TEST Hyundai Coupé 2.0 – Letem světem (07/2002)

Ostrá nízká příď se zapuštěnými sdruženými světlomety najde z pohledu designu konkurenci skutečně spíše u Porsche než například u Astry Coupé. Důsledně kapkovitý tvar karosérie se odráží v nízké linii střechy a plynule navazujících třetích dveřích. Nízká tónovaná boční skla snad nemohou být tvarována dynamičtěji a ve spojení s ostře žlutým lakem působí velmi akčně. Jen o trochu fádněji může působit vysoká záď s výraznou odtrhovou hranou víka zavazadlového prostoru.

Široké dveře se otevírají v téměř pravém úhlu a nabízejí pohled na nízko umístěné sedačky Recaro. Těm se nedá vytknout nic podstatného - tělo řidiče v nich neklouže ani v ostrých zatáčkách a s ohledem na čtyřmístné uspořádání chválíme i jejich sklápění s pamětí původní polohy. Palubní deska z černého na pohled měkkého plastového monolitu je věcí vkusu, přístroje pod volantem i na středové konzole jsou však plně v souladu se sportovním stylem vozu. Drobnou radostí na hliníkem obloženém středovém panelu jsou "budíky" ukazující točivý moment, okamžitou spotřebu a napětí elektrosoustavy. Krátká řadicí páka s koženým potahem a hliníkovým vrcholem padne dobře do ruky. Řazení je vcelku přesné, jen dráhy by mohly být o něco kratší.

TEST Hyundai Coupe – Nepodléhejte předpojatosti

I když je to u této třídy nezvyklé, musíme Hyundai Coupé pochválit za praktičnost. Zavazadlový prostor má sice základní objem jen 312 litrů, díky rozměrným zadním dveřím a nízko položené nakládací hraně dovolují převážet třeba i sadu golfových holí s vozíkem. Tím ale zábava nekončí. Pro cesty ve dvou je možno sklopit dělená zadní opěradla a naplnit vzniklý prostor zavazadly až po střechu. Ale ani případní cestující na zadních sedadlech nebudou moc strádat. Prostor pro kolena a hlavu je sice očekávatelně omezený, sedadla jsou ale měkká a kupodivu vcelku pohodlná. Potěší také malé odkládací schránky u zadních sedadel.

Slabší z nabízených motorů disponuje při dvoulitrovém objemu výkonem 101 kW při 6000 otáčkách. Červené pole otáčkoměru ale začíná jen 500 otáček nad touto hodnotou. Do otáček jde motor spíše pomaleji, zvukovou kulisu však nabízí vzhledem ke svému poslání velmi příjemnou. Spotřebu jsme při méně než ostré jízdě drželi pod desetilitrovou hranicí, při maximálním vytáčení a v městském provozu si motor řekl až o 13 litrů na 100 km. Na dálnici jsme pak výrazně postrádali šestý převodový stupeň, který nabízí bohužel jen dražší verze s motorem 2.7i. Sportovní jízdu je možné si užít hlavně díky výbornému podvozku a především pocitům, které velmi dobře vypadající auto vyvolává v majiteli i kolemjdoucích. Pro ostřejší jízdu bychom zvolili spíše zmíněný šestiválec.

Hyundai si hraje na Bugatti Chiron. A je to vlastně docela vtipné

Jízda se rovná neustálému soustředění. Omezenější výhled do stran a tuhý podvozek nutí řidiče k pozornosti a předvídavosti. Sedmnáctipalcová kola s kvalitními pneumatikami dají pocítit mnoho z nerovností na českých cestách, vzdor nízké stavbě se nám ale za celý test nestalo, že bychom si podvozkem či spoilerem "škrtli" o vozovku. Auto se chová velmi dlouho neutrálně, jen v mezních situacích lze pozorovat sklon k nedotáčivosti. V zatáčkách se Coupé naklání jen nepatrně a přinutit jej k přetáčivému smyku chce opravdu hodně snahy či škváry na silnici.

TEST Hyundai Coupe 2.0i CVVT - maranellský dorost

Těm, kdo vyloženě chtějí vůz této kategorie, můžeme Hyundai Coupé jen doporučit. Jedinou výraznější slabinu vidíme v absenci šestistupňové převodovky (nebo těžšího pátého stupně) u dvoulitrového motoru. Verze právě s tímto převodovým ústrojím a motorem 2.7i stojí při jinak stejné výbavě o 110 tisíc korun více.