TEST Peugeot 508 SW 2.0 BlueHDI – Ideál pod kapotou
Po okrajových verzích RXH a GT jsme vyzkoušeli také zlatý střed nabídky kombi Peugeot 508 SW, dvoulitrový turbodiesel s manuálem.
Peugeot 508 SW v nás vyvolal již mnoho různých pocitů: zvýšená verze RXH trpěla na příliš tvrdý podvozek, zatímco vrcholný model GT byl až překvapivě pohodlný. Vždycky se jednalo o vůz, se kterým se dobře cestuje, nebylo ale obtížné najít chyby, zejména vzhledem k cenám blížícím se milionu korun.
Zajímalo nás, jak vlastně funguje kombi verze, kterou můžete vidět na silnicích nejčastěji, tedy s prostředním turbodieselem o výkonu 110 kW a manuální převodovkou, to všechno bez speciálních bodykitů a hlavně za přijatelnější peníze. Takové auto je vhodné pro obchodního cestujícího i rodinu, a podle nás se jedná o onen pověstný zlatý střed a zároveň prubířský kámen celého modelu.
V první řadě je třeba říct, že s tmavou barvou a na sedmnáctipalcových kolech je tento Peugeot 508 SW vrchol nenápadnosti, což může mnohým zájemcům vyhovovat. Když si koupíte tento automobil jako nový, jenom těžko tím někoho naštvete. Samozřejmě, pak jsou zde lidé, kterým bude chybět větší vizuální drama a chtějí jezdit něčím výraznějším, na ty ale 508 SW minimálně v této specifikaci nemíří.
Za nás pak musíme říci, že varianta po loňském faceliftu s pozměněnou přídí, které dominují chromovaná maska a diodové světlomety, nevypadá vůbec zle. Škoda, že vzadu se toho mnoho nezměnilo a najdete tam vzhledově stejné svítilny jako dříve.
Pokud jde o interiér, až na několik ergonomických přešlapů se jedná o příjemné místo k pobytu, zejména vpředu. Palubní deska je na danou třídu dostatečně kvalitní a příjemná. Nechápeme ale několik věcí: tlačítka head-up displeje, vypínání kontroly trakce a systému stop-start umístěná v malém kastlíku u levého kolena řidiče, na rodinný vůz málo odkládacích prostorů a startovací tlačítko nalevo od volantu.
Na poslední zmíněnou věc si člověk časem zvykne, první dvě ale mohou otravovat soužití s vozem, pokud tyto věci chcete či potřebujete využívat. Pochválit musíme slušnou výbavu, byť některé nejmodernější prvky (automatické parkování, kamery kolem celého vozu atd.) nejsou k dispozici. To však z hlediska běžného použití bude trápit málokoho.
V zátěžovém testu se čtyři dospělí muži s tímto vozem vydali na dlouhou cestu po Evropě a jejich hlavní stížnost směřovala k omezené prostornosti na zadních sedadlech. Zavazadlový prostor pak má 508 litrů s rezervou a 550 l s lepicí sadou.
Když Peugeot, tak diesel
Naftové motory nabízí zástupce Peugeotu ve střední třídě tři – jednu šestnáctistovku a dva dvoulitry, přičemž všechny nesou označení BlueHDI a splňují přísnou emisní normu Euro 6. V nejvyšší výbavě Allure, kterou měl i námi testovaný exemplář, pak najdete jenom agregáty se 110 a 133 kW, první s manuálem a druhý s automatem. My jezdili se slabší jednotkou, která má točivý moment 370 N.m a „zázračnou“ udávanou spotřebu čtyři litry na sto kilometrů.
Jednoznačně říkáme, že se jedná o nejlepší volbu z nabídky motorů. Dvoulitr vyniká klidným během, kdy je typické dieselové klepání omezeno na vzdálený hluk. Jednotka spolupracuje se šestistupňovým manuálem, který má spíše delší převody, ale ty na sebe i přesto pěkné navazují, takže to není žádný problém.
Samotné řazení svou kvalitou neurazí, páka se v kulise pohybuje hladce, ale dorazy jsou gumovější a mírnou vůli rovněž naleznete. Nicméně celkově se s řadičkou spolupracuje dobře a oproti dřívějším dobám sledujeme v tomto ohledu citelné zlepšení.
