Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Aston Martin DB3 a DB3S (1951–1956): Zrozeni k závodění

Karel Haas Karel Haas 8. 7. 2022 • 11:46
18
1
Zobrazit náhledy (18)
Aston Martin DB3 měl typickou lichoběžníkovou masku chladiče a před sedadlem řidiče a spolujezdce bezrámové přední okno. Na několik podvozků sportovního vozu Aston Martin DB3 byla namontována dvoudveřová karoserie kupé s pevnou střechou. V letech 1953 až 1956 bylo vyrobeno 31 roadsterů Aston Martin DB3S, přičemž 11 z nich bylo továrních vozů. Závodní Aston Martin DB3S se zakrytým sedadlem spolujezdce. Na krytu bylo upevněno zpětné zrcátko. Výkon řadového šestiválce s objemem 2,9 litru se přenášel na zadní kola přes čtyřrychlostní manuální převodovku David Brown. Některé roadstery DB3S měly přední světlomety pod průhlednými kryty. Všechny roadstery DB3S měly volant na pravé straně a skořepinová sedadla. Sedadlo spolujezdce mělo nižší opěradlo. Aston Martin DB3S s odkrytými světlomety. Výfukové potrubí ústilo do pravého boku před zadním kolem. Některé vozy DB3S měly kapkovité opěrky hlavy za sedadlem řidiče. V letech 1954 a 1955 vyrobil Aston Martin tři kusy kupé DB3S, určené pro zákazníky. Kupé se v Anglii nazývala Fixed Head Coupe (FHC). Pro závodní sezonu 1954 postavil Aston Martin dvojici dvoumístných kupé DB3S. Kupé Aston Martin DB3S mělo panoramatické zadní okno a posuvná okna ve dveřích. Někdy se Aston Martin DB3 mylně ztotožňuje s cestovním vozem Aston Martin DB Mark III, vyráběným v letech 1957 až 1959.

V první polovině padesátých let postavil Aston Martin deset závodních vozů DB3 a 31 vylepšených DB3S. Poháněly je řadové šestiválce s objemem 2,6 a 2,9 litru.

Deset závodních DB3

Závodní dvoumístný roadster Aston Martin DB3 (foto) zkonstruoval rakouský inženýr Eberan von Eberhorst (1902–1982), který před válkou navrhl závodní Auto Union Typ D. Vůz vycházející z typu DB2 debutoval v roce 1951 a jeho zadní kola poháněl řadový šestiválec Lagonda z modelu DB2 Vantage přes pětistupňovou manuální převodovku. Motor s kompresním poměrem 8,2:1, rozvodem DOHC, třemi dvojitými karburátory Weber 36DCF5 a objemem 2.580 cm3 (vrtání x zdvih: 78 x 90 mm), měl nejvyšší výkon 134,5 k (99 kW) při 5.300 min-1 a točivý moment 195 Nm při 2 400 otáčkách. DB3 měl pohotovostní hmotnost 885 kg a dosahoval maximální rychlost 210 km/h. Z klidu na stovku dokázal zrychlit za 9 s.

V letech 1951 až 1953 postavil Aston Martin deset závodních vozů DB3 s čísly podvozku DB3/1 až DB3/10. V letech 1951 až 1953 postavil Aston Martin deset závodních vozů DB3 s čísly podvozku DB3/1 až DB3/10.

Aston Martin DB3 měl hliníkovou karosérii, rozvor náprav 2.364 mm, rozchod předních i zadních kol 1.296 mm a vnější rozměry 4.029 x 1.563 x 1.116 mm (délka x šířka x výška). Vůz měl typickou lichoběžníkovou masku chladiče a před sedadlem řidiče a spolujezdce bezrámové přední okno. Některé vozy měly jen větrný štítek před sedadlem řidiče. DB3 měl trubkový rám a nezávislé zavěšení předních kol s vlečenými rameny. Vzadu měl nápravu DeDion s panhardskou tyčí. Pérování obstarávaly vpředu i vzadu zkrutné tyče. Všechny brzdy byly bubnové.

V letech 1951 až 1953 postavil Aston Martin deset závodních vozů DB3 s čísly podvozku DB3/1 až DB3/10. Vozy s podvozky 1 až 5 sloužily jako tovární vozy a vozy s čísly 6 až 10 byly prodány soukromým závodníkům. Na konci svého sportovního života byl vůz s podvozkem číslo 1 prodán v roce 1953 jistému Ericu Forrestovi Greeneovi. Ten s vozem absolvoval v roce 1954 jediný závod: 1.000 km v Buenos Aires. Při havárii vůz shořel a jeho řidič zemřel. Po opravě s ním závodil jeho syn Jack Greene.

Kromě úspěchu na Silverstone v květnu 1952 (druhé, třetí a čtvrté místo za Mossem s Jaguarem C-Type) nebyl DB3 příliš úspěšný na závodních tratích, například v Le Mans 1952 vypadly všechny tři tovární vozy DB3. Proto byl v červnu 1952 šestiválec s objemem 2,6 litru nahrazen silnějším řadovým šestiválcem s objemem 2,9 litru, který měl nejvyšší výkon 166 k (122 kW). S novým motorem získal v roce 1953 Aston Martin DB3, řízený britskou dvojicí Reg Parnell a George Abecassis, druhé místo na dvanáctihodinovce v Sebringu v rámci světového šampionátu sportovních vozů a na Mille Miglia 1953 byl Reg Parnell s DB3 pátý. Bylo to nejlepší umístění britského vozu v tomto závodu.

