Ferrari a závodní speciály odvozené od sériových modelů (2. díl)

Ferrari opustilo závody sportovních vozů v první polovině sedmdesátých let, ale i přesto se do jisté míry podílelo v osmdesátých i devadesátých letech na vývoji závodních vozů, odvozených od svých sériových modelů a rovněž na technické podpoře závodních týmů.

V devadesátých letech patří k nejpopulárnějším závodům na okruzích série, v nichž startují supersportovní automobily a maranellská značka je v nich přítomna díky modelu F40. Zároveň samotná automobilka v roce 1993 spustila značkový pohár Ferrari Challenge s identickými vozy Ferrari 348.

V polovině devadesátých let se pak zdálo, že se Ferrari vrátí i do tehdy nejvyšší třídy vytrvalostních závodů, slavné GT1, ale nakonec k tomu nedošlo a vývoj vozu na základech modelu F50 byl ukončen.

Ferrari a závodní speciály odvozené ze sériových modelů (1. díl)

Továrnímu týmu F1 i samotné automobilce se naštěstí na přelomu tisíciletí dařilo a vedení značky se i díky úspěchům rudých monopostů a stále rostoucí popularitě značkového poháru rozhodlo, že svým zákazníkům nabídne i vůz vhodný pro starty v závodech GT.

Ferrari 360 GT

Prvním pokusem maranellské automobilky, resp. její divize Ferrari Corse Clienti, nabídnout svým zákazníkům schopný vůz pro nasazení v Mistrovství světa FIA N-GT, A.C.O. (Automobile Club de l’Ouest) a řadě dalších sérií s podobnými pravidly se stalo Ferrari 360 GT, které bylo představen v roce 2002.

Ferrari 360 GT bylo výsledkem spolupráce s Michelotto Automobili a přímo vycházelo z modelu 360 Challenge, startujícího od roku 2000 v rámci značkového poháru. Během tří let vzniklo pro soukromé týmy celkem třicet vozů.

Ferrari pro značkový pohár od jeho zrodu až po současnost ve velké galerii

Základem pro model 360 GT bylo samozřejmě sériové kupé 360 Modena, které se při proměně v čistě okruhový závodní speciál dočkalo úprav podvozku i pohonné jednotky o proměně interiéru a úpravách karoserie zlepšujících její aerodynamické vlastnosti nemluvě.

Atmosférický vidlicový osmiválec o objemu 3586,20 cm³ byl naladěn na nejvyšší výkon 316 kW (430 k) při 8500 min^-1 a točivý moment 377 N.m při 5000 min^-1. Standardem zde byla podobně jako u Ferrari 360 Challenge šestistupňová sekvenční převodovka F1 s pádly pod volantem.

Ferrari 575 GTC

Ferrari 360 GT představovalo úspěšný krok pro Ferrari Corse Clienti a i s ohledem na skutečnost, že v nejvyšších patrech závodů sportovních vozů bylo již od roku 1999 soukromými týmy nasazováno Ferrari 550 Maranello, byly další směr vývoje poměrně lehce předvídatelný.

Maranellská automobilka se rozhodla, že naváže na úspěchy, jichž na závodních tratích bez její podpory dosahují vozy Ferrari 550 Maranello připravované britskou společnosti Prodrive, vlastním vozem.

Ferrari 575 GTC se představuje v roce 2003 jako výsledek spolupráce Ferrari Corse Clienti a společnosti N.Technology, jehož základem je tehdejší sériový model 575M.

Modernizované Ferrari Maranello

Bohužel úspěchů jako vozy Ferrari 550 GTS Maranello od Prodrive tento model nedosáhl a má na svém kontě po jednom vítězství v sezónách FIA GT z let 2003 a 2004. Pro sezónu 2005 se pak dočkal tento model evoluce, ale ani té se příliš nedařilo.

Ferrari 575 GTC se od výchozího sériového modelu odlišuje na první pohled díky přepracované a rozšířené karoserii s aerodynamickými prvky v souladu s předpisy pro danou třídu závodů. Beze změn nezůstal ani interiér či podvozek s karbon-keramickými kotouči a pohonná jednotka.

V přídi tohoto modelu byl uložen atmosférický vidlicový dvanáctiválec o objemu 5997,32 cm³, který disponoval nejvyšším výkonem 445 kW (605 k) při 6300 min^-1 a točivým momentem 730 N.m při 5200 min^-1. S motorem spolupracovala šestistupňová sekvenční převodovka.

