TEST Peugeot 508 2.0 BlueHDi – Když má krása přednost
Design, interiér
Mezi služebními auty už tradiční sedany a liftbacky pěkných pár let vyklízí pole všelijakým crossoverům či přerostlým SUV. Všechno zlé ale může být pro něco dobré. Snad jedině díky tomu si Peugeot mohl dovolit udělat u nové pětsetosmičky tak odvážný krok a změnit ji k nepoznání.
Otřesy rozbitých konvencí doznívají ještě teď. Jestli nový Peugeot 508 něčím není, tak typickým zástupcem segmentu D. Kdybych měl v souvislosti s jeho designem vypíchnout jen jedno slovo, tak by to bylo nevšední. S žádným jiným autem si ho nespletete. Přídi dominuje komplikovaně tvarovaný nárazník se svislými kly, které přechází až do světlometů. Osobně bych si to dokázal představit bez nich, ale na tom příliš nesejde. V naší základní verzi každopádně nesvítí, jde jen o chromované pásky, takže je to jen taková designová parádička.
Zato záď považuji za naprosto perfektní. Atraktivitě přidávají propojené svítilny, které mají u vyšších výbav ještě hezčí grafiku a po odemknutí rozehrají pěkné divadlo. Už základní provedení bez animovaných cingrlátek ale udělá hodně parády. Karoserie je doslova posetá zajímavými prolisy a nevšedními detaily, jenže tmavá metalíza Encre je dost utápí. A nepomáhají tomu ani šedé disky kol, které jsou mimochodem sedmnáctipalcové. Tipoval jsem o palec menší, kola se trochu ztrácí.
Prostorem příliš nehýří
Elegantní přikrčená silueta se sportovně střiženou zádí dává tušit, že za praktičností budete muset ke kombíku. A čísla to jen potvrzují, mezigeneračně se totiž pětsetosmička docela smrskla. Že je o něco nižší, konkrétně o 53 milimetrů, to vás asi příliš nepřekvapí. Vedle toho je také ale o 80 mm kratší a má o 24 milimetrů menší rozvor.
Prostorem na zadních sedadlech opravdu nehýří, pokud se však nechystáte živit jako řidič Uberu, pravděpodobně vám to vadit nebude. Průměrně velký dospělý člověk se na zadní sedačky vejde, spíš než prostor pro kolena bude snižovat jeho pohodlí nízko ukotvený sedák. Je to zkrátka stylovka, které musíte pro její krásu něco odpustit.
A platí to třeba i pro bezrámové dveře. Na pohled jde o krásný prvek, na dveře ale nesmíte příliš spěchat, protože pro bezpečné otevření musí okno malý kousek sjet. Chvíli mu to trvá, což mi po několika dnech přišlo docela obtěžující. Jinak bych se na to díval z pohledu víkendového kupé, v případě auta, které by mělo plnit roli každodenního polykače kilometrů, bych dal přednost konvenčnímu způsobu otevírání.
Pro převážení ledniček se příliš nehodí ani zavazadelník, byť nabízí slibně vyhlížejících 487 litrů. Jak už ale zmiňoval ve svém testu David, jde o hodnotu získanou pomocí metody objemu tekutin, která kufr využívá do poslední „kapky“ včetně veškerých záhybů. S metodou VDA s normovanými kostičkami už by to taková sláva nebyla, sám Peugeot ji ovšem neuvádí. Přesto si myslím, že je kufr pro běžné použití naprosto dostatečný, byť není tak hluboký jako u konkurence.
Interiér nadchne
Na předních místech vás peugeot nenechá bez názoru. Interiér představuje další evoluci konceptu i-Cockpit a svým pojetím ukazuje to nejlepší, co se návrhářům zatím podařilo. Kaskádovitá palubní deska budí dojem ještě nižšího posazu než ve skutečnosti (i tak se tady sedí příjemně nízko). Poměrně dobře se tady dá najít příjemná pozice za volantem, ten má ovšem do kulatého tvaru hodně daleko - je zploštělý nejen dole, ale i nahoře. Materiály jsou ovšem na výborné úrovni, stejně jako zpracování.
