Napříč generacemi: Honda Civic - Evropský občan 9x jinak

Automobilový design, obsažený v rámci určité modelové řady, vyznává řadu filozofií a systémů provedení. Existují řady, které preferují spíše pozvolnou evoluci či cizelování dříve použitých prvků (autentickým příkladem je Volkswagen Golf, s jistou nadsázkou lze do této oblasti zařadit i Ford Focus), jsou však i takové, kde v procesu mezigeneračních změn dochází k zásadním, nezřídka i zlomovým změnám a tvarovým transformacím. To je příklad Hondy Civic, jejíž historie začala rokem 1972 a která v současnosti pokračuje již v devátém generačním vydání.

1. gen. (1972-1979) - Orientace na město

Zakladatel modelové řady byl vyveden v designu, který odpovídá dobovým standardům. Proporce protkávají hrany a čisté plochy, jednotlivé celky (kupříkladu takřka kolmá příď) jsou zpestřeny a vzhledově zušlechtěny chromováním, které dodává designu na líbivosti. Oblé světlomety jsou zasazeny do celku s orientací na hrany, což je jedna z dynamických zón exteriéru.

Profil, ač je minimalistický a spíše jednoduchý, pracuje se zapuštěním oken pod reliéf boční části karoserie. Tento prvek zvýrazňuje dynamiku, kterou podporují kratší převisy a sportovní zalomení zadního okna.

Hlavními prvky zádě jsou svítilny, které jsou spíše subtilní a jež mají vertikální směrovou orientaci. I zde hraje jistou roli pochromování, byť tvoří spíše sekundární prvek v celkové tvarové kompozici.

Přístrojová deska, ačkoli je z dnešního pohledu limitována dobovými zvyklostmi, pracuje se zajímavou architekturou. Výrazné specifikum spočívá v konkávním klenutí jejího horního patra, pod kterým se nachází přímo vedená část se středovým panelem a ovladači.

2. gen. (1979-1983) - Jemné retuše

Podstatným přínosem druhého vydání bylo obecné uhlazení vnějšího designu. Příď zaznamenala zjednodušení masky včetně zvýšení optické čistoty jednotlivých ploch.

Nehledě na nárůst hmoty působí vůz výraznějším dojmem. Karosářské díly obsahují vyšší míru linek, avšak jejich nárůst nepůsobí rušivě. Spíše decentní mírou dotváří drobné změny, které na exteriéru proběhly. Spodní linka oken prodělala určité zklidnění, zejména kolem zadního okna.

Záď podstoupila omlazení, což je patrné kupříkladu na svítilnách. Ty lze označit za čistší a ostřeji řezané.

V kabině se odehrálo minimum zásadních změn. Celek odkazuje na původní model, mezigenerační změny jsou spíše reakcí na dobu a její standardy.

3. gen. (1983-1987) - První výrazné změny

Třetí provedení přineslo zcela novou karoserii, která je oproti předchozím dvěma generacím od základu nová.

Příď vyznává styl, který se distancoval od tradiční podoby masky chladiče. Ta již není centrována doprostřed čelní části mezi světlomety, své místo nachází v oblasti nárazníku. Její původní místo zaujala volná plocha, což iniciuje minimalismus a moderní vizáž. Světlomety se poprvé zdráhají tradiční kruhové formy, místo ní přichází na řadu ostře řezané tvary.

Boční část reaguje na změny v oblasti módy a používá poměrně velké plochy. Důraz byl kladen na blatníky, což sekunduje sportovním proporcím. Ty jsou umocněny nízkou přídí a nespočtem hran.

Citelný pokrok je zřetelný v zadní části karoserie, kde dominují nízko posazené, horizontálně orientované a z hlediska jednotlivých světelných segmentů jasně členěné sdružené svítilny. Víko zavazadlového prostoru je velmi strmé, což působí vzhledem k předchozím dvěma generacím avantgardním dojmem.

Se změnami exteriéru korespondují výrazné změny tvarování prvků v kabině. Přístrojová deska je mohutnější a je založena na, ve srovnání s druhou generací, odlišné stavbě s jiným poměrem jednotlivých dílů.

4. gen. (1987-1991) - Uhlazení prvků

O čtvrté generaci lze hovořit jako o produktu, který velmi pečlivě a citlivě cizeluje design svého předchůdce.

Čelní partie jsou členitější, obecně vzato však nepřinášejí žádné nové prvky. Pracují s již známou syntézou, jež využívá sportovních tvarů, opírajících se o jednoduché a subtilní světlomety, masku chladiče v prostoru nárazníku a nízkou stavbu přídě.

