Znáte Škodu 1202 Kamyonet? Turci díky českým podvozkům obcházeli zákony

Když se řekne škodovácký pick-up, drtivá většina lidí si vzpomene na Felicii, Favorit či kulatou 1202. Jenže „stejšna“ vznikala coby pracovní nástroj i v hranatém provedení, které u nás už tak známé není. A jelikož jde o vzácnou záležitost, nepřekvapí, že za automobilem stojí hodně zajímavý příběh.

Vše odstartovalo změnami v tureckých zákonech před více než půlstoletím, konkrétně v roce 1966. Od té doby nebylo možné do země dovážet hotové automobily, což se tamní obyvatelé snažili nejrůznějšími způsoby obejít. Jedním z řešení bylo, že si do Turecka nechali dovézt komponenty zvlášť a vozy doma posléze poskládali.

To nejlepší ze škodováckého muzea. Škoda 720. Nejhezčí škodovka z dob socialismu

Obdobně to bylo i v případě Škody 1202, respektive jejích podvozků. Právě na základech tohoto modelu vyrostly v Turecku tisíce pick-upů, které jsou ve světě známé pod názvem Škoda 1202 Kamyonet (turecky pick-up). Dobová čísla hovoří o deseti tisících kusech, které se vyrobily v letech 1971 až 1982. Pracant na základech tohoto vozu známe i z domoviny mladoboleslavské automobilky. Jenže zatímco u nás šlo o oblý vůz, Turci vsadili na hranaté tvary připomínající automobily z USA. Na první pohled byste škodovácké kořeny nepoznali, mnohdy je prozrazuje až pohled na záď, která nesla název české společnosti.

Podvozky dodávala továrna automobilky z Vrchlabí. Na ně turecká společnost Celik Montaj (později se přejmenovala na Anadolu Otomotiv Sanayi) montovala hranaté plechové karoserie.

Výsledkem bylo dvoudveřové dvoumístné auto s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Pick-up poháněla kapalinou chlazená zážehová dvanáctistovka s výkonem 35 kW při 4500 otáčkách a 87 N.m točivého momentu při 3000 otáčkách. Pohonné ústrojí kooperovalo s mechanickou čtyřstupňovou převodovkou. Pokud jde o podvozek, vpředu bychom našli příčné závěsy a příčné listové pero, vzadu pak kyvadlovou nápravu taktéž s příčným listovým perem. Podíváme-li se blíže na rozměry, zjistíme, že Kamyonet byl 4350 mm dlouhý, 1650 mm široký, 1620 mm vysoký a disponoval rozvorem náprav 2685 milimetrů. Pohotovostní hmotnost činila 1050 kilogramů, vůz měl nosnost 750 kg.

To nejlepší ze škodováckého muzea: Škoda Buggy se výroby nakonec nedočkala

I když od posledního zhotoveného kousku uplynulo více než 35 let, na tureckých silnicích na ně stále můžete narazit. Jde sice o raritu, ale stále jsou. A nadále slouží jako pracovní nástroje, jak ostatně dokládají přiložené fotografie z let minulých. Minimálně jeden takový kousek se nachází i v České republice. Tuzemští zájemci dokonce v minulém roce mohli pick-up zaregistrovat na inzertních serverech, majitel tehdy žádal 220 tisíc korun a není jasné, jestli vůz za takovou částku skutečně prodal. Autorem několika přiložených fotografií je pan Petr Mičánek, jenž sem první turecký pick-up dopravil již v roce 2016.

Automobil můžete znát nejen z přiložených fotografií, objevil se i na televizních obrazovkách. Tvůrci serveru IMCDb.org jej zaregistrovali kupříkladu v západoněmecké krimi sérii Auf Achse, kde se vůz objevuje hned několikrát. Zajímavé je i to, že se model na mnoha serverech neobjevuje se jménem Kamyonet, ale Kamyonetleri. Správně je však první možnost, druhá je v tureckém jazyce názvem pro množné číslo.

Turci v podobném duchu pokračovali i v letech osmdesátých, to už ale společnost Anadolu Otomotiv Sanayi pracovala s motorem a šasi modelu 1203. Takových vzniklo v letech 1982 až 1986 asi 3600 kusů. Škodovka podvozky toho času neposkytovala jen turecké společnosti, část podvozků zamířila i na Nový Zéland či do Pákistánu, tak vznikly modely Trekka, respektive Skopak.

Foto: Ladislav Doležal, Petr Mičánek, V. Babichev, Andrew Bone