Minimum tlačítek sice zvyšuje přehlednost, ale k ergonomii bych nějaké výhrady měl. Všechno podstatné ovládáte skrze dotykový displej, a to včetně klimatizace. Protože konkrétní auto nemělo vyhřívaná sedadla, čaroval jsem s teplotou o to častěji. Znamená to kliknout na tlačítko pod displejem a následně vytrvale ťukat na šipky. Podobný koncept vyznává třeba Audi, v peugeotu je ale celé rozhraní výrazně pomalejší, takže více obtěžuje, o odvádění pozornosti ani nemluvě.
V podstatě to samé se dá vztáhnout i na digitální přístrojový štít. Ten si ponechal moderní grafiku dřívějších peugeotů, převzal ale i zdlouhavé animace při změnách rozvržení. Úplně ideální sestavu budíků jsem ovšem nenašel. Míra přizpůsobení displeje je ve srovnání s konkurencí malá, což je docela škoda. Pokud vám například vadí otáčkoměr, který stoupá proti směru hodinových ručiček, musíte sáhnout po režimu, kdy se otáčky odvíjí po nepříliš přehledném bubnu.
Obecně dokáže interiér v mnohém nadchnout. To, co mi vadilo, byly malichernosti, které na ovládání auta nemají vliv. Zážitek z něj ale dovedou pokazit. Je trochu s podivem, že na jedné straně člověk žasne nad promyšlenou architekturou palubní desky a na druhé kroutí hlavou třeba nad logikou něčeho tak triviálního, jako je uspořádání tlačítek na volantu. Celé je to ale hodně subjektivní, co vadí mně, nemusí vůbec vadit vám. Peugeot je svým pojetím hodně nekonvenční, takže bych vám více než kdy jindy doporučil osobní zkušenost, kterou ani sebepodrobnější test nedokáže nahradit.
Motor, jízdní vlastnosti
Motor
Zatímco základní naftová patnáctistovka představuje slušný standard, který sbírá body hlavně za výbornou spotřebu, dvoulitr k tomu přidává solidní výkonovou rezervu. Základní motor 1.5 BlueHDi se vyznačuje výkonem 96 kW, za příplatek sto tisíc si můžete dopřát dvoulitr s výkonem 120 kW. Ten jsme měli i my, tvoří střed nabídky vznětových motorů a čistou volbu rozumu. Za dalších třicet tisíc navrch sice můžete mít vrcholnou verzi naladěnou na 130 kW, má ale stejný točivý moment 400 N.m a tabulkově není výrazně rychlejší.
Navíc, pokud vám jde primárně o svižné svezení, pak nejspíš stejně dospějete k benzínovému motoru PureTech s výkonem 133, nebo 165 kW. Oba se na stovku dostanou pod osm sekund, takže se jim žádný z dieselů po dynamické stránce nevyrovná. Pro všechny motory vyjma základní vznětové patnáctistovky pak platí spojení s osmistupňovou automatickou převodovkou, u takového auta ale vůči takovému kroku nemám žádné námitky.
Pohled do tabulky prozradí ještě jednu zajímavou informaci - oba vznětové dvoulitry jsou o více než sto kilogramů těžší. Provozní hmotnost se zážehovým motorem či naftovou patnáctistovkou se pohybuje okolo 1490 kilogramů, se vznětovým dvoulitrem už ovšem auto ukáže na váze 1605 kilogramů.
Sladěná kombinace
To by mohlo být vysvětlením, proč je verze s benzínovým motorem tak krásně lehkonohá, zatímco diesel se do zatáček vrhá o trochu méně radostně. Ne že by zatáčky vůbec neměl v popisu práce, pokud se ale svezete oběma auty, hádám, že byste dospěli ke stejnému závěru.
Příď se plynule skládá do oblouku, kde se zpočátku sice neubrání náklonu karoserie, ale pak se opře o vnější kolo a parádně drží stopu. Tlumičům přitom nevadí ani rozbitý asfalt. Na rozdíl od modelů 3008 a 5008 se vzadu nachází víceprvkové zavěšení, vpředu jde o zavěšení MacPherson. Podvozek lze za 26.000 korun vylepšit o adaptivní tlumiče, i standardně montované však představují dobrý kompromis. Slušně pobírají jízdu na rozbitém asfaltu, netlučou do podběhů ani nezakopávají, takže peugeot zůstává příjemně komfortní.