V boční části je patrné zvětšení prosklených ploch, jejichž přítomnost v kompozici profilu zvyšuje jednoduchost karoserie. Ta spočívá ve výše zmíněné tvarové čistotě a absenci nadbytečných linek či prolisů.

Záď pokračuje ve své strmosti, avšak v méně zřetelné podobě. Dále je kladen důraz na sportovnost, včetně použití svítilen podobné filozofie, jak tomu bylo u předchůdce - tedy se zaměřením na nízkou polohu a menší velikost.

V kabině čtvrté generace je k vidění velké množství hran a zlomů. Její stavba spočívá v horizontálním dělení, středový panel je emancipován od horní části desky.

5. gen. (1991-1995) - Zvýšení aerodynamiky

Hovoříme-li o designu, lze tuto generace Hondy Civic, vzhledem ke zvoleným úpravám (klínovité svažování karoserie, nárůst oblých řešení), s určitou nadsázkou považovat za zlomovou. Lze totiž říci, že nastolila vizuální pravidla, která využívají (byť u sedmé generace ve výrazně upravené variantě) její dva nástupci.

Z hlediska provedení přídě můžeme u páté generace hovořit o skloubení dříve použitých řešení (absence masky chladiče v tradičním smyslu, nízká stavba) s oblými přechody mezi jednotlivými prvky, které nahradily dříve velmi frekventované hrany.

Jemnější provedení ploch ovlivnilo i profil, který získal na klínovitosti. Oblosti nabily nejen spáry mezi jednotlivými díly, ale také okna včetně jejich dolní i horní linie.

Nejinak je tomu na zádi, kde jsou stěžejním prvkem svítilny. Ty mají stále spíše obdélníkový tvar, jsou však tvarově plnější a v rámci kompozice zádě posazena výše, než u předchůdců.

Přístrojová deska využívá jiného tvarosloví, které již není tak hranaté jako u čtvrté generace. Deska je oblými tahy propojena s horním krytem kapličky s přístroji. Její horní část pak skýtá kreativní prohnutí.

6. gen. (1995-2001) - Sportovnější proporce

Identifikačními znaky šesté generace je zvětšení předních světlometů i zadních svítilen včetně mnoha změn, reagujících na trendy automobilového designu druhé poloviny 90. let.

Zcela nové jsou tvary přídě, kde došlo k zásadní změně v podobě návratu masky chladiče na klasické místo mezi světlomety. Ty jsou větší a pokračují ve směřování k oblinám. Výše uvedená maska je velmi štíhlá a vyplňuje dříve prázdné místo.

Při pohledu na boční část je zřejmě nejvýraznější změnou sklon zadního sloupku. Ten je splývavější, než tomu bylo u páté generace. To dodává na sportovní auře.

Další zásadní změnou je styl zadních svítilen. Opomeneme-li oblé tvary zádě jako celku a zaměříme-li se na lampy, spatříme nejen nový tvar, ale také modifikované uspořádání světelných segmentů. Ty jsou řazeny nad sebe a jsou zřetelně barevně děleny.

Interiér využívá klasicky řešenou přístrojovou desku, která mohla být zpestřena imitací dřeva. Její tvarosloví kombinuje již známé tvary s novými prvky, celkově jde však o konvenční, lehce sportovní dílo.

7. gen. (2001-2006) - S prvky MPV

S nadsázkou lze říci, že mnohé rysy sedmé generace mírně navazují na předchozí verzi, avšak design pracuje s novými prvky a zejména uspořádáním. Z celkového hlediska vůz působí, jakoby se inspiroval segmenty velkoprostorových vozidel.

Honda Civic (2000-2005) – Navzdory tradicím

Čelní partie prezentují líbivou kompozicí, složenou z poměrně rozměrných světlometů a horizontální, štíhlé masky chladiče. Jde o nepříliš komplikovaný celek se zaměřením na sportovní vzezření.

Patrně největší diskusi vyvolá pohled na boční část, která neodpovídá typickému hatchbacku nižší střední třídy. Odlišnosti pramení z celkového rozložení proporcí, kde druhý karosářský prostor disponuje vyšším objemem hmoty. S tím vším sousedí velmi plynule navazující první prostor s velmi nízkou a krátkou stavbou, přičemž ona návaznost může evokovat jednoprostorovou karoserii.

