A kaspickou příšeru znáte? Pohybovala se mimo viditelnost radarů
Plachtící nedetekovatelné monstrum bylo impozantním válečným strojem, než zůstalo opuštěno na břehu Kaspického moře. Vrak železné příšery připomíná sovětské megalomanské projekty přepravy vojsk a bojové techniky.
Ruský cestovatel V. Raskalov nedávno objevil na pláži vyvržený objekt děsivých rozměrů. Gigantické stvoření křídly připomínalo letadlo a trupem evokovalo rychlou loď. Poznávací znaky zcela jasně patří tzv. ekranoplánu, který v jednom brutálním stroji spojuje vlastnosti letounu, lodě a vznášedla.
Obojživelník odhozený na dagestánském pobřeží byl zájmem několika turistů, kteří nevěřili vlastním očím. „Ekranoplan leží na břiše na divoké pláži a nasává vodu, protože byl poškozen během přepravy. Doufám, že zůstane neporušený a nebude zničen lupiči,“ napsal Raskalov na svém Instagramu. Další svědci překvapení přirovnávali nález k mimozemské kosmické lodi zásluhou originálního a velmi neobvyklého tvarování.
Zděšení lidu nebylo náhodné, jelikož vyvržený ekranoplán KM je přezdívaný příhodně Kaspická mořská příšera. Vzor vizionářského bojového obojživelníku byl objednán sovětskou vládou v roce 1963. Za tři roky před papaláši stál světově největší prototyp svého druhu. Futuristická mašina vznikla zásluhou týmu vedeného konstruktérem Rostislavem Jevgeňjevičem Alexejevem, který rozpohyboval strašidelný kolos pomocí působení dynamického přízemního efektu. Mezi křídly a podkladem vznikal vzduchový polštář, jenž nadnášel těžkotonážní obludu.
Toho času největší a nejtěžší letadlo planety bylo zároveň první laboratoří v plném rozsahu pro testování všech následných modifikací komunistických ekranoplanů. Rozměry prototypu jsou v rozporu se střízlivou představivostí, délka trupu dosahuje 91 metrů, rozpětí masivních křídel je 37,6 metru, plocha křídel je 662,5 metru čtverečných a výška nejvyššího bodu příšery se tyčí 22 metrů nad zem. Bez nákladu kříženec vážil 244 tun s možností doložení břemen do vzletového maxima 554 tun. Dno trupu bylo uspořádáno lodním způsobem, i když navenek konstrukce připomínala klasické letadlo.
Těžce pochopitelný projekt zahrnoval osazení deseti proudovými motory Dobrynin VD-7 (dva na zádi udržovaly tempo a zbytek vepředu po stranách poskytoval výkon). Pohonná technika zvládala údajně cestovní rychlost asi 500 km/h s maximem až 650 km/h. Dolet v hladině 4–14 metrů nad překážkami činil prý 1500 kilometrů.
Primárním účelem armádního konceptu bylo nasazení v boji proti nepřátelským letadlovým lodím. Způsob pohybu předpokládal neviditelnost, protože průlet těsně nad vodou či pevninou mohl být způsobem zmizení před radarovými detektory nepřítele. V rámci utajení byl dokončený mastodont odtažen po Volze do Kaspického moře za tmy, přesto západní satelity zaregistrovaly bizarní novinku.
První vzlet KM provedl sám Alexejev dne 18. října 1966. Dalších 15 let kaspický unikát sloužil různým úkolům, ovšem v roce 1980 byl zaznamenán pád jednoho kusu do příliš rozbouřené vody. Během éry testů výstředního vybavení sovětské armády existovaly tři typy ekranoplanů v závislosti na schopnostech měnit nadmořskou výšku letu.
Příznivci velebili monstrum připomínáním vysoké maximální rychlosti a přepravní kapacity, pozitivní ohlas měla také nezávislost na letištní infrastruktuře. Do jisté míry samostatný přepravník mohl nést rakety, miny, různé další zbraně, ale hlavně vojáky bez hrozby zásahu nástražnými systémy v zemi nebo ve vodě.
Nadějný projekt bojové připravenosti ekranoplanů byl zastaven rozpadem Sovětského svazu. Před 14 léty se mluvilo o vládním obnovení vývoje obojživelných letadel, ovšem výsledek samozřejmě zná jen pár vyvolených. Snahy o oživení Kaspické příšery můžeme odvodit od polorozpadlého nálezu Raskalova, který nafotil hromadu šrotu, byť je vrak dechberoucí artefakt používané dopravy jakoby z jiné planety.
