TEST Abarth 595 Pista – Emoce na úkor zbytku
Design, interiér
S novodobým Fiatem 500 se italská značka přesně trefila do vkusu široké veřejnosti. Od roku 2007 se v polských Tychách vyrábí tato zdařilá reinkarnace slavného vozu původně z 50. let. Technika auta vychází z první novodobé pandy, přičemž dekáda účinkování je už na voze vidět. Dílčí modernizace, jimiž model za ta léta prošel, jej sice vždy oživí, ovšem technický základ, pamatující počátek první dekády 21. století, vůz zkrátka nezapře.
Pouhý rok po premiéře základního modelu dorazila ostrá verze 500 Abarth. Pod kapotou se místo atmosférických motorů Fire objevila jeho přeplňovaná verze T-Jet o objemu 1,4 litru. Původní verze začínala na výkonu 99 kW, ta současná pojmenovaná jednoduše Abarth 595 startuje se stejným motorem pouze s dílčími úpravami (z důvodu plnění přísnějších emisních norem) na výkonu 107 kW. My jsme však získali k testu o stupeň výkonnější variantu se 118 kW. V nabídce je ještě varianta se 121 kW, jejíž vrchol točivého momentu 230 N.m při 3000 otáčkách za minutu je však shodný s testovanou 118kilowattovou verzí.
Vrchol představuje verze Competizione, která je jako jediná poháněna nejostřejší variantou motoru o výkonu 132 kW a maximem točivého momentu 250 N.m při 3000/min. Competizione také jako jediná má i mechanické úpravy na podvozku a převodovém ústrojí. Z těch nejdůležitějších zmíníme velké brzdy Brembo a také mechanický samosvorný diferenciál. Ten je ovšem i tady za příplatek 75.800 korun v rámci paketu Performance I, respektive Performance II. U jiných, méně výkonných verzí, si za tento technický prvek připlatit nelze. A to platí také o výše zmíněných velkých brzdách.
Rozdíly jsou také v ceně. A velké. Základní Abarth 595 vyjde na nikterak laciných 480.000 korun. Vrcholné Competizione pak stojí v základu 680.000 korun. Verze se shrnovací plátěnou střechou stojí v obou případech o dalších 60.000 korun více.
Místo něžnosti svaly
Pokud máte pocit, že výchozí Fiat 500 působí hodně zženštile, tak vám to rozhodně vyvracet nebudeme. Však také ženy jsou jistě ve většině případů kupujícími tohoto malého autíčka. Verze Abarth je ovšem jiná. Pro ten si chodí k prodejcům spíše muži. Otázkou je, jací. Dobře situovaní pánové po padesátce si toto auto asi moc často nezvolí. Abarth je hlučný, malý, nepraktický a takový, trochu až„vulgární“. Prostě až příliš okatě dává okolí najevo svůj potenciál.
V Abarthu 595 bychom tak spíše čekali mladé kluky, nebo minimálně mladé duchem. Těm se jistě bude líbit výrazný vnější vzhled, stejně jako barevné kombinace. Když už nic, minimálně je auto zajímavé. Pokud chcete více, můžete využít četných doplňků, které Abarth nabízí. Například rozličné barevné kombinace karoserie doplněné o polepy. Nejsou ovšem zrovna levné a hlavně možnost si je zvolit a tedy si za ně připlatit, je často podmíněna koupí některé vyšší verze.
My jsme se museli spokojit s druhou základní, označenou Pista. Jen krásný bílý lak Gara vyšel na 9.500 korun. S ním dobře ladily červené kryty vnějších zpětných zrcátek a také ve stejné barvě vyvedený lem nárazníků. To je v této variantě standard. Novinkou, která se objevila u Fiatů 500 na jaře letošního roku, jsou světlomety pro denní svícení typu LED. Zakomponovány jsou do spodní části svítilen, které jsou jinak vyhrazeny pro dálková světla. Za příplatek 30.000 korun lze mít xenony.
Náznak sportu uvnitř
Podobně jako zevnějšek se snaží být sportovní také kabina. Součástí sériové výbavy je paket 595. Zahrnuje sportovní pedály, prahové lišty, opěrku levé nohy z nerezové oceli a koberečky s logem Abarth. Do jednoduchého přístrojového štítu se konstruktérům podařilo vtipně zakomponovat digitální rychloměr, otáčkoměr, palivoměr i teploměr chladicí kapaliny. Vlevo vedle něj je ještě „budík“, ukazující okamžitý plnicí tlak turbodmychadla.
