Fiat-Abarth 750 (1955–1960): Jak se z Fiatu 600 stal hbitý sportovec porážející mnohem silnější soupeře

Carlo Abarth (narodil se ve Vídni jako Karl Abarth) spolu s Armandem Scagliarinim založili 31. března 1949 v Turíně (na Via Trecate 10) vlastní firmu Abarth & C. Do znaku firmy umístil Carlo svoje znamení zvěrokruhu – štíra. Od začátku padesátých let se začal Abarth zabývat úpravami sériově vyráběných automobilů, převážně malých Fiatů. Tyto lehké a výkonné vozy vyhrávaly jeden závod za druhým, a to byla výborná reklama i pro Fiat.

Když v roce 1955 uvedl Fiat do prodeje malý čtyřmístný rodinný automobil Fiat 600 s motorem vzadu a pohonem zadních kol, pustil se Abarth do jeho úprav pro sportovní účely. Využíval přitom podvozkové díly sériových „šestistovek“ a často i karoserie, které přizpůsoboval. Vznikla také celá řada vozů Fiat-Abarth s karoseriemi od věhlasných italských karosářských firem jako Zagato, Allemano, Vignale, Bertone a další.

Hlavním předmětem úprav byl řadový čtyřválec, jehož objem se přizpůsoboval sportovním pravidlům. Vznikly tak verze s objemy do 700, 750, 850 a do 1000 cm³. Upravené vozy se prodávaly pod názvem Fiat-Abarth, doplněným objemem a případně dalšími písmeny označujícími stupeň tuningu, například TC nebo TCR. Vznikla také verze Bialbero se dvěma vačkovými hřídeli.

Fiat 850 (1964-1973): Ottocentocinquanta slaví šedesátku, prodávala se i u nás

Prvním modelem vycházejícím z Fiatu 600 byl Abarth 210 A Spider s karoserií Boano, který se objevil krátce po uvedení „šestistovky“. Používal standardní podlahovou plošinu Fiatu 600 a upravený čtyřválcový motor s objemem 633 cm³ a výkonem 33 k (24 kW) nebo 710 cm³ s výkonem 39 k (29 kW). Otevřený dvoumístný spider měl nízké bezrámové přední okno přecházející do boků a jediný světlomet, umístěný ve středu přídě. Vůz se suchou hmotností 409 kg dosahoval rychlost 150 km/h.

V roce 1956 představil Abarth dva koncepty vycházející z Fiatu 600 a poháněné čtyřválcem o objemu 747 cm³. Oba koncepty, kupé a spider navrhl Franco Scaglione ze studia Bertone. Kupé Abarth 215 A (foto), vysoké jen 114 cm a vážící 560 kg dosahovalo rychlost 160 km/h a na ženevském autosalonu sklidilo zaslouženou pozornost svojí nízkou přídí s výklopnými světlomety a ploutvemi na zadních blatnících. Následoval podobně tvarovaný dvoumístný spider, který měl premiéru na turínském autosalonu.

Kupé Abarth 215A s karoserií Bertone mělo nízkou příď s výklopnými světlomety.

Fiat-Abarth 750

Abarth nabízel svoje modely 750, odvozené od Fiatu 600, buďto s původní, jen mírně upravenou karoserií Berlina s typicky zvednutým zadním víkem nebo s aerodynamičtějšími karoseriemi od externích italských karosářských firem. Nejznámější jsou aerodynamická kupé Fiat-Abarth 750 s karoserií Zagato. Méně známá je skutečnost, že krachující firmu Siata, což byl další malovýrobce vozů vycházejících z Fiatu 600, koupil v roce 1959 Abarth a do roku 1961 prodával modely Amica pod názvem Siata-Abarth 750.

Životopis Fiatu 500 je dlouhý. Na jeho počátku stálo v roce 1936 Topolino

Prvním vozem Abarth používajícím standardní karoserii modelu Fiat 600 byl Abarth 750 Gran Turismo Derivazione (foto) z roku 1956. Fiat dodával Abarthu nekompletní, cenově výhodnější „šestistovky“, u kterých pak Abarth prováděl úpravy ke zvýšení výkonu. Místo původního čtyřválce Fiatu 600 Tipo 100 s objemem 633 cm³ (vrtání/zdvih: 60/56 mm) nebo motoru Abarth s objemem 710 cm³, byl použit řadový čtyřválec s objemem 747 cm³ (vrtání/zdvih: 61/64 mm). „Ostřejší“ vačkový hřídel, lehčí setrvačník, větší karburátor a mnoho dalších tradičních tuningových kouzel dokázaly zvýšit výkon motoru na téměř dvojnásobek: z 22 na 40 koní (z 16 na 29 kW). Udávaná nejvyšší rychlost byla129 km/h.

Abarth 750 Gran Turismo Derivazione z roku 1956 používal standardní karoserii modelu Fiat 600.

Zagato a jeho „double bubble“

Turínská výstava automobilů v roce 1955 byla místem, kde se poprvé představil aerodynamický Fiat-Abarth 750 s celohliníkovou karoserií Zagato (foto), přezdívaný podle dvou vyvýšenin na střeše „double bubble“. Podobné vyvýšeniny za zadním oknem nabíraly vzduch a přiváděly jej k motoru. Luxusnější Abarth 750 Zagato America byl určený k exportu do USA a model s chudší výbavou, vzpřímenými světlomety a menšími zadními svítilnami byl určen pro domácí italský trh.

Aerodynamický Fiat-Abarth 750 GT s celohliníkovou karoserií Zagato.

