TEST Jaguar F-Pace 25d AWD – Projev výkonem nenahradíš
Design, interiér
Letos v květnu tomu byl rok, co jsem Jaguar F-Pace vyzkoušel úplně poprvé. Bylo to v rámci mezinárodní prezentace v Rakousku a musím uznat, že jsem se zpátky do Prahy vracel s těžkým srdcem a hlavou plnou opravdu pozitivních dojmů. Strávil jsem tehdy hodiny na nádherných okreskách v okolí Innsbrucku, kde to prostě miluji, navíc za volantem verze S AWD s benzinovým šestiválcem o výkonu 380 koní. Tahle kombinace zkrátka nemůže nechat žádného petrolheada chladným a co do hodnocení bych tehdy autu z fleku udělil plných pět hvězdiček.
Ani ne čtvrt roku na to dorazil Jaguar F-Pace do klasického redakčního testu a opojení začalo postupně uvadat. Vznětový šestiválec pod kapotou neberu jako zápor, z hlediska běžného denního užívání je prostě skvělý, stejně tak automatická osmistupňová převodovka nechávající vybublávat tah pěkně z hloubky potěšila, během testovacího týdne a více než tisícovce ujetých kilometrů si však začnete všímat i detailů v interiéru, omezeného výhledu vzad, no zkrátka běžných uživatelských vlastností, které vás donutí dřívější, bez nadsázky unáhlené rozhodnutí, přehodnotit. Tehdy už to byly pouze čtyři hvězdičky, byť skvělé jízdní vlastnosti nezůstaly bez pochvaly.
Pro účely dnešního testu jsme nejsilnější vznětový agregát nabídky vyměnili za nejsilnější vznětový čtyřválec. Nese označení 25d, je zástupcem zcela nové řady agregátů Ingenium a pod označením 240D jej najdete i v Range Roveru Velar. Ten jsem, myslím si docela důkladně, rozebral v nedávném srovnáváku, kde zvítězil nad šestiválcovým BMW X4. V textu jsem si ale neodpustil poznámku, že perfektní odhlučnění a kultivovanost motoru 25d neplatí pro všechny vozy automobilky Jaguar Land Rover. Dnes si tedy povíme více…
Modrá je skvělá, ale co ta šedá?
Moje hodnocení vizuální stránky se ani se sklonkem roku 2017 nemění. F-Pace přebírá prakticky všechny charakteristické prvky dnešních jaguarů a zároveň nechce být zavalitým SUV, což je jednoznačné plus, byť v některých ohledech, zejména při pohledu na vysokou kapotu, působí obrovitě. Světle modrý lak karoserie mu navíc sluší více než tmavé tóny a dvacetipalcová litá kola jsou z hlediska estetiky ideální, tahle paráda ale není ve standardu a něco stojí – u testované výbavy Portfolio téměř 90.000 korun. Sečteno, podrženo, F-Pace se stále ještě neokoukal, je sportovní i majestátní zároveň, ostatně jako každý jaguar.
U výbavy Portfolio, která v případě Jaguaru F-Pace platí za takovou střední třídu (s testovaným motorem od 1.666.896 Kč), vám výrobce dává na výběr z pěti základních kombinací čalounění sedadel, stropu i přístrojové desky, a pokud by se vám nelíbilo výchozí obložení lesklým ebenovým dřevem, můžete si vybrat z dalších sedmi vzorů. Hliníkové panely výplní dveří vycházejí na 7.363 Kč a nejsou špatné (váže se k nim lesklé černé obložení středové konzole a tunelu), jestli bych ale něco rychle vyměnil, je to šedá kůže na přístrojové desce.