Za výrazně anatomická sedadla se připlácí u základní verze, stejně jalo u testované Pisty, 38.000 korun. My jsme se museli spokojit se standardními sedadly, která jsou stejná jako v každé jiné pětistovce. Z jejich rozměrů je vidět, že je primárně navrhovali pro ženy. Statnějším mužům tak budou připadat poněkud malá. To platí jak pro sedáky, tak i opěradla.
Navíc pozice za volantem je nejen z dnešního pohledu hodně kompromisní a ke sportu má docela daleko. Sedí se vysoko, navíc v nejnižší poloze je sedák zbytečně moc skloněný dozadu. Úpravou jeho výšky se to sice zlepší, ale zase už sedíte spíše na autě než v něm. Také volant, přesněji jeho sloupek řízení, je přesným opakem toho, co si autor představuje pod pojmem sportovní. Je prostě příliš naplocho, tedy jako v dodávce či autobusu. To se týká zejména nejvyšší polohy. Pokud si jej dáte níže, je to trochu lepší. A na podélné nastavování zapomeňte úplně. Také jinak pěkné pedály jsou více u středu auta, než by bylo milé.
Je to právě kabina, kde je stáří a také kategorie auta vidět nejvíce. Abarth 595 je tak přesným opakem konkurenčního Mini. I u jeho první generace z roku 2001 se sedělo nesrovnatelně lépe. Nízko s volantem kolmo a hlavně stavitelným ve dvou směrech. To samé lze říci o dalším rivalovi DS3. I v něm je pozice za volantem bez výhrad. Podobné je to s kvalitou plastů v kabině. I na nich je stáří bohužel znát a i tady platí, že Mini a DS3 jsou někde jinde.
Motor, jízdní vlastnosti
Prská, mlátí a jede
Že je Abarth 595 hodně o emocích dokazuje také projev pohonné jednotky. Jen se nám zdálo, že jich je možná až příliš. Nic proti emotivnímu vyjádření, ale nemělo by to být na úkor zbytku. První, co vás šokuje, je nezvyklý hluk výfuku. Auto dělá takový kravál, za jaký by se snad nemuselo stydět ani Ferrari. A to jsme neměli nejhlučnější verzi výfuku…
Příčinou je klapka. Občas to vypadalo jako by se nespálená zápalná směs dopalovala ve výfuku (jde o nežádoucí jev, lidově zvaný střílení do výfuku). To se tady samozřejmě nedělo, pouze to tento projev evokovalo.
Motor 1.4 T-Jet je ještě stará škola. Sice má turbodmychadlo, konkrétně japonské IHI RFH3, avšak nepřímé vstřikování benzínu. Vzhledem k tomu udivuje vysoký kompresní poměr 10,8:1. Pouze verze se 132 kW jej má snížený na 9,8:1. Jde jednoznačně o opatření, které má snížit spotřebu paliva v režimu částečného zatížení a tedy také emise. Výrobce předepisuje palivo o oktanovém čísle 95 (v USA kupodivu dokonce 91), vzhledem k výše uvedeným parametrům je to hodně zajímavé.
Vysoký statický kompresní poměr by měl snižovat spotřebu, což se nám ale příliš nedařilo. Ať jsme jezdili, jak jsme jezdili, stále palubní počítač ukazoval kolem 10 litrů na 100 km. Je pravda, že to bylo s občasným vytáčením motoru a výrazným tlačením na pedál plynu.
Od nízkých otáček se potentní motor sbírá vlažněji, aby pak v těch středních pořádně zabral a síly mu příliš neubývaly ani při vytáčení do maxima. Přesto mohou mnozí nabýt dojmu, že těch 160 koní by se v tak malém a lehkém autě mělo projevovat výrazněji. I nám se to zdálo, ale máme pro to racionální vysvětlení. Výše píšeme o ukazateli plnicího tlaku. Abarth 595 nabízí dva režimy nastavení - normální a sportovní, který aktivujete tlačítkem „sport“. Ve sportu motor nabízí přesně tu ostrost očekávanou od začátku. Tajemství ale není pouze v jiné ovládací mapě škrticí klapky, ale rovněž v přeplňování. V běžném režimu jsme se při plném plynu na nižší kvalty dostali maximálně na plnicí tlak tak 0,85 baru. Ve sportu se ručička ukazatele ochotně vydala až k číslu 1,2 baru. To ale také znamená, že uváděných parametrů motor dosahuje pouze v režimu „Sport“. Navíc, jak praví příručka uživatele, i přes předepsaný a výše zmíněný oktanový nárok paliva byly uvedené dynamické hodnoty naměřeny s palivem o oktanovém čísle 98.