Pohodlí na palubě naštěstí nekazí ani motor. Na volnoběh má příjemně měkký chod a posádku neobtěžuje hlukem ani vibracemi. Výraznější naftové dunění do interiéru prostoupí, až když se otáčky vyhoupnou k omezovači. Sama převodovka se do těchto končin dobrovolně nepouští, osmistupňový Aisin je s motorem sladěný nadmíru dobře. Na důraznější sešlápnutí plynového pedálu rychle reaguje podřazením, jinak nechává otáčky povalovat někde nad volnoběhem. Při dálniční stotřicítce motor točí jen 1800 otáček, což se podepisuje na komfortu jízdy i spotřebě.
Ta sice nedosahovala tak skvělých hodnot jako v případě menšího dieselu, ale i tak byla velmi slušná. V průměru si auto řeklo o 6,5 litrů na sto, na okresce se dá plynulou jízdou stlačit apetit motoru i pod šest litrů.
Pochvalu si peugeot zaslouží i za velmi poctivé odhlučnění. Obavy nemusíte mít ani z bezrámových oken, která se začnou ozývat až při rychlostech nad 150 km/h. Jediné, co se v testovaném autě projevovalo více než bych si představoval, byly zimní pneumatiky Semperit s opravdu hlubokým vzorkem.
Není z levného kraje
V galerii můžete docela dobře vidět, jak velký vliv má výbava na celkový dojem z auta. Halogenové světlomety, relativně malá kola a nevýrazný lak. Pětsetosmička už zdaleka nevypadá tak přitažlivě jako to dovede s červeným lakem ve verzi GT. Že s vyšší výbavou auto vypadá lépe, vás asi nezarazí, v kontextu ceny testovaného auta se ale možná neubráníte překvapení stejně jako já.
Vůbec nejnižší cena startuje na částce 730 tisíc, s dvoulitrovým turbodieselem pak přihoďte dalších sto tisíc. Byly tu nějaké příplatky, například ona metalíza za 17 tisíc či parkovací senzory vpředu a vzadu za 10 tisíc korun. Celkem se suma u konkrétního auta vyšplhala na bezmála devět set tisíc korun.
Přitom se pořád bavíme o základní výbavě Active, takže třeba za vyhřívaná sedadla si přidejte dalších 8.000 Kč. Řadu bezpečnostních prvků si k této výbavě ani nelze pořídit. Namátkou se to týká paketu Safety Plus s hlídáním mrtvého úhlu a dalšími systémy, který jinak stojí 15.000 Kč, či adaptivního tempomatu za 33.000 Kč. Nabídka příplatkové výbavy je hodně bohatá, najdete tu například systém nočního vidění, což je doména spíše prémiových značek.
Závěr
Závěr
Vrátit se do střední třídy, kde probíhá boj o co nejusedlejší design, s něčím tak neotřelým, chtělo hodně odvahy. A Peugeot ji měl. V té správné barevné kombinaci je to krásné auto, jedno z těch, za nímž se prostě musíte otočit.
Naštěstí to není jen o designu, nová pětsetosmička také výborně jezdí. Kombinuje poddajný podvozek s příjemnou agilitou, takže kilometry za jejím volantem ubíhají tak nenuceně, jak od francouzského auta očekáváte. Dvoulitrový turbodiesel přesvědčí důstojnou dynamikou v kombinaci se spotřebou, která se bez omezování vejde pod sedm litrů.
Přesto asi v peugeotu nenajdou zalíbení všichni. Zejména ti, kteří vyžadují velký zavazadelník či bohatý prostor na zadních sedadlech se mu asi vyhnou velkým obloukem. Pokud ale nebazírujete na praktičnosti a zvládnete mu odpustit nějaké ty chybičky, zaslouží si Peugeot 508 vaši pozornost.
Nejlevnější verze modelu | 730.000 Kč (1.5 BlueHDi 130 Active) |
Základ s testovaným motorem | 830.000 Kč (2.0 BlueHDi 160 Active) |
Testovaný vůz bez příplatků | 830.000 Kč (2.0 BlueHDi 160 Active) |
Testovaný vůz s výbavou | 896.000 Kč (2.0 BlueHDi 160 Active) |
Plusy
- Design exteriéru a interiéru
- Kvalita materiálů
- Výkonný motor a sladění s převodovkou
- Komfortní podvozek
- Odhlučnění interiéru
Minusy
- Prostor na zadních sedadlech
- Ergonomické nedostatky
- Průměrný zavazadelník
Foto: Ondřej Lilling