Jednak je na ní docela dost vidět, že prošívání ne vždy úplně pasuje (třeba nad výdechy ventilace se docela vlní), a tak celek působí trochu lacině, skoro jako byste seděli ve Škodě Favorit ze začátku produkce, hlavně když zrakem sjedete na levné plasty v přístrojovém štítu. Pochválit naopak musím světlé čalounění sedadel perforovanou kůží a hlavně pozici za volantem. Sedíte sice výše, zároveň ale ve vás F-Pace nebudí dojem obrovského auta. Snad za to může nižší boční prosklení, které naštěstí nevadí výhledu šikmo vpřed, výhled vzad malinkým oknem pátých dveří ale příliš nevylepšíte ani po zasunutí hlavových opěrek do nejnižší polohy. V noci je to jako dívat se na svět průzorem tanku.
Zkoušený exemplář je zkrátka co do barevné kombinace takový mišmaš, který vás nejdříve ohromí a následně trochu zklame (naštěstí si můžete vůz nakonfigurovat dle libosti), co se ale s časem nemění, je nanejvýš nezbytné množství prostoru pro kolena ve druhé řadě. Měřím 190 centimetrů, a přestože jsem od posledního svezení s F-Pacem „trošičku“ zhubnul a zmenšil objem, stále to vzadu není žádná hitparáda. Rozvor 2.874 milimetrů je shodný s Range Roverem Velar, v něm mi ale bylo přece jenom o něco lépe.
Jaguar F-Pace - rozměry zavazadelníku | |
Šířka zavazadelníku min/max [mm] | 1050 |
Výška po roletu [mm] | 500 |
Délka po sklopená zadní opěradla [mm] | 1670 |
Délka kufru [mm] | 1030 |
Délka po přístrojovou desku [mm] | 2640 |
Průchozí výška pod otevřeným pátým víkem [mm] | 1920 |
Objem [l] | 508/1740* |
*Platí pro dojezdovou rezervu. S lepicí sadou je objem 650 l, v plnohodnotným kolem činí 463 l. |
Motor, jízdní vlastnosti
Tak jak je to s tím motorem?
Čtyřválcové agregáty zabírají v nabídce Jaguaru F-Pace většinový podíl a vždy se jedná o modulární techniku zvanou Ingenium. Benzinové agregáty jsou dva (184 a 221 kW), vznětové tři (120, 132 a 177 kW), přičemž dnes zkoušíme právě nejsilnější turbodiesel. Jak jste už možná sami četli v našem posledním srovnávacím testu, výkonem 177 kW dostupným ve 4000 otáčkách a točivým momentem 500 N.m už v patnácti stech otáčkách se může směle měřit s konkurenčními šestiválci, už v Range Roveru Velar mu však do potřebné vytříbenosti něco chybělo a v F-Pacu je situace ještě o poznání jiná. Horší…
Stačí už první krátká projížďka a máte jasno v tom, jak jsou v automobilce Jaguar Land Rover rozdány karty. Zatímco ve velaru je nejsilnější čtyřválcový turbodiesel příkladně odhlučněný a velice, velice kultivovaný, zkoušený F-Pace skoro jako by mezi motorem a prostorem pro posádku neměl tlumící materiály. Je to zkrátka takový „chrochták“, jehož projev nezlepší ani pořádné zahřátí nebo harmonický průběh jízdy bez častého zrychlování a zpomalování.
I zde je ve standardu osmistupňová automatická převodovka s hydrodynamickým měničem momentu a ano, i v Jaguaru F-Pace se snaží při ustálené jízdě držet co nejnižší otáčky (při 130 km/h točí oba vozy na osmičku něco málo pod 2000 otáček). Jenže zatímco ve velaru nevadí ani pásmo okolo 1600 za minutu, s jaguarem se takhle prostě hezky cestovat nedá.
Cokoliv pod dva tisíce otáček za minutu začíná být nepříjemné, motor duní, vibruje, a když po něm chcete lepší dynamiku, snaží se využít výhodu sekvenčního přeplňování, nakonec ale nastoupí automatická převodovka, podřadí o dva kvalty a dunění se rázem změní v hlasité vznětové kadlání. Smutné je to především proto, že stejným motorem vybavený Range Rover Velar je na komfortní a tiché cestování jako dělaný, posádku hýčká skvělým odhlučněním. Jak vůbec mohou být dva prakticky identické automobily tak odlišné?
