90 k a u vznětových agregátů tolik sledovaná spotřeba činila pouhých 5,9 l na 100 km.

V roce 1995 v blocích bavorských šestiválců nahradil litinu hliník, což znamenalo mimo jiné i úsporu hmotnosti. Místo dvouapůllitru přišel nový motor 2,8 litru s výkonem 142 kW a točivým momentem 280 N.m. Verze, vybavené tímto agregátem dostaly označení 328i.... ano, toto trojčíslí, pochopitelně bez „i“, nesl v názvu už před válkou slavný sportovní automobil mnichovského výrobce.

Dle továrních údajů spotřeboval BMW 328i průměrně pouhých 8,5 litru paliva na stokilometrovou vzdálenost, což bylo o celý litr méně, než u konkurence ve stejné objemové třídě...

roadster technika bosch zf bmw
 

Předposlední – E46

V květnu 1998 se pak ukázala světu další, v pořadí již čtvrtá generace řady 3 s interním kódem E46. Pod kapotami mnichovských vozů byla opět spousta novinek. Vznětový motor verze 320d (ano, už bez t, ale pochopitelně přeplňovaný) se dočkal přímého vstřikování paliva. Nabízel výkon rovných 100 kW a vozy s ním dosahovaly až 207 km/h, ovšem při průměrné spotřebě 5,7 l... Základem nabídky zážehových motorů byla čtyřválcová verze 318i s 87 kW, následovaly tři šestiválce: 320i se 110 kW, 323i se 125 kW a konečně 328i se 142 kW. Ručička rychloměru nejvýkonnějšího modelu byla schopna atakovat hodnotu 240 km/h.

Ač měl čtyřválec označení 318i, oproti minulé generaci se mírně zvětšil jeho objem na 1,9 litru. Dostal vyvažovací hřídel, takže jeho hladký chod prostý vibrací spíše připomínal větší šestiválce.

Ani ty ovšem nezůstaly v nové řadě E46 bez povšimnutí. Největší novinkou byla druhá generace systému variabilního časování, tentokrát nazvaná Double-VANOS. Tento systém narozdíl od původního ovládal i vačkový hřídel výfukových ventilů.

roadster technika bosch zf bmw
 

Vývoj samozřejmě pokračuje dál. V roce 2000 přišel nový třílitrový šestiválec, moderní přímovstřikové vznětové motory se systémem Common-Rail si našly cestu i do kupé a kabrioletů...

Byla uvedena další generace variabilního časování Valvetronic s plynule měnitelným zdvihem sacího ventilu, v roce 2005 se objevila pátá generace „trojky“, v nových motorech se uplatnil kromě hliníku i hořčík. Posledním výkřikem techniky je dvojité přeplňování zážehových i vznětových agregátů. To již ale není historie, nýbrž žhavá současnost...