Světelný chaos s novými auty: Všechno v normě, jenom holt nic nevidím

Automobilové osvětlení se zdokonaluje stejně tryskovým tempem jako motory či pasivní bezpečnost. Když dnes zavzpomínáme na noční lety v trabantech a žigulících, nebo dokonce osedláme nějakého veterána, nad možnostmi současné techniky můžeme jen žasnout.

Přesto má i světelná technika temné stíny. Na trh přicházejí automatické systémy, které mají být chytřejší než řidič, ale v řadě situací zmatkují jako začátečník z autoškoly. Modernější zdroje světla osvětlují vozovku rovnoměrněji, ale také slaběji než starší. Některých levných vozů jako by se vývoj vůbec nedotkl a varovné příklady šetření na světlech se objevují i v nižší střední třídě. Vymstít se může i spoléhání na samočinné rozsvícení díky senzoru šera: vykutálená technika i po soumraku váhá tak dlouho, až neosvětlené auto vzbudí pozornost policejní hlídky.

Všechny tyto nešvary vyřešit nedokážeme. Následující řádky vám ale mohou pomoci předejít zbytečným konfliktům se zákonem, omezit oslňování ostatních motoristů a třeba i správně vybavit nově objednávané auto.

Každodenní starost

Nejčastější zmatky má na svědomí denní svícení. Splnit zákonnou povinnost totiž můžeme několika způsoby. Starší vozidla nejsou vybavena žádným úspornějším zařízením, a tak musí celé dny svítit hlavními světlomety. Tím jednak pocitově „mažou“ slaběji svítící auta kolem sebe a také stojí majitele peníze navíc – žárovky rychleji odpracují svých 500 hodin optimálního výkonu a pak přijde čas je vyměnit.

Mercedes-Benz zůstává u diodových světel, představuje novou generaci

Novější modely mají úsporné svícení žárovkou PY 21 W začleněno do pomocné paraboly u mlhovky nebo hlavního světlometu, případně přímo do něj (dvouvláknovou žárovkou H15). Denní svícení se pak zapíná samočinně s nastartováním motoru, další akce za snížené viditelnosti ale zůstávají na řidiči. V tom tkví příčina mnoha zbytečně udělených pokut, které se mimochodem mohou vyšplhat až na dva tisíce korun: řidič ukolébaný vědomím, že auto svítí, nereaguje na soumrak a jede dál za mžourání slabých žárovek.

Ani samočinné přepínání z denních na potkávací světla nás ale nemusí pozornosti policie ušetřit. Zatímco na vozy německých značek bývá obecně spolehnutí, italská či francouzská auta leckdy prozrazují bezstarostnou mentalitu svých tvůrců a navzdory houstnoucímu šeru s přechodem na plnohodnotné svícení otálejí. Při jízdě po dobře osvětlených ulicích města navíc řidiče nic nevaruje. Zelená kontrolka potkávacích světel, podle které bychom si mohli provedení akce ověřit, totiž není povinná a řada vozidel jí skutečně není vybavena.

svetmotoru

Měření jako v akváriu

Jak je vlastně možné, že některé auto rozsvítí dřív, a jiné později, když si mají být rovná před zákonem? Jednoduše: příloha 13 předpisu EHK č. 48 nechává na splnění povinnosti široké rozmezí intenzity denního světla od 1000 do 7000 luxů, což je asi jako obloha před západem slunce a po něm (jasný slunný den znamená 50 000 lx).

Oficiálně je stanovení přesné hranice „na uvážení výrobce“, my za prosazením širokého rozpětí vidíme spíš lobbing spořivých účetních. Ke změření intenzity okolního světla totiž vozidlo musí být vybaveno optickým čidlem, takzvaným luxmetrem, které stojí peníze.

Mezinárodní předpisy dělí luxmetry do čtyř kategorií: orientační, provozní, přesné a laboratorní. A zatímco poslední jmenované se běžně prodávají za dvacet tisíc korun, orientační stojí pakatel – pomáhají například regulovat jas displeje v mobilním telefonu nebo osvětlení do akvária.

S cenou ovšem klesá také přesnost: orientační luxmetry mají povolenou odchylku 20 %. Pak už záleží na důkladnosti automobilky, jestli nechá tak hrubou informaci rozhodovat přímo, nebo ji doplní zmírňujícím algoritmem navázaným na paměť dosavadního průběhu denního světla, ideálně upraveným pro stmívání opačně než na rozednívání.