Spolupráce manuálu a turbodieselu nebývá v dané třídě vždy harmonická, ne však v tomto případě. Ano, na chod spojky si musíte chvíli zvykat, pak ale objevíte automobil, jehož motor se dá přesně ovládat a má příjemně hbité reakce. Díky slušnému točivému momentu rovněž potěší chuť jednotky do života. Pro plnou dynamiku musíte do vyšších otáček, ale na běžné jezdění je naladění motoru velmi příjemné a potěší i ty, kteří častěji spěchají.
Velkou výhodou je kombinace nádrže na 72 litrů a tohoto úsporného agregátu. Na jedno natankování tak můžete jet opravdu daleko i svižnějším stylem. My jsme jezdili v průměru za šest litrů, dalo by se však jistě i za méně. Ve městě počítejte se sedmi litry, mimo něj není problém vidět číslo začínající dokonce čtyřkou, při dálniční rychlosti to je okolo šesti litrů. Tento agregát nás tedy přesvědčil po všech stránkách a splňuje tak heslo jednoho z dřívějších českých dealerství Peugeotu, že když vůz této značky, tak diesel.
Talent hledejte jinde
Zatímco dříve testovaná varianta GT používá pro přední zavěšení složitou lichoběžníkovou nápravu, která zlepšuje jak komfort, tak chuť vozu zatáčet, běžné verze modelu 508 nic takového nemají, což je škoda. Musíme říci, že zkoušené kombi bylo naladěno pohodlněji než varianta RXH, stále jsme z něj ale neměli nejlepší pocit.
Auto samo o sobě není nekomfortní, pravdou ale zůstává, že naladění podvozku je spíše „německé“, tedy tužší. Zde se objevuje ještě problém, který měla i některá starší Audi, tedy že vůz tlumí nerovnosti zvláštně strnule, v souvislosti s automobily se často objevuje spíše synonymum v podobě slova prkenný. Není to znát tolik jako u RXH, ale stále auto s nerovnostmi vlastně trochu bojuje, než aby je žehlilo.
Všechno se však zlepší s přibývající rychlostí, což ostatně značí rovněž skutečnost, že tomuto Peugeotu nejvíce svědčí cestování na dlouhé trasy. V tu chvíli se totiž dokáže pohybovat relativně kultivovaně, motor má dostatek síly pro pružné zrychlení a tedy i nenucenou jízdu, podvozek se nesnaží pořád něco dělat, ale trochu se uvolní a automobil pluje stovky a stovky kilometrů. Nebýt omezeného prostoru uvnitř, byl by to výtečný cesťák, byť konkurence se v tomto ohledu také snaží zapůsobit.
Máte-li u takovéhoto vozu choutky svézt se svižněji po okreskách, pak vás musíme upozornit, že i přes dobrou stabilitu se na to Peugeot 508 SW hodí ještě méně, než většina konkurentů. Při zdolávání nerovností v zatáčkách se mohou od podvozku ozývat rázy, řízení je spíše tupějšího dálničního ladění a i když se přední kola snaží, tak ta zadní za nimi v zatáčce jenom táhnou, místo toho, aby se snažila rovněž pomoci s vykroužením oblouku, a vůz přechází poměrně brzy do nedotáčivosti. Chtělo by se říci, že takovéto úkoly nejsou pro kombi střední třídy vhodné, ale na druhou stranu, mnohé jiné vozy dané kategorie umějí dobře fungovat při cestování i při rychlejší jízdě na okresce.
Závěr
Zcela upřímně, střední třída je dobrými automobily vyloženě našlapaná a je těžké se v ní prosadit. Peugeot na špičku úplně nedosahuje, ale v této testované verzi je lepší, než kdy dříve. Dvoulitrový turbodiesel nás přesvědčil po všech stránkách a jeho koupi rozhodně doporučujeme, pokud vás 508 SW zaujalo.
Auto dále umí přesvědčit cestovními schopnostmi, až na detaily příjemnou kabinou i bohatou výbavou, podvozek je však pouze průměrný, stejně jako prostor uvnitř. Když už ale kupovat Peugeot 508 SW, tak rozhodně tento.
Nejlevnější verze modelu | 612.000 Kč (508 SW 1.6 BlueHDI Active/88 kW) |
Základ s testovaným motorem | 660.000 Kč (508 SW 2.0 BlueHDI Active/110 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 836.500 Kč (508 SW 2.0 BlueHDI Allure/110 kW) |
Plusy
- Úsporný, živý a kultivovaný motor
- Komfort na delších cestách
- Kvalitní interiér
- Bohatá standardní výbava
Minusy
- Nedostatek odkládacích míst v kabině
- Tlačítka ukrytá v kastlíku
- Oproti verzi GT méně komfortní i obratný podvozek
Foto: Petr Homolka