TEST Subaru Legacy 3.0 spec. B – Brutus

Nářky na poměrně usedlý automat u nejsilnějšího Legacy automobilka vyslyšela a pro nejzmlsanější zákazníky nabízí kombinaci, kterou můžeme nazývat Legacy WRX. Jaké jsou dojmy z týdenního trhání asfaltu?

Zvenčí je to téměř beránek – rychlá silueta japonského sportovního kombi se liší od běžných Legacy jen sériovými 18“ koly, to ostatní čeká ukryto v kabině a pod kapotou. Legacy Wagon s motorem 2.0 jsme testovali zde, třílitrový Outback pak zde.

V kabině vítají kožené sedačky se zvýrazněným bočním vedením, které jsou kompromisem mezi drsným „STi“ pojetím a využitelností pro běžné denní používání. Při delší cestě tělo neunavují a v ostřejších zatáčkách se uplatní vyztužené okraje opěradla. Cosi zvláštního pak prozrazují už jen pedály a opěrka levé nohy s hliníkovým obložením – jinak je v kombi téměř vše tak, jak je známe. Velmi solidně zpracované, nicméně relativně usedlé.

Řadicí páka manuální šestistupňové převodovky vypadá, jako by tu byla odjakživa, znalci ale zbystří – Subaru až do této chvíle obkládalo nejvýkonnější verze Legacy jen čtyř- a posléze pětistupňovými automaty. Ale co jsou předchozí řádky proti otočení klíčkem?

Šestiválcový boxer o výkonu 180 kW už známe, ale jeho projev nás nepřestává fascinovat. Až si tohle auto koupíte, otevřete kapotu a nechte někoho polechtat plyn – uvidíte, kdo pro vás pracuje a jak se přitom chová.

Rozjezdy jsou zpočátku opatrné, ostrá spojka chce trochu cviku. Auto, zatím krocené v nízkých otáčkách, nás kromě stability překvapuje i jízdním komfortem – s ohledem na 18“ kola se do kabiny dostává poměrně málo zrádných míst pražské dlažby. V tomto režimu je Legacy tiché, karosérie se nenaklání a my jen musíme hlídat ovládání velmi jedovatých brzd. Řadit není potřeba příliš často – pokud nejde primárně o akceleraci, jsou jednotlivé stupně velmi elastické. Ve městě se tímto téměř rodinným režimem dostáváme na spotřebu 11l/100 km, což je na třílitr hodnota více než skvělá.

Emoce ale velí jinak a na letištní ploše zkoušíme, co je ve voze doopravdy. Překonání hranice 3000 otáček je doprovázeno brutálním, ale plynulým nárůstem síly a zvukový projev nabývá jadrnosti Imprezy STi (náš test najdete zde). Krátká řadicí páka by sice mohla mít přesnější dráhy, rozdíl ve vládě nad zrychlením oproti automatu je ale i tak překvapivě velký. Už při prvním hrubém měření potvrzujeme údaj výrobce – na 100 km/h nám stačí rovných sedm vteřin a to s běžným Naturalem 95.

Akcelerace přitom není jedinou výhodou: komfort ručního řazení kvitujeme i při běžných průjezdech zatáčkami, nemluvě o využití brzdného účinku motoru. I při opravdu hraničních manévrech je jistý náklon vozu jediným projevem nepohodlí – podvozek jede tam kam chceme a po jisté setrvačnosti vozu s automatem není ani památky. Touha po akceleraci je logicky doprovázena větší žíznivostí vozu – v naprosto extrémních případech jsme dosáhli dvacetilitrové hranice, při „běžné sportovní“ jízdě pak průměru okolo 14 l/100 km.

Excelentní jízdní vlastnosti kombinované se silným a precizně ovladatelným agregátem a vysokou mírou užitkovosti – takový výčet superlativů si mnoho kombi vyšší střední třídy nezaslouží. Na druhé misce vah by se ale pravděpodobně ocitla pořizovací cena a kombinace spotřeby s poměrně malou palivovou nádrží. Vzhledem k výjimečnosti celé značky na českém trhu bude tato verze k vidění pravděpodobně jen v jednotkách kusů, ale exkluzivita se v této třídě také počítá… Rychlé auto je navíc k dostání i jako „nákladní“, což jeho cenu může srazit o nezanedbatelných 200.000 korun.