TEST VW Scirocco 1,4 TSI – Atletická stálice
Scirocco je mezi lidovými kupé podobnou legendou jako Golf mezi rodinnými hatchbacky. Akorát, že tento segment se netěší takové oblibě a sám Volkswagen ho okolo přelomu tisíciletí dost zanedbával.
V roce 2008 ale přišla změna a jméno Scirocco se vrátilo. Tvar karoserie se od kupé přiklonil k praktičtějšímu třídveřovému hatchbacku, do usedlého Golfu má i tak Scirocco stále daleko. Liší se vnější i vnitřní design a také celkové proporce auta.
Po čtyřech letech nedošlo na exteriéru stále k žádné změně. Místo klasického faceliftu přichází Volkswagen alespoň s jednou inovací – paketem R-Line. Ten přidává svalnatější nárazníky, rozšířené prahy, zatmavená zadní světla a kola Mallory s průměrem 17 palců (resp. 18 palců za příplatek 11 tisíc).
Sciroccu to sluší, akorát tmavě modrá barva vypadá příliš decentně. Ve světlejším odstínu modré nebo s bílou by úpravy vynikly lépe. Takto vypadá Scirocco zepředu nevýrazně – leskle černá maska chladiče splývá s tmavým lakem, nelakovaná výplň nárazníku nevynikne a zaoblená přední světla (navíc vždy bez diod pro denní svícení) v době stále agresivnějšího designu běžných aut nevypadají nijak výrazně. Nehledě k tomu, že podobný design nasadil Chevrolet na nové Aveo. Ale za to už Volkswagen určitě nemůže.
I vnitřek může dostat úpravu z logem R-Line, testovaný vůz si ale ušetřil příplatek dalších 20 tisíc a zůstal věrný standardnímu provedení. I to znamená pěkné sedačky se zesíleným bočním vedením, které v zatáčkách dobře podrží, a na rozdíl od dřívějška sportovní volant s perforovanou kůží a hliníkovým dekorem.
Uniformní tvary jsou trochu oživeny prolisy v palubní desce, kovovým dekorem a trojúhelníkovými madly. Výsledkem je solidní sportovně střižený interiér, kterému by sice prospěla příplatková loketní opěrka a neuškodilo by snížení kapličky nad přístrojovým štítem, jinak ale nemá chybu.
U sportovně střižené karoserie se to dá odpustit, ale přesto – vstup do zavazadlového prostoru se moc nepovedl. Jednak je tu vysoká spodní hrana, ale hlavně na dveřích chybí tlačítko pro otevření. Nezbývá, než použít tlačítko ve dveřích řidiče (nebo sáhnout po klíčku). Nezvyklý úhel vyklopení pak zase ztěžuje zavření pomocí jednoho ze dvou madel na spodní straně výklopné zádi.
Dá se ale předpokládat, že zájemce o Scirocco zajímá primárně jízdní projev třídveřového Volkswagenu. Zde se sluší zopakovat, že paket R-Line je designovou záležitostí, a tak je vlastně dnes testované auto technicky vzato to samé, co jsme testovali před čtyřmi lety. Jak působí s odstupem čtyř let?
Základním předpokladem dobrého svezení je silný motor, a tady Scirocco nezklame. Agregát 1,4 TSI ve verzi přeplňované turbodmychadlem a mechanickým kompresorem (tzv. Twincharger) je ideální volbou. Kombinace 118 kW a 240 Nm sice vypadá docela obyčejně, ve skutečnosti ale nemá žádný podobný motor tolik síly.
Maloobjemový čtyřválec díky zapojení kompresoru nastupuje už kousek nad volnoběhem, a tak umožňuje turbodieselově pohodovou jízdu v nízkých otáčkách bez zbytečného zakuckávání. Přitom stačí zatlačit na plynový pedál a motor lineárně zrychlí na vlně maxima točivého momentu (trvá od 1500 do 4500 otáček). Vlastně by to byla i docela nuda (i když svižná), ale motor předvede decentní špičku okolo šesti tisíc otáček a hlavně má zajímavý zvukový projev. Ten se skládá z příjemného bručáku, mechanického zvuku samotného čtyřválce a jeho kompresoru.
Jestli lze někdy označit motor za slabý, pak jedině ve vysokých rychlostech. Na šestku vinou dlouhých převodů vytáhne sotva 200 km/h, k dosažení maximální rychlosti, ale taky třeba výraznější akcelerace ve stoupání při běžných dálničních rychlostech, je potřeba podřadit.
