TEST VW Polo 1,4

Spíše vzhledová proměna než generační skok - tak by se dal nazvat první dojem z inovované druhé nejmenší řady značky VW. Omlazovací kúra však tomuto modelu nepochybně prospěla - kromě subjektivních dojmů a objektivních vylepšení se začal projevovat i zájem zákazníků v autosalonech. Po prvním měsíci prodeje je to pro výrobce pozitivní signál.

To že Polo prodělalo facelift, je znát na první pohled. Výrazná maska chladiče s logem zasahujícím do kapoty a světlomety s čirou optikou jsou nejviditelnějšími znaky unifikace, kterou značka razí i u vyšších modelových řad. Na zádi zaujme esteticky čistě řešený stěrač a zapuštěné třetí brzdové světlo.

Nejpodstatnějších změn však doznal interiér. Sedadla jsou podélně členěna do dvou barev a z hlediska pohodlí řidiče je lze hodnotit jako průměrné. Při delších cestách se ale negativně projevují relativně krátké sedáky vzadu a omezená možnost vysunutí opěrek hlavy na předních sedadlech. Tříramenný volant s optimálně silným věncem působí lehce sportovně a předznamenává nejpodstatnější část změn v interiéru - palubní desku. Na ní se totiž designéři lehce "utrhli z řetězu" - alespoň můžeme-li soudit z ostatních vozů koncernu. Dominantním prvkem jsou dva šedě orámované sdružené ukazatele, společně ukryté pod mohutnou černou stříškou. Celek má pravděpodobně působit sportovně a neformálně, nám se ale i po několika hodinách jízdy v tomto barevném zmatku hůře orientovalo. Snaha vměstnat všechny kontrolky dovnitř "budíků" pak způsobovala, že některé z nich se staly při jízdě obtížně čitelnými - nemluvě už o dvojí velikosti číslic na rychloměru.

Zbytek palubní desky je možno označit za odpovídající dané třídě - přirozeně zaoblené linie bez extravagancí a čistě zakomponované výdechy větrání jsou nejviditelnějšími doklady. V této souvislosti nelze nepřipomenout poměrně strohou palubní desku Škody Fabia - o důvodu tak velikého rozdílu v rámci koncernu ale nechceme spekulovat. V základní výbavě působí Polo poněkud spartánsky, námi testovaná verze byla vybavena řadou prvků na přání - i to přispělo k tomu, že jsme si přes počáteční nedůvěru na nové Polo rychle zvykli.

Zavazadlový prostor je vzhledem k vnějším rozměrům vozu i prostoru na zadních sedadlech odpovídající. Relativně vysoko položené madlo pátých dveří nebylo ani po delší jízdě špinavými silnicemi výrazně znečištěné, takže otevírání proběhlo bez jinde obvyklého zašpinění rukou. Samotný zavazadlový prostor pak je, například oproti Fabii, hůře přístupný a také podběhy zadních kol do něj zasahují více. Běžné nároky na zaplnění ale bez problémů splňuje.

Testovaný vůz byl vybaven motorem o objemu 1,4s nejvyšším výkonem 44kW, který dosahuje při 4700 otáčkách za minutu. V provozu je tato v koncernu hojně využívaná pohonná jednotka charakteristická hlavně lehce vyšší hladinou hluku v kabině. Při snaze o svižnou jízdu je také nutno ji hodně vytáčet i při malém zatížení vozu. Hluk motoru přitom překvapivě s rostoucími otáčkami stoupá jen velmi málo.

Výrobcem udávané kombinované spotřeby 6,3 l/100 km jme ale nedosáhli - nutno ovšem zdůraznit, že při přebírání měl vůz najeto jen 200 km, takže tuto hodnotu můžeme, po zajetí vozu, považovat za reálnou.

V provozu se Polo chová předvídatelně. Vůz rozhodně neoplývá velkou živostí, jeho silnou stránkou jsou naopak manévrovací schopnosti. Při vyšších rychlostech nechává drobné příčné nerovnosti téměř bez povšimnutí a na prudké reakce volantem reaguje poslušně, byť s větším náklonem. Tuhá charakteristika podvozku pak umožňuje sice bezpečný průjezd zatáčkami, ale například při jízdě ve vyjetých kolejích vyžaduje ovládání auta cvik, hlavně během předjíždění.

Pětidveřové Polo lze za pětimístné označit skutečně jen nouzově - na delší vzdálenosti se s relativním pohodlím svezou pouze čtyři dospělí lidé - ani oni ale nemají hlavně na zadním sedadle přebytek místa. Naopak prostor pro hlavu nám i vzadu připadal dostatečný. Ani po několika stovkách kilometrů jsme na rozdíl od jiných srovnatelných vozů necítili výraznou únavu z řízení - například posilovač řízení působí jako by byl vybaven proměnnou charakteristikou účinku a i na dálnici se volant ovládá velmi jistě. Jde přitom o standardní model s konstantním účinkem bez závislosti na rychlosti.

Faceliftované Polo bude určitě nejvíce srovnáváno se Škodou Fabia. Objektivně můžeme oba vozy hodnotit jako prakticky totožné a záleží jen na zákazníkovi, která kritéria u něj při výběru převáží. Pokud hledá spolehlivé malé auto, s mladým image a slušným komfortem, bude VW Polo dobrou volbou.