Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Mercedes-Benz W 125 byl před 75 lety rychlejší než Bugatti Veyron dnes

Michal Fokt
Diskuze (33)
Mercedes si myslí, že zrovna teď je ta pravá chvíle, připomenout si, kdo je už třičtvrtěstoletí držitelem světového rychlostního rekordu s hodnotou 432,7 km/h.

Dnes je velmi snadné říci, jaké produkční auto umí jet nejrychleji na světě a ví to nejspíš úplně každý – Bugatti Veyron 16.4 Super Sport, jenž se rozjel na 431 km/h. Ale jak tento týden škodolibě připomíná Mercedes-Benz, nejrychlejším autem na světě stále není. Tímto titulem se podle stuttgartské automobilky pyšní její vůz W 125 ze třicátých let!

Ano, v pondělí 28. ledna to bude 75 let, co Rudolf Caracciola za volantem stříbrného šípu Mercerdes-Benz W 125 dosáhl na letmém kilometru rychlosti 432,692 km/h! Pokus neprovázely žádné nářky na náročnost konstrukce pneumatik a k dispozici nebyl žádný zrcadlově rovný vysokorychlostní ovál Ehra-Lessien. W 125 této rychlosti dosáhl na veřejné silnici z Frankfurtu nad Mohanem do Darmstadtu. Současně byl ustaven i rekord pro letmou míli s hodnotou 432,36 km/h. Už tehdy se měřilo stejně, jako dnes: výsledná průměrná rychlost je výsledkem zprůměrování jízdy v obou směrech.

I na dnešní dobu extrémně aerodynamický W 125 má koeficient odporu vzduchu pouze 0,157. Byl vybaven motorem V12 5,6 l se dvěma kompresory, dosahující výkonu 736 k (541 kW). A aby aerodynamiku nenarušovaly jinak nezbytné nasávací otvory, o teplotu motoru se staral chladič napojený pouze na 500litrovou nádrž s vodou a ledem. Ty malé otvory v přídi, co vypadají jako ledvinky nejmenované konkurence z Bavorska, byly vyhrazeny pouze pro sání. No nebyli to naprostí šílenci?

W 125 pochopitelně nikdy nebyl produkčním automobilem a všichni dobře víme, jaká monstra se dnes prohání po solných pláních Bonneville. Ale považte, auto z osmatřicátého, ať už jakkoli speciální, před kterým musí srazit paty i současná hypersportovní ikona!

Mercedes-Benz u příležitosti 75 let této události vystavuje W 125 ve svém firemním muzeu ve Stuttgartu, tak pokud budete mít cestu kolem...

Michal Fokt
Diskuze (33)
26. 1. 2013 23:31
Re: MB
Je to vlastně celé otázka motivace. Za války byli zoufalí a zkusili i nemožné. A byli schopni do toho nalít ohromné množství peněz a úsilí. Dnes se snažíme minimalizovat riziko.

Pokud jde o videokonference, vem si, že za pár let si nasadíš brýle a budeš v těle robota na druhé straně planety - teleprezenční jednotka ovládaná myslí. :-)
26. 1. 2013 23:26
Re: MB
Přesně. Překročení rychlosti zvuku v civilním letectví nevzdali, jen musí vyřešit problémy. Velkým limitujícím faktorem je hluk a cílem je také snížit náklady. Lidi mají zájem cestovat rychleji, ale pro investory jde o velmi rizikovou oblast. Zkrátka maximum našich možností je úplně někde jinde než co dokážeme prakticky využít.

U B-52 jde také o to, kolik by vývoj nového bombardéru stál. Tenhle stařeček postačuje a investice do nového by se jim nevyplatila. Vůbec v armádách dochází ke změnám, protože se změnila situace. Už není studená válka. Pro letectva budou páteří letadla jako F-35. Dnes musí být letadla schopná plnit mnoho rolí a spousta misí je relativně malých. Kobercové bombardování je pomalu záležitost minulosti.
26. 1. 2013 21:41
Re: MB
Bouhžel kvůli té praktické stránce se pokrok dost zpomalil - to, co máme "už stačí". Taková B-52 je návrh z let 1946 - 1950, po upgradu se jejich vyřazení plánuje na období někdy po roce 2050. To samý platí pro slavný Tu-95 Bear. Ta letadla jsou pomalá, hlučná, ale rychlejší, tišší a výkonnější letadla nepotřebujeme, protože nepřítele můžeme usmažit jadernou bombou z ponorky, kterou má ten chudák pět kilometrů od pobřeží.
Taky pokrok, ale asi špatným směrem.

Nebo Concorde - je to hezký být za tři hodiny v USA, ale přes videokonferenci jsem tam ještě mnohem rychleji. :'-(
26. 1. 2013 21:20
Re: MB
Ano, to je pravda.
26. 1. 2013 20:54
Re: MB
Přesně. Z toho, co se načalo během druhé světové války, jsme žili ještě desítky let po ní. Vem si Ho 229, který jsem zmínil výš. Bombardér schopný nést tunu nákladu tisíc kilometrů daleko rychlostí tisíc km/h s dostupem 15 kilometrů a zmenšeným radarovým profilem, takže by ho Britové zachytili až příliš pozdě na reakci. Na obou stranách nechyběla vynalézavost a byli skutečně zoufalí, takže zkoušeli ledaco.