Jistá mohutnost zádě odpovídá výše popsanému jevu. Celková forma je však zlehčena sportovně působícími sdruženými svítilnami a sportovně tvarovaným nárazníkem. Oproti předchůdci působí model o poznání mohutnějším dojmem, což přináší užitek v podobě vyšší vnitřní prostornosti vlivem příznivě využitého obestavěného prostoru.

V kabině pokračuje nepřímý odkaz na vozidla filozofie MPV, a sice díky umístění řadící páky do přístrojové desky, konkrétně do dolní části středového panelu. Ten je ucelený, což přispívá obecné úhlednosti designu kabiny 7. generace modelu.

8. gen. (2005-dosud) - vivat Sci-fi!

To, že osmá generace vozu znamenala razantní průlom v rámci historie modelu, je již na první pohled zcela zřejmé. Pokrokový automobil, evokující snové tvary futuristických kreací, je bijící do očí nejen mezi japonskými produkty, ale i v rámci celosvětového segmentu C.

Honda Civic model 2011: Alcantara a nová maska pro všechny

Příď je oproti předchozí verzi zcela přepracovaná a vychází z odlišných motivů. Tvarosloví se distancuje od tradiční kompozice přídě, která spočívá ve dvou samostatně figurujících světlometech, mezi něž bývá zpravidla umístěna maska chladiče. Civic osmé generace namísto toho prezentuje kontinuální průhledný pás, který pojal nejen zmíněné světlomety, ale i logo výrobce, jež je chráněno krytem. Lehké kosmetické úpravy ale příď vrátily ke konvenčnější podobě a i přes to, že je pás zachován, došlo ke zvýšení důrazu na masku chladiče ve více konformní poloze.

Profil je vybaven ostrými linkami a novými proporcemi. To má za následek velmi plynulou horní linii vozu, díky které může vůz působit, jakoby osciloval mezi jedno- a dvouprostorovým uspořádáním. Zajímavostí, která je k vidění u řady nových automobilů různých značek, je zvýraznění blatníku předního kola, na který navazuje nejvýraznější linka boční části karoserie.

Ač jde o hatchback, zadní část vozu tvoří unikátní řešení častého prokládání ploch. Tomu napomáhá nejen velmi členitý prostor registrační značky, ale zejména okno, které kombinuje dvě odlišné polohy skla, propojené integrovaným spojlerem.

Nezvyklým tvarům exteriéru musí takřka zákonitě odpovídat ztvárnění kabiny. Zde tomu není jinak. Přístrojová deska je velmi členitá, ukazatele mají několik výstupů a ovladače zaujímají více částí desky. Kombinace několika dílů se nevyhnula ani volantu, výrazný je kupříkladu jeho plastický střed.

9. gen. (2011-) - Revoluční evoluce

Devátá generace jakožto prozatímní dovršení modelové linie Civic byla představena v rámci letošního autosalonu ve Frankfurtu. Jde o model, který je opticky nový, disponuje však řadou paralel, které ho pojí se svým předchůdcem.

Honda Civic: Evropský občan číslo 9

Příď opakuje motiv v podobě vizuálního ucelení světlometů (s jiným sklonem a celkovým tvarem) a masky, ovšem v podobě, která do souboru prvků zahrnuje i spodní nasávací otvor a registrační značku. Kapota oproti osmé generaci omezila některé linky, díky čemuž působí tento díl čistším a hladším dojmem.

Podobný postup je praktikován i v profilu, který byl oproštěn od dominantní linky. Její absence způsobuje plynulou plochu, jíž (a celé boční části) dominuje velmi specifické, asymetrické provedení blatníků. Linie oken však zůstala v podobném provedení jako u minulé verze vozu, a to včetně integrace kliky zadních dveří do sloupku.

Na zádi vozidla je k vidění originální řešení, tkvící z kombinace dříve frekventovaných tvarových jevů, tedy vzájemného propojení lamp a samostatně stojících svítilen. Spojnice mezi oběma celky je však velmi tenká a nachází se zhruba v oblasti vestavěného spojleru, tedy prvků, který má původ v minulé generaci.

Přístrojová deska pokračuje v avantgardním odkazu osmé řady vozu, avšak po velmi důkladném cizelování. To přineslo subtilnější středový panel a větší důraz na tradiční trojici ukazatelů (ovšem stále ve velmi moderní podobě). Všudypřítomný futurismus je zde výsledkem svérázného přístupu k interiéru kompaktního automobilu.

Design po generacích - Speciální příloha Auto.cz