Ferrari 360 GTC

Na Bologna Motor Show těsně před koncem roku 2003 se odehrála výstavní premiéra evoluce modelu 360 GT v podobě Ferrari 360 GTC. Novinka byla opět připravena divizí Ferrari Corse Clienti ve spolupráci s Michelotto Automobili primárně pro starty v závodech podle pravidel pro třídu FIA N-GT.

Ferrari 360 GTC se od svého předchůdce lišilo již na pohled díky přepracovanému vzhledu předních a především zadních partií. Cílem těchto úprav bylo další vylepšení aerodynamických vlastností karoserie pro zvýšení přítlaku a stability vozu ve vysokých rychlostech.

Ferrari 360 Modena

Podvozek vozu se stavitelnými tlumiči doplňoval brzdový systém značky Brembo s ocelovými disky 380x32 mm na předních kolech a 332x32 mm na zadních kolech. Standardem byla 18palcová kola vpředu i vzadu.

Ferrari 360 GTC mělo stejně jako předchozí GT před zadní nápravou usazeno atmosférický vidlicový osmiválec o objemu 3586,20 cm³, ale disponující podle materiálů automobilky nejvyšším výkonem 331 kW (450 k) při 8750 min^-1 a točivým momentem 410 N.m při 6500 min^-1. Převodovka byla použita šestistupňová sekvenční.

Ferrari F430 GTC

Divize Ferrari Corse Clienti spolu s Michelotto Automobili uvedla v roce 2006 model F430 GTC, vycházející ze sériového Ferrari F430 a připravený podle tehdejších předpisů pro třídu GT2, což umožňovalo jeho nasazení v American Le Mans Series, Le Mans Series, FIA GT a řadě lokálních šampionátů.

Ferrari F430 GTC se stejně jako předchozí model 360 GTC od výchozího sériového kupé odlišoval řadou úprav provedených na karoserií, jejíchž cílem bylo zlepšení aerodynamických vlastností pro zvýšení přítlaku a stability vozu ve vysokých rychlostech.

Jak se dělá Ferrari (Roadlook TV)

Zásadní změny se pak odehrály v motorovém prostoru, kde byl podélně před zadní nápravou uložen atmosférický vidlicový osmiválec, jehož objem byl v souladu s předpisy snížen ze 4308 cm³ na 3995 cm³. Podle materiálů automobilky byl čtyřlitrový osmiválec laděn na nejvyšší výkon 335 kW (450 k) při 7000 min^-1 a točivý moment 490 N.m při 5500 min^-1.

Ferrari F430 GTC vybojovalo na závodních tratích řadu významných vítězství a k jeho největším úspěchům patří mistrovské tituly ve třídě GT2 v šampionátech FIA GT a American Le Mans Series z let 2006 až 2008 a rovněž vítězství v rámci své třídy ve slavných 24 hodinách Le Mans z let 2008 a 2009.

Ferrari 488 GTE a 488 GT3

Ferrari v listopadu roku 2015 odhalilo svou prozatím poslední generaci závodních vozů na základech sériových modelů v podobě dvojčat 488 GTE a 488 GT3, jejichž základem je sériové kupé 488 GTB s přeplňovaným osmiválcem před zadní nápravou.

Za vývojem modelů 488 GTE a 488 GT3 stojí již tradičně i společnost Michelotto Automobili a oba vozy jsou připraveny podle předpisů tříd, v nichž mají startovat, což ostatně odhaluje jejich označení.

Nová závodní Ferrari se skutečně povedla, což dokazuje mimo jiné skutečnost, že model 488 GTE získal v roce 2016 mistrovský titul ve World Endurance Championship, zatímco verze 488 GT3 se může pochlubit šesticí vítězství ze svých šesti prvních nasazení.

Historie malých Ferrari: Od Dina 206 GT po 488 GTB

Ferrari 488 GTE má před zadní nápravou uložen osmiválec o objemu 3996 cm³, který je naladěn na nejvyšší výkon 361 kW (490 k) při 5500 min^-1 a točivý moment 650 N.m při 5250 min^-1.

Ferrari 488 GT3 pak má osmiválec o objemu 3902 cm³, disponující nejvyšším výkonem 441 kW (600 k) při 7000 min^-1 a točivým momentem 700 N.m při 6000 min^-1.

Foto: Ferrari, Autowp.ru, Wheelsage.org. Auto.cz