Jistou slabinou z dnešního pohledu je také pouze pětistupňová převodovka. Šestikvalt se totiž zřejmě mezi úzké přední podběhy nevejde, stejně jako vyspělejší a lepší motor 1.4 MultiAir. Samotné řazení je přesné a lehké, avšak pro dravou jízdu možná až příliš měkké. Opět je vidět, že se jedná o úpravu původně městského auta.
Zmáčkni tlačítko
Jízdní vlastnosti auta jsou silně ovlivněny velmi tuhým odpružením. Sice jsme neměli tu nejsportovnější verzi, ale i tak je jízda na nerovnostech nepříjemná. Auto všemožně poskakuje, neboť zdvihy kol jsou hodně krátké. Je pravda, že pokud zrychlíte, začne být jízda příjemnější, jak se tuhé tlumiče trochu rozhýbou. Docela by nás zajímal projev šasi při okolních teplotách pod bodem mrazu. To pak možná hrozí i vypadávání zubní protézy.
Po přepnutí do režimu „Sport“ motor ožije, ovšem trávit v něm mnoho času přesto asi nebudete. Důvodem je až přespříliš tuhé řízení. V zatáčkách tak máte pocit, jako by přední kola jela v tuhnoucí maltě, která jim při vychylování klade odpor. Tak se s volantem perete. Abarth 595 je nastavený výrazněji nedotáčivě, což tuhé řízení ještě násobí. V normálním režimu sice motor tolik netáhne, avšak celkové ovládání auta je přirozenější a hlavně s volantem tolik nezápasíte. Něco jiného je tuhé řízení z důvodu záklonu rejdové osy řídicích kol a něco jiného je to režimem elektromechanického posilovače. Tady platí druhý důvod. Vážně nechápeme, proč si výrobci aut pořád myslí, že tuhé řízení rovná se sportovní. Tak to vůbec není. Svezte se s MX-5 či GT-86. U nich jde řízení poměrně lehce a plynule, stejně jako třeba u ostré Imprezy WRX STi či Lanceru EVO. A to jsou auta, která patří na vrchol toho, čemu obecně říkáme sportovní.
Abarth 595 nabízí ještě jednu zajímavost a tou je tlačítko TTC (Torque Transfer Control). Pokud jej aktivujete, dříve vnímaná nedotáčivost ustoupí a auto se začne zatáčkami protahovat neutrálněji. Technicky vzato se nejedná o nic jiné než o podsystém ABS/ESP Bosch 8.1 a je to vlastně to samé, co známe z vozů skupiny VW (coby XDS). Prostě elektronická náhražka samosvorného diferenciálu. S aktivovaným TTC také vůz nabízí alespoň náznakovou řiditelnost ubráním plynu při jízd v zatáčce, kdy trošičku utáhne stopu.
Závěr
Závěr
Kdo hledá emoce a dynamiku v přímce a současně je trochu excentrik, tomu může Abarth 595 vyhovovat. Problém je, že je prostě drahý. Chtít za dnes už v podstatě výběhovou a stokrát zaplacenou techniku v základu 550.000 korun (na kolik vyjde bez příplatků testovaný vůz) je dost odvážné. Podobně výkonný a mnohem modernější motor dostanete i jinde a jízdní vlastnosti jsou lepší nejen u přímých konkurentů. Ale jak píšeme, emoce mají v některých případech větší váhu než racionální uvažování. A právě na to značka Abarth s 595 hodně spoléhá.
Nejlevnější verze modelu | 480.000 Kč (595/107 kW) |
Základ s testovaným motorem | 550.000 Kč (595 Pista/118 kW) |
Testovaný vůz bez příplatků | 550.000 Kč (595 Pista/118 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 663.500 Kč (595 Pista/118 kW) |
Plusy
- Atraktivní vzhled
- Emoce
- Výkonný motor
- Tuhá karoserie
- Přesné řazení
Minusy
- Vysoká cena
- Stáří je na autě vidět
- Pozice za volantem
- V režimu Sport příliš tuhé řízení
- Tuhý podvozek
- Spotřeba paliva
Foto: Petr Homolka