Dakar živě: 3. etapa. První vítězství pro Buggyru a zaplavený bivak.

Noc po druhé etapě Rallye Dakar pro mě byla jedním slovem příšerná. Zatímco o den dříve jsme si libovali nad komfortem bivaku ve Villa Carlos Paz, nové prostředí stálo za starou bačkoru. Zázemí týmu jsme rozbalili na závodním okruhu Termas De Río Hondo, který by se dal klidně označit za semeniště hmyzí havěti. Dusno náladě moc nepřidávalo, a přestože po dvou dnech došla řada také na sprchu, za chvíli ze mě stejně zase lilo jako z maratonského běžce. Bez spacáku zapnutého až ke krku jako ochrany před polétavou havětí noc přečkat nešlo, i tak jsem ale po probuzení nacházel všude kolem sebe všelijaké nezvané hosty.

Tým Tatra Bugygra Racing si po vydařeném čtvrtém místě Martina Kolomého z předchozího dne věřil na dobrý výsledek, ani tak se ale třetí etapa neobešla bez problémů. Jaroslava Valtra před startem pozlobilo servo (nakonec se jej podařilo rozchodit) a Kolomého zase trápily nefunkční ofuky oken. Dokud nepršelo, bylo všechno v pořádku, kvůli pozdějšímu dešti se však kabina Tatry 815 Fat Boy zamlžovala a nebylo téměř vidět na cestu. Ani to ale statného pilota z Bruntálu nevykolejilo – třetí etapu totiž ovládnul a připsal si historicky první dílčí vítězství v Rallye Dakar.

„Dnešní etapa nebyla jednoduchá, hodně to klouzalo a Tatra jela pořád bokem. Měli jsme solidní náskok před ostatními a všechno jsme v poklidu zvládli, s výsledkem jsem tedy velmi spokojen. Pro oslavy vítězství ale zatím není místo – Dakar ještě z daleka nekončí a rozhoduje až součet časů po poslední etapě,“ komentoval své počínání Martin Kolomý bezprostředně po dojetí do cíle třetí zkoušky.

Dakar živě: Druhá etapa. Jako na WRC!

Jaroslav Valtr, smolař druhé etapy, si v úterý pořádně napravil reputaci. Pral se o každou sekundu a jeho snažení mu mohlo vynést místo v první desítce. Pak ale přišla dvouminutová penalizace za překročení rychlosti v druhé etapě a celkově skončil na třinácté pozici. „Dnešní etapu jsme si obohatili dobrovolným výjezdem mimo trať. V jednom místě totiž jiná závodní auta zablokovala silnici, a abychom nemuseli čekat, poradili jsme si se situací po svém a kolonu objeli. Perfektní práci předvedl navigátor Jirka Stross, který vyskočil z kabiny a rychle našel cestu z pichlavých keřů,“ řekl po dojetí do bivaku Valtr.

Dvouminutová penalizace Valtra nicméně ještě bude mít dohru. Už o den dříve se totiž přišlo na to, že systém měření rychlosti podle GPS organizátorů vykazuje chyby a k prohřeškům v omezených úsecích proto vůbec nemuselo dojít. Podle našich informací mělo s telemetrií problém více týmů a celá věc byla předána vedení závodu.

V bivaku je doslova potopa

Jak už jistě dobře víte, po opuštění areálu Tecnopolis v Buenos Aires (tam celá soutěž začíná a mimo jiné se zde provádějí i technické a administrativní přejímky) se na jednom místě moc dlouho nezdržujeme. Počasí se v Argentině mění jako mávnutím kouzelného proutku, a jakkoliv se může zdát situace stabilní, stejně vždycky přijde chvíle, kdy se všechno změní nepoznání. Tak jako v úterý 5. ledna.

Během třetí etapy bylo počasí ještě v normě. Lehký déšť střídal nesnesitelný žár slunce a tak tomu bylo pořád dokola. Ještě zhruba čtyřicet kilometrů před příjezdem do bivaku v Jujuy to vypadalo na celkem příjemný večer, pak ale začaly oblohu protínat hrozivé blesky a k zemi se snášely hektolitry vody. Argentinští řidiči svícení za snížené viditelnosti obvykle moc neřeší (v šeru zapínají mlhovky a v dešti sotva denní svícení), vzhledem k zaplaveným silnicím jsem byl proto opravdu rád, že se nám cestou nic nestalo. Déšť neustával, spíše ještě sílil, a travnaté plochy v bivaku rychle proměnil v bahnitá jezera. Obcházení louží jsem rychle vzdal a s nohama mokrýma až po kotníky sledoval mechaniky Buggyry obletující závodní stroje. Tu se měnily pneumatiky, jinde zase rovnou diferenciál, a když nebylo zbytí, „flákli“ sebou i s nářadím na zem a pokračovali v práci. Takto pokračovali takřka celou noc a dokonale zaplavený bivak je ani na vteřinu nevyvedl z míry.

Výsledkový servis Rallye Dakar: 3. etapa - Kolomý vyhrál etapu!

Sprchovat se toho večera bylo úplně zbytečné. To už připadalo v úvahu se prostě jenom namydlit a vyskočit na déšť. Protože se ale už následujícího rána přesouváme do Bolívie, nešlo vynechat návštěvu imigračního „úřadu“. Záměrně píši uvozovky, protože celá místnost s ponurým osvětlením neměla rozlohu ani třicet metrů čtverečních a pohybovala se po ní spousta lidí stejně zmatených jako já.

Přiznám se, že pasovou kontrolu jsem s čelovkou na hlavě ještě neprocházel, notabene když úředníci neuměli pořádně anglicky. Nebyla ale jiná možnost, protože bychom se pak jenom těžko dostali na start další etapy. Snad se tedy přejezd hranice obejde bez problémů, stejně jako samotná cesta. Čeká nás totiž přes čtyři sta kilometrů jízdy v horách, kde se může stát prakticky cokoliv od nepropustné zácpy a až po hrozivou nehodu. Tohle ale není zbytečné nebezpečí. Je to Dakar se vším, co k němu patří!