Spotřeba paliva se drží v rozumných mezích – při 100 km/h motor točí takřka dieselových 2200 min-1 a nárokuje si 5,2 l/100 km, při 130 km/h pak 2800 min-1 a 7,7 l/100 km. V běžném provozu se daří spotřebu držet mezi sedmi a osmi litry – ať už ve městě, nebo na dálnici – při využívání plného potenciálu motoru na klikatých silničkách se pak průměr pohybuje kolem 18 l/100 km.
Druhou nezbytnou složkou řidičsky zaměřeného auta je podvozek. Ani zde Scirocco nepřipouští pochyby. Široce rozkročené šasi je stabilní a nízký posaz pomáhá lépe vnímat pohyby karoserie. A ty jsou minimální – Scirocco nezná nedotáčivost, má pevné vedení zadních kol po asfaltu a dobře se vypořádává s bočním přetížením. Nakonec dodávané „zelené“ pneumatiky Pirelli Cinturato P7 slibují právě souhru výkonu a ohleduplnosti k životnímu prostředí…
Vzhledem k nasazení nízkoprofilových 18palcových pneumatik si zaslouží pochvalu i jízdní komfort. Samozřejmě není příkladně sametový, to nejdůležitější v této oblasti však podvozek zvládá dobře – ušetřit posádku rázů do karoserie na nerovnostech.
Drobný nedostatek zvoleného nastavení ale přece jen najdeme. Když najedete v zatáčce na rozbitý povrch (a to na českých silnicích není nic těžkého), Scirocco nenápadně znervózní – ve stopě se stále pevně drží, ale nerovnosti přenáší do mikroskopických příčných pohybů karoserie. To je ale jen nepatrná daň za to, že dokázalo spojit sportovní svezení s každodenním komfortem.
Přesně z tohoto důvodu nehledejte v řízení zpětnou vazbu, přesnost mu ale nechybí, a to je hlavní. Mimochodem, pořádnou zpětnou vazbu postrádá i brzdový pedál – auto ve skutečnosti zpomaluje správně, ale podle odezvy pedálu se zdá intenzita zpomalování horší.
Nakonec tedy jsme přece jen nějaké chyby našli. I tak je ale Scirocco v rámci konkurence nejzdařilejším autem. Silným protivníkem by byl jedině Opel Astra GTC, ale kdyby došlo na duel benzinových motorů (samostatný test Astry GTC 1,6 Turbo připravujeme), gétécéčko prohraje na celé čáře a situaci zachrání jedině výrazně nižší cenou.
Volkswagen si je samozřejmě síly svého modelu vědom, a tak stále drží ceny vysoko. Abyste si odvezli vůbec nějaké Scirocco, musíte mít v kapse (resp. spíš na účtu) alespoň 530 tisíc korun. Dvojitě přeplňovaný motor stojí dalších 46 tisíc navrch, exteriérový paket R-Line konkurenceschopných, ale docela drastických 39 tisíc a to jsme zdaleka neskončili. Výsledná cena středně vybaveného Scirocca se středně výkonným motorem se zastavila na výsledných téměř 729 tisících.
To už se blížíme do sfér nejdostupnějších aut se zadním pohonem. Toyota GT86 je mnohem hravější (i když její atmosférický motor nepůsobí zdaleka tak přesvědčivě) a stojí při lepší výbavě jen o 70 tisíc víc. A když to vezmeme z opačného konce – k dealerům se blíží 280koňová Astra OPC se základní cenou 628 tisíc.
První cena vozu | 529.900,- Kč (1,4 TSI 90 kW) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 575.900,- Kč (1,4 TSI 118 kW) |
Základní cena testovaného vozu | 614.800,- Kč (1,4 TSI 118 kW R-Line) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 728.900,- Kč (1,4 TSI 118 kW R-Line) |
Plusy
- Příkladná kombinace ovladatelnosti, zábavy a komfortu
- S malým, lehkým čtyřválcem vždy neutrální jízdní vlastnosti
- Silný motor s příjemným zvukovým projevem
- Nízký posaz, perfektní ergonomie
- Pěkná sedadla s odpovídajícím bočním vedením
Minusy
- Malý dosah potkávacích xenonových světel
- Černý strop jen s koženým čalouněním
- Parkovací senzory jen vzadu
- Způsob otvírání a zavírání dveří zavazadlového prostoru