Čím jezdili předchůdci Trumpa? Velká galerie speciálů amerických prezidentů

Američané si tento týden zvolili nového prezidenta, kterým se od příštího roku stane Donald Trump. Spolu s ním přijede do Bílého domu také nový prezidentský speciál, který má být představen při jeho inauguraci v lednu 2017. Při této příležitosti jsme se rozhodli připomenout státnické limuzíny Trumpových předchůdců.

Trumpův přímý předchůdce Barack Obama využíval od své inaugurace v roce 2009 vozidlo nazvané Cadillac No.1, kterému se přezdívá Bestie (The Beast). Přestože se o něm hovoří jako o Cadillacu, vůz dokonce využívá znaky této značky, ve skutečnosti je údajně postaven na podvozku nákladního vozidla Chevrolet Kodiak. Kvůli bezpečnosti amerického prezidenta se o Bestii moc detailů neví, nejasný je třeba použitý motor – spekuluje se o zážehovém i vznětovém osmiválci. Jisté každopádně je, že má pancéřovanou karoserii, neprůstřelná skla nebo pneumatiky vyztužené kevlarem, aby zvládlo i útok teroristů. Auto pak s sebou vozí i zásobu krve pro prezidenta, pokud by z nějakého důvodu byla potřeba krevní transfúze.

Právě Bestie dokazuje, jakým vývojem prezidentská limuzína prošla v průběhu desetiletí. Dnes je něco nepředstavitelného, aby Obama jezdil kabrioletem, což ještě v šedesátých letech bylo běžné. To se ostatně stalo osudným i Johnu F. Kennedymu, který v den své smrti vyrazil do ulic Dallasu Lincolnem Continental s otevřenou karoserií. Kdyby vyjel dnešním Cadillacem No. 1, atentát by jistě přežil.

Právě v reakci na Kennedyovu smrt se prezidentské speciály hodně změnily. Kennedyho Lincoln Continental s kódovým označením X-100 ve službách Bílého domu zůstal i po jeho smrti, byl však zásadně upraven. Odejmutelné střešní panely z oceli a plastu nahradila průhledná neprůstřelná střecha, zadní partie byla opancéřována. Vnitřek byl přečalouněn, zatímco karoserie byla nalakována modrou metalízou.

Megagalerie šílených limuzín: Prohlédněte si natažené Lamborghini či Škodu 105

I Kennedyův Lincoln byl však velký rozdíl proti vůbec prvnímu automobilu amerického prezidenta, kterým byl v roce 1909 Model M dnes už neznámé společnosti White Motor Company, jež americký Kongres koupil tehdy nastupujícímu prezidentovi Williamu Howardu Taftovi. To tehdejší první dámě, Helen Herron Taftové, byl zakoupen model značky Pierce Arrow.

Taft byl považován za milovníka automobilů, údajně jako vůbec první americký prezident navštívil automobilovou výstavu, a to v roce 1910 ve Washingtonu, D. C, což v té době nebylo vůbec obvyklé. Navzdory rozmachu Fordu Model T ještě mnozí lidé považovali auta za nebezpečná, i Taftův předchůdce Theodore Roosevelt výhradně využíval koně a koňská spřežení. I přes tehdejší kritiku však Taft zůstal autům věrný a zahájil tradici, v níž pokračovali i jeho následovníci. Navíc Taftova obliba automobilů byla spouštěcí silou k rozvoji silnic napříč Amerikou.

Taftovi následníci už u aut zůstali a přestože střídali různé modely různých značek (Herbert Hoover měl cadillac, Franklin D. Roosevelt lincoln), pokaždé se jednalo o dílo amerického výrobce, což se nezměnilo dodnes. S příchodem Harry S. Trumana přesto přišla změna. Koncern General Motors mu údajně před prezidentskými volbami v roce 1948 odmítl dát auta na kampaň, a tak následně při svém úřadování sáhl po vozech konkurenčního Fordu, jmenovitě jeho značky Lincoln. A vozy této luxusní automobilky prezidentům vydržely až do osmdesátých let.

Za Trumanovy vlády bylo objednáno deset exemplářů Lincolnu Cosmopolitan, z nichž jeden byl speciální pancéřovaný kabriolet dlouhý 6,1 metru. Vozy vydržely ve službě až do šedesátých let, jezdili s nimi i Dwight Eisenhower nebo John F. Kennedy. Právě s Kennedym přišel již zmíněný Lincoln Continental, který byl ve svojí době velice moderní. Po úpravách kabriolet přestavěný na uzavřený model sloužil ještě do druhé poloviny sedmdesátých let.

Historie prezidentských kočárů: Čím jezdily hlavy našeho státu?

Během té doby se ve službě vystřídaly i modernější verze Lincolnu Continental. Pověst smolaře měl exemplář předaný do Bílého domu v roce 1974, šestimístný speciál poháněný vidlicovým osmiválcem doplněným o pancéřování, neprůstřelná skla nebo mikrofony, aby posádka věděla, co se děje venku. V roce 1975 byl u atentátu na Geralda Forda v San Franciscu a o šest let později u atentátu na Ronalda Reagana, kterého dokonce odvezl do nemocnice.

Není tak divu, že Reagan v roce 1984 státnickou limuzínu vyměnil a nahradil jí Cadillacem Fleetwood. Ten se oproti výchozímu lišil rozměry, byl o 430 mm delší a 76 mm vyšší. Jestliže předchozí vozy sice byly pancéřované, ale do určité míry mohly jezdit i s otevřenou karoserií (měly panoramatická střešní okna), Cadillac Fleetwood dostal přísně uzavřenou karoserii. Bezpečnostní složky pro to po neúspěšných atentátech na Forda a Reagana měly dobré důvody.

V následujících letech se ještě střídaly Lincolny a Cadillacy, od úřadování George W. Bushe se však američtí prezidenti spoléhají výhradně na techniku General Motors. Právě od nástupu Bushe jsou používány limuzíny, které jsou pro potřeby prezidentského speciálu od základu postaveny. Přestavba sériových aut se z důvodu snahy o stále větší bezpečnost stávala čím dál více složitější, a tak tajné služby sáhly po automobilu postaveném na míru. Bushova limuzína tak možná vypadala jako sedan Cadillac DeVille, jenže ve skutečnosti byla postavena na bázi SUV Chevrolet Suburban. To platilo i pro následující „Cadillac DTS“ a dnešní Cadillac One, která nemají základ v osobním autě, jak se podle jejich vzhledu může zdát.

ZiL slaví 100 let. Připomeňte si nejvybranější kousky jeho historie

Dnes už přitom americký prezident nemá jen státnickou limuzínu nebo slavný letecký speciál Air Force One, ale také speciální pancéřovaný autobus Ground Force One, který doprovází prezidentskou kolonu. Jedná se o speciálně navržený model od kanadské firmy Prevost Car, který Barack Obama poprvé použil v roce 2011 v době tehdejší prezidentské kampaně. Zda prezidentskou flotilu doplní nějaká novinka i za vlády Donalda Trumpa, si ještě musíme počkat. S ohledem na jeho pověst bychom se ale nedivili, kdyby to bylo něco zlatého a ne úplně vkusného.