Částečné řešení, jak se zbavit nízkootáčkového dunění, ale zároveň motor nehnat do zbytečně vysokých otáček, samozřejmě existuje. V komfortním režimu jsem si po ustálení tempa kupříkladu vždycky sám podřadil o jeden kvalt níž, aby ručička otáčkoměru vyskočila nad dva tisíce za minutu. Fungovalo také přepnutí převodovky do sportovního a motoru do dynamického režimu. Jenomže myslete na to pořád, že ano…
Co ale motoru upřít nelze, je síla a naprosto lineární zátah díky sekvenčnímu přeplňování. Jasně, hutnosti a jadrnosti třílitrového vznětového šestiválce, který jsem vyzkoušel loni v srpnu, se nemůže rovnat, už ve velaru, který je zhruba stejně hmotný na F-Pace, jsem si však na absenci výkonu rozhodně nestěžoval. Těch 240 koní tam zkrátka je, jenom musíte překonat ten psychologický blok daný větší hlučností. Špatná není ani spotřeba paliva – můj tradiční přejezd z Prahy na sever Moravy jsem absolvoval za 7,4 l/100 km a ve městě obvykle nejezdíte za více než osm litrů. Range Rover Velar 240D byl na stejné trase o zhruba půl litru na sto kilometrů méně úsporný.
Stále jedno z nejlépe jezdících SUV
Co se motoru týče, kritizoval jsem zatím vlastně „pouze“ jeho vyšší hlučnost a horší kultivovanost, nikoliv však sílu, která je více než dostatečná. Navíc je připojen k naprosto úžasnému podvozku. F-Pace je co do jízdních vlastností velmi podobný Alfě Romeo Stelvio, se kterou jsou si velmi podobní. Motor leží podélně, přední náprava je lichoběžníková jako u sportovních sedanů, pohon všech kol upřednostňuje zadní nápravu a přední připojuje prostřednictvím vícelamelové elektromechanické spojky.
Rozdíl je ve způsobu „přinucení“ auta lépe projíždět zatáčky. Zatímco Alfa Romeo Stelvio vektoruje točivý moment pomocí dvou spojek v zadním diferenciálu, Jaguar F-Pace přibrzďuje obě vnitřní kola. Největší úlohu má samozřejmě vnitřní zadní kolo – právě to pomáhá stáčet auto blíže středu zatáčky, přední se pak stará o lepší plynulost jízdy.
Nebudu nyní řešit, jestli ten či onen systém funguje lépe, na to bychom museli mít obě auta v jednom testu, přesedat z jednoho do druhého a projíždět za stejných podmínek tutéž zatáčku. Mně úplně stačí, že brzdami ovládaný systém Jaguaru F-Pace funguje a povyšuje jízdní vlastnosti nad očekávané poměry. Co z toho, že auto váží téměř 1,9 tuny, za volantem máte pocit, jako byste seděli v kombi nižší střední třídy s pohonem všech kol. A skvělou práci odvádí také řízení s proměnlivým převodem. Zejména v ostře projížděných zatáčkách je příjemně strmé a přináší až překvapivé množství informací o situaci pod koly.
Zároveň jsou znát velmi jasné rozdíly mezi Jaguarem F-Pace a Range Roverem Velar, jakkoliv se jedná vlastně o shodná auta. Zatímco velar je díky možnosti pořízení vzduchového podvozku konejšivý, měkoučký, téměř u něj nepoznáte ani jednadvacetipalcová kola a do zatáček budete navzdory skutečně velmi dobré trakci najíždět spíše s rozvahou, zkrátka piánko, F-Pace je tužší a výrazně sportovněji naladěný a pro striktně pohodlnou a plavnou jízdu potřebujete kvalitnější povrch. Jinak zkrátka čas od času uštědří posádce nějakou tu ránu. Ale že by kola uskakovala? To zase ne, pouze při jízdě na kočičích hlavách je odzadu cítit mírná nervozita.