Zadní kola Abarthu 750 Zagato poháněl vzadu umístěný řadový čtyřválec s rozvodem OHV, objemem 748 cm³ a nejvyšším výkonem 43 k (32 kW). Kromě podlahové plošiny toho z Fiatu 600 mnoho nezbylo. V otevřené verzi Zagato Spider bylo vyrobeno jen pár kusů. První z nich se objevil v roce 1957 na autosalonu v Turíně. Jeho cena byla stejná jako u kupé: 1,5 milionu lir.

Boano, Vignale, Allemano

Vedle karosárny Zagato předvedli pěkné ukázky designerského umění na podvozcích Abarth 750 karosárny Boano a Vignale. Karosárnu Boano založil v roce 1954 Felice Mario Boano se svým synem Gianem Paolem v Grugliascu u Turína. Boanův dvoumístný Spider (foto) měl hladké tvary s nízkou přídí a tenkým orámováním předního panoramatického okna. K motoru umístěnému vzadu se přiváděl vzduch velkými čtvercovými otvory před zadními koly.

Dvoumístný Abarth 750 Spider s karoserií Boano měl hladké tvary s nízkou přídí a tence orámované přední okno.

V letech 1956 a 1957 postavila karosárna Vignale podle návrhu Giovanniho Michelottiho tři kusy originálního aerodynamického kupé Fiat-Abarth 750 Coupe Goccia (foto). První z nich bylo vystaveno na ženevském autosalonu v roce 1956 a zaujalo dveřmi otevíranými nahoru (gull-wings). Zbylé dva kusy už měly konvenční dveře otevírané po směru jízdy. Kupé mělo obrovské panoramatické přední okno, splývající s prudce dolů se svažující přídí s malým zavazadlovým prostorem přístupným víkem otevíraným nahoru. Zadní okno výrazně zasahovalo do boků a náhradní kolo bylo umístěno zvenku na víku motorového prostoru.

V letech 1956 a 1957 postavila karosárna Vignale tři kusy aerodynamického kupé Fiat-Abarth 750 Goccia.

Od roku 1959 se vyráběly vozy Abarth 850 s karoserií Allemano. Otevřený Spider dostal jméno Riviera a kupé se jmenovalo Scorpione. Čtyřválcový motor vycházel z motoru modelu Fiat 850 a měl výkon 52 k (38 kW). Spider byl dlouhý 3600 mm, široký 1420 mm a vysoký 1200 mm vážil 610 kg. Dosahoval prý rychlost 154 km/h. Později vyráběné kupé bylo elegantnější a komfortnější než kupé s karoserií Zagato, bylo ale těžší a méně sportovní.

Abarth 207A, 208A a 209A Boano (1955): Ve znamení štíra

Bialbero se dvěma vačkovými hřídeli

Model Abarth 750 GT Bialbero se poprvé představil veřejnosti v roce 1958 na turínském autosalonu. Od ostatních vozů Abarth 750 se lišil novým dvouvačkovým motorem s nejvyšším výkonem 57 k (42 kW) dosahovaným při 7000 min^-1. Motor navrhl Gioacchino Colombo s karburátory umístěnými mezi oběma vačkovými hřídeli v horní části motoru, natočeného o 45 stupňů, čímž umožňoval přístup ke svíčkám. S tím, jak se karburátory a sací potrubí zvětšovaly toto řešení nevyhovovalo. Abarth proto vyvinul sací potrubí ve tvaru banánu, které umožňovalo umístění dvou karburátorů na obě strany nad motorem (foto). Motor Bialbero byl tak vysoký, že si vyžádal větší vyboulení na zadní části karoserie.

Dvouvačkový motor Abarth 750 Bialbero měl „banánové“ sací potrubí a karburátory Weber 40DCOE.

První série s motory Bialbero dosáhla počtu 100 kusů požadovaných k homologaci pro závodní kategorii Gran Turismo. Malé vozy s dlouhým názvem Fiat-Abarth Zagato Record Monza 750 Bialbero (foto) měly nižší střechu bez „bublin“ a na zvýšeném víku motoru jeden široký otvor přivádějící vzduch k chladiči a poskytující prostor pro vysoký dvouvačkový motor. Jméno vozu bylo rozšířeno o „Record Monza“ na počest dosažení řady vytrvalostních rekordů Abarthu na slavném italském závodním okruhu Autodromo Nazionale Monza. V USA dosáhl s Abarthy řady vítězství závodní tým Franklina D. Roosevelta juniora. Na okruhu Sebring slavily vítězství vozy Abarth s motory 750 Bialbero a v roce 1959 na okruhu Daytona vozy s motory 1000 Bialbero (objem 982 cm³).

Označení „Record Monza“ dostal vůz na počest řady vytrvalostních rekordů Abarthu na okruhu v Monze.

Vozy Fiat-Abarth 750 s karoserií Zagato se daly roztřídit do tří modelových řad: 750 Double Bubble, 750 Record Monza a 750 Sestriere. Posledně jmenované měly motory s jedním vačkovým hřídelem a většina měla karoserie vyrobené z ocelového plechu. Modely Sestriere měly světlomety bez průhledných krytů a dva velké vzduchové otvory na víku motoru (mnohem širší než double bubble). Kvůli neshodám mezi Abarthem a Zagatem byly modely Sestriere poslední s karoserií Zagato.

Fiat-Abarth 700

V roce 1959 zareagoval Abarth na vznik nově vytvořené závodní kategorie Gran Turismo verzí s motorem o objemu 698 cm³, a vystavil ji v Turíně. Dvouvačkový model Bialbero měl nejvyšší výkon 64 k (47 kW). Jeden z nich s karoserií Zagato startoval v roce 1960 v Le Mans, ale kvůli poruše nedojel do cíle. V dalších letech se Abarth orientoval spíše na modely 850 a 1000.