Volkswagen Passat pro jistotu ještě čtvrt hodiny po úsvitu svítí potkávačkami, zatímco Mazda 6 se samurajskou hyperaktivitou zacvaká relátkem pokaždé, když slunce zajde za mrak, a Peugeot 308 nechává večeru volný průběh, dokud je venku

aspoň trochu vidět.

Rada Světa motorů

Máte-li ve svém autě denní světla se senzorem šera, vyzkoušejte při západu slunce, jestli se potkávací světla rozsvěcí tak, jak byste je zapnuli sami.

Pokud ne, vezměte osud do svých rukou a se soumrakem vždy přepněte ze samočinného režimu na manuální.

Laserová světla: U BMW k mání již na podzim

Kdo z vás na to má

Neustálé zlepšování světelné techniky by mohlo budit dojem, že se pokrok týká všech aut bez rozdílu. Z testování zhruba dvou set zcela nových modelů ročně musíme bohužel potvrdit, že je to naopak – nůžky mezi dražšími a levnějšími vozy se postupně rozevírají. Jednak proto, že lepší techniku vždy dostane model vyšší třídy, ale také kvůli stále omezenějšímu prostoru v přídi vozu: levné auto si nemůže pomoci drahým světlometem, kompromisem proto končí světelný výkon.

Ukázat to můžeme na dvou příkladech. Prvním je nová generace kolínských trojčat. Jde o letošní novinku, ovšem založenou na přepracovaných základech minulé generace. To se podepisuje i na skromném motorovém prostoru tísněném nabobtnalými deformačními zónami – mezi nárazník a kapotu se místo velké paraboly vejde jen drobná čočka. Je nápadné, o kolik víc místa světlometům nechává na čistý list navržená Škoda Citigo.

Druhým příkladem jsou Mazda 3 a Toyota Auris: také v jejich šikmých očích najdeme vždy úzkou čočku, bez ohledu na to, zda je uvnitř halogenová

žárovka nebo xenonová výbojka. Kromě konfliktu prostoru, bezpečnostních požadavků a designu zjevně hraje roli i snaha snížit náklady sdílením součástí mezi oběma druhy světel.

svetmotoru

Potíž je v tom, že čočka neboli správně projektorový světlomet je sice moderní, ale specifická konstrukce, která podává kýžený výkon – zejména do dálky – jen ve spojení se silnějším zdrojem světla. Pro potkávací režim představuje projektor se žárovkou přiměřený kompromis díky ostřejšímu ohraničení toku paprsků, ale dálkovým světlům s halogenovou žárovkou H7 byla až dosud vždy vyhrazena oddělená parabola.

Toyota Auris i Mazda 3 se jí zřekly a kvalitou dálkového svícení skutečně neodpovídají standardu třídy. Jestli je náš dojem správný, na to se ptáme na místě nejpovolanějším – ve firmě Varroc, která v Novém Jičíně navrhuje, vyvíjí a vyrábí světlomety pro řadu světových automobilek. Odpověď zní jednoznačně. „Zdroj H7 není pro použití v projektorovém systému příliš vhodný,“ píše Milan Křižák, manažer pro technickou legislativu. „Při použití žárovky v projektoru se projeví nižší výkon způsobený ztrátami na cloně a čočce. Svou roli hraje i barevná teplota, protože osvětlení scény před autem svazkem s nižší hodnotou barevné teploty vnímá lidské oko hůř.“

Audi nasadí laserová světla v Le Mans

Výkon projektorů v kolínském Peugeotu 108 nám připadá chabý celkově – i dálková, i potkávací světla. Hodina jízdy lesem po setmění je krajně únavná. Chápeme, že stoosmička je levné auto na krátké cesty, ale vrtá nám hlavou, jak může tak slabý výkon projít přísnými nároky současnosti. Odborníci z firmy Varroc vysvětlují, že požadavky na výkon halogenových světlometů se dlouho neměnily. „Předpis ECE 112, který definuje minimálně požadované hodnoty osvětlení i maximální pro halogenové svazky, se z tohoto hlediska může jevit jako poměrně zastaralý. Přestože probíhají opakované diskuse o jeho úpravě, rozhodnutí o kvalitě zůstává v rukou automobilky a odráží cenu i vybavení světlometu v dané třídě,“ doplňuje Milan Křižák.