Závěr
Závěr
Zkoušený Jaguar F-Pace je plný protipólů. Má krásnou karoserii, ve světle modré metalíze se za ním každý otočí, šedý interiér však vypadá docela lacině. Hlavně v kombinaci s množstvím nehezkých plastů, které celkový dojem z kabiny dále podrývají. Dalším bodem je prostor, kdy se vpředu cítíte jako králové a vzadu je to spíše pro menší jedince, nebo výhled z karoserie. Šikmo vpřed a do stran jste absolutně v pohodě, ale nízkým oknem pátých dveří zase nevidíte skoro nic. Jak říkám, plný protipólů.
Jaguar F-Pace 25d AWD - srovnání se čtyřválcovými konkurenty | ||||
Model | Jaguar F-Pace | Mercedes-Benz GLC | Volvo XC60 | Range Rover Velar |
Motor | 25d AWD | 250d 4Matic | D5 AWD | 240D AWD |
Převodovka | 8A | 9A | 8A | 8A |
Zdvihový objem [cm3] | 1999 | 2143 | 1969 | 1999 |
Válce/ventily | 4/4 | 4/4 | 4/4 | 4/4 |
Největší výkon [kW/min] | 177/4000 | 150/3800 | 173/4000 | 177/4000 |
Točivý moment [N.m/min] | 500/1500 | 500/1600-1800 | 480/1750-2250 | 500/1500 |
Maximální rychlost [km/h] | 217 | 222 | 220 | 217 |
Zrychlení 0-100 km/h [s] | 7,2 | 7,6 | 7,2 | 7,3 |
Kombinovaná spotřeba [l/100 km] | 5,8 | 5.0 | 5,5 | 5,8 |
Základní cena [Kč] | 1.461.438 | 1.373.350 | 1.420.900 | 1.675.245 |
Jenže tohle už všechno znáte z minula, kdy si vůz odnesl velmi slušné, čtyřhvězdičkové hodnocení. Proč má tedy dnes ještě o hvězdičku méně? Důvodem je jednoznačně motor, respektive jeho projev. Jako by snad čtyřválec nebyl ani vzdálený příbuzný s naprosto stejným agregátem, který jsem nedávno zkoušel v Range Roveru Velar. Rozdíly v projevech obou aut jsou obrovské – „range“ je učiněný tichošlápek a pohodář, jaguar byste nejraději obehnali protihlukovou bariérou. Z nízkých otáček se zvedá svižně, vibrací a dunění je ale zkrátka moc.
Nemrzí mě to ani tak kvůli základní ceně verze 25d AWD, necelých 1,5 milionu je v tomhle segmentu prostě normálka, ale kvůli samotné značce, u které jsem si zvyknul na sportovní a stále velice majestátní výrobky. F-Pace je sportovní podvozkem a majestátní svým dokonalým vzhledem, avšak „mezikus“ v podobě hlučného a dunivého motoru celek zbytečně sráží. Jakkoliv jsem o agregátu 25d v Range Roveru Velar (tam nese označení 240D) hovořil jako o alternativě k šestiválci, tedy hlavně co se výkonu týče, v případě F-Pacu to vidím úplně jinak. Nehledejte alternativu k šestiválci, prostě si kupte šestiválec. Je drahý, 30d AWD s 221 kW stojí více než 1,6 milionu korun, snad byste ale na jaguaru nechtěli šetřit…
Nejlevnější verze modelu | 1.204.555 Kč (E-Performance Pure/120 kW) |
Základ s testovaným motorem | 1.416.438 Kč (25d AWD Pure/177 kW) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.666.896 Kč (25d AWD Portfolio/177 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.953.542 Kč (25d AWD Portfolio/177 kW) |
Plusy
- Povedený design karoserie
- Rozumná spotřeba paliva
- Naprostá jistota při jízdě v zatáčkách
- Rychlé a přesné řízení
Minusy
- Hlučnost motoru i při klidné jízdě
- Občas váhavější převodovka
- Méně pohodlná zadní sedadla
- Horší výhled vzad
Foto: Petr Homolka