Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Honda VFR750F Chilly Racing: Ze starého supersportu nové enduro

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (1)
Honda VFR750F patřila v devadesátých letech k nejlepším sportovně cestovním strojům na trhu. Dnes je z ní atraktivní youngtimer nebo může posloužit za základ pro přestavbu.

Honda VFR750F se jako nástupce modelu VF750F objevila v roce 1996 a ve výrobním programu se ve třech generacích udržela až do roku 1997, kdy se v rámci evoluce proměnila ve VFR800.

Tento motocykl je dodnes považován za jeden z nejdokonalejších strojů, který nabízel vlastnosti téměř závodní motorky v praktickém a přitom stále atraktivním balení pro každodenní provoz.

Není tedy nic moc divného na tom, že si španělský Chilly Racing vybral Hondu VFR750F z roku 1991 za základ své přestavby a proměnil čistě silniční motorku v terénní stroj, který lépe koresponduje z hlavním zaměřením firmy na terénní čtyřkolky a rallye Dakar, v jejímž čele je Carlos Avendaño.

Použitá Honda byla ve své původní podobě celokapotovaným strojem, v jehož rámu pracoval vidlicový čtyřválec o objemu 748 cm3, disponující výkonem 74 kW (100 k) při 10.500 min-1 a roztáčející zadní letmo uchycené kolo prostřednictvím šestistupňové převodovky.

Chilly Racing při stavbě svého díla nejprve zahodil všechny kapoty a ponechal rám s motorem a zadní jednoramennou vidlici i kolem. Pro stavbu endura byla ovšem použita nová přední upside down vidlice z motokrosové Hondy CR250, jejíž zdvihy byly přizpůsobeny nižší stavbě VFR750F.

Vedle motokrosové CR250 se dárci nejrůznějších komponentů od zvednutého předního blatníčků přes širší a vyšší řidítka k bočním i podsedlovým plastům a zadnímu blatníku staly terénní stroje značek KTM, Suzuki a Yamaha. Například přední brzdový kotouč s pístky Nissin odváděl svou práci původně na rakouské KTM.

Přestavba se neomezila pouze na očesání kapot a nový podvozek. S ohledem na plánované vyjížďky do terénu musel být přemístěn chladič oleje, upraven výfukový systém a nové místo bylo mezi nosníky rámu nalezeno i pro palivový kohout. Původní nádrž pak doplnilo nové sedlo, které svým tvarem lehce připomíná svého předchůdce.

Výsledkem se stal stroj, který dokazuje, že i původně čistě silničního sportovce lze proměnit v atraktivní terénní motorku, slibující díky svému vysokootáčkovému čtyřválci nevídané jízdní zážitky.

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (1)
17. 5. 2016 16:22
VeeFeRko
Malý překlep v roce uvedení na trh, není 1996 ale 1986. Moje první velká motorka (1991), nádherný zvuk motoru a nezaměnitelný zvuk ozubených kol rozvodů. Ta přestavba vypadá celkem zajímavě, ale hlavně to pojede jako splašený.