Pro kupující kolínských trojčat, případně levných vozů jako Dacia Sandero, to nejspíš nebude velká rána. Trvající platnost zastaralých předpisů pro halogenové světlomety ale vysvětluje i neuspokojivý výkon dálkových světel toyoty a mazdy. A do budoucna otevírá cestu k tomu, aby se výkon světlometů jakéhokoli vozu legálně snížil.

Rada Světa motorů

Používáte-li vozidlo na delší než krátké vzdálenosti a opouští vás ostro zrak mládí, zajímejte se o světelnou techniku a vyhněte se kombinaci jediné halogenové žárovky s projektorovou optikou. Pokud to roční doba dovolí, trvejte na předváděcí jízdě za snížené viditelnosti mimo osvětlené městské ulice.

svetmotoru

Vznešená teorie

Nejen nejlevnější, nýbrž i nejdražší auta dokážou kompromisní světelnou technikou zklamat. Zatímco u samočinně zapínatelných potkávacích světel se výrobci mohou spoléhat na benevolentní předpisy, automatické přepínání světel dálkových by mělo fungovat naprosto přesně. Vždyť ve hře je bezpečnost ostatních motoristů.

V ideálním případě by řidič takto vybaveného vozu měl po startu zapnout dálková světla a ujet tisíc kilometrů bez jediného zásahu do práce samočinného asistentu. Připomeňme, že hlavním argumentem pro tyto systémy není pohodlí řidiče, ale zlepšení jeho výhledu. „Průměrný Evropan najede 21 % kilometrů v noci. A z toho jen 3,1 % času využívá dálková světla, přestože okolní provoz by dovolil nechat je zapnutá o 58 % delší dobu. Asistenční systémy reagují rychleji než zkušený a odpočatý řidič a umožňují v noci jezdit o 5 % rychleji,“ tvrdí vedoucí vývoje osvětlení Audi Stephan Berlitz.

Také způsob, jak toho dosáhnout, působí důvěryhodně jednoduše. Řídicí elektronika využívající počítačového vidění v reálném čase analyzuje obraz z kamery za čelním sklem a podle daných algoritmů rozhoduje, zda ten či onen zdroj světla považovat za vozidlo a jak se mu přizpůsobit – v jednodušším případě přepnout na potkávací světla, v komplexnějším zastínit nebo přesměrovat světelný tok, aby nedošlo k oslnění.

Chyba ve velké hloubce

V praxi se bohužel ukazuje, že počítače se ještě nenaučily všem situacím rozumět. První překážkou je členitá krajina a zatáčky na terénních vlnách.

Rychle se měnící úhel, ze kterého protijedoucí auto svítí, uvede systém do bezradnosti a dálková světla zůstanou v akci. A to až do chvíle, kdy kamera druhý vůz „nahmatá“, tedy nechá oslnit. Pod jeho rozlišovací schopností jsou i světla na střeše kamionu nebo kabina osobního vozu vynořující se za horizontem.

svetmotoru

Zklamání často přinese jízda po dálnici, při níž by měl systém nejspíš zazářit. Asistent nevidí protijedoucí vozidla za živým plotem mezi svodidly a vesele na ně svítí. V táhlých pravotočivých obloucích, kde světla aut v protisměru míří mimo vozovku a naše naopak přímo na ně, se také neumí dopočítat – zejména když je takový oblouk dlouhý třeba 400 metrů.

Naopak světelných zdrojů jako benzinové pumpy se takto vybavená auta často zaleknou. Zbytečně dlouho jim také trvá, než se rozkoukají ve tmě po výjezdu z osvětlené obce, řidiče nechávají na potkávacích světlech.

Tato zkušenost se shoduje od octavie přes nový passat po Audi A8. Evidentně tedy nejde o řízení kvality podle ceny.

Čím déle vozidla s asistentem dálkových světel testujeme, tím delší čas prorokujeme dalšímu nutnému vývoji.

Rada Světa motorů

Řídíte-li vůz vybavený samočinným přepínáním dálkových světel, věnujte zvýšenou pozornost předvídatelnosti reakcí systému a soustřeďte se na situace, kdy vás protijedoucí řidiči nejčastěji problikávají. Takto vyvolané oslnění zdrží vaši jízdu víc, než kdybyste světla přepínali ručně.

svetmotoru