Tři desítky závodních DB3S

Chabé výsledky závodních vozů Aston Martin DB3 vedly Williama Watsona, asistenta Eberana von Eberhorsta k navržení alternativního řešení, které předložil Johnu Wyerovi, manažeru závodního oddělení automobilky Aston Martin. Watsonův projekt byl schválen a v letech 1953 až 1956 bylo vyrobeno 31 roadsterů Aston Martin DB3S (foto), přičemž 11 z nich bylo továrních vozů a 20 bylo určeno k prodeji zákazníkům. Výkon řadového šestiválce s objemem 2,9 litru se přenášel na zadní kola přes čtyřrychlostní manuální převodovku David Brown S430.

V letech 1953 až 1956 bylo vyrobeno 31 roadsterů Aston Martin DB3S, přičemž 11 z nich bylo továrních vozů. V letech 1953 až 1956 bylo vyrobeno 31 roadsterů Aston Martin DB3S, přičemž 11 z nich bylo továrních vozů.

Aston Martin DB3S měl rozvor náprav 2.210 mm a vnější rozměry 3.910 x 1.500 x 1.040 mm (délka x šířka x výška), byl tedy o něco menší než DB3. Lišil se hlavně zvlněnými boky s výrazně zvednutými zadními blatníky a jemnější maskou chladiče. Typické byly dozadu protažené podběhy předních kol a u některých vozů kapkovité opěrky hlavy za sedadlem řidiče. Výfukové potrubí ústilo do pravého boku před zadním kolem. Některé vozy měly přední světlomety pod průhlednými kryty.

Už krátce po svém debutu v roce 1953 prokázal DB3S, že bude mnohem úspěšnější než předchůdce Aston Martin DB3. V Le Mans 1953 sice žádný ze tří vozů DB3S do cíle nedojel, ale na Tourist Trophy na okruhu Dundrod v Severním Irsku skončili Britové Collins/Griffit a Parnell/Thompson s DB3S na prvních dvou místech, díky čemuž skončil Aston Martin v šampionátu sportovních vozů na třetím místě.

Sezona 1954 byla pro DB3S méně úspěšná. Neúspěchem skončily závody v Sebringu, na Mille Miglia, v Le Mans a na Tourist Trophy. Jediným uspokojivým výsledkem bylo třetí místo na 1.000 km v Buenos Aires. V následujícím roce se DB3S vrátil do formy. Dvojice Collins/Frere skončila v Le Mans na druhém místě a Walker/Poore byli čtvrtí na Tourist Trophy za dominující trojicí Mercedesů 300 SLR. Na devítihodinovce v Goodwoodu slavil DB3S vítězství.

V roce 1956 už bylo vidět, že DB3S má svoje nejlepší léta za sebou a vývoj v automobilce Aston Martin se soustředil na nový DBR1, který v roce 1959 vyhrál Le Mans. DB3S ale dál závodil, v roce 1956 byl čtvrtý v Sebringu a pátý na Nürburgingu a britská dvojice Moss/Collins byla druhá v Le Mans. Posledním sportovním úspěchem DB3S bylo druhé místo v Le Mans 1958, kde se za volantem střídali bratři Whiteheadové.

Kupé DB3 a DB3S

Několik podvozků sportovního vozu Aston Martin DB3 a DB3S dostalo dvoudveřové karoserie kupé, v Anglii nazývaných FHC (Fixed Head Coupe). Už v roce 1953 vzniklo kupé na podvozku Aston Martin DB3/7 (foto), které se po restaurování představilo v roce 2008 na srazu veteránů Silverstone Classic.

Na několik podvozků sportovního vozu Aston Martin DB3 byla namontována dvoudveřová karoserie kupé s pevnou střechou. Na několik podvozků sportovního vozu Aston Martin DB3 byla namontována dvoudveřová karoserie kupé s pevnou střechou.

Pro závodní sezonu 1954 postavil Aston Martin dvojici dvoumístných kupé. Předpokládalo se, že budou aerodynamičtější než roadstery, a tudíž i rychlejší. Po debutu na Silverstone, kde skončily na 7. a 12. místě, obě kupé v Le Mans havarovala. Ukázalo se, že při vysokých rychlostech jsou nestabilní při bočním větru. Obě tovární kupé pak byla předělána na roadstery a zůstala zachována až do dnešních dnů.

Navzdory zjevnému neúspěchu při závodech byly následně vyrobeny tři kusy kupé Aston Martin DB3S (foto), určené pro zákazníky. Jedno z nich dostalo později otevřenou karoserii, ale zbývající dvě kupé jsou dnes mimořádně vzácná. Kupé DB3S měla panoramatické zadní okno a posuvná okna ve dveřích.

Pro závodní sezonu 1954 postavil Aston Martin dvojici dvoumístných kupé DB3S. Pro závodní sezonu 1954 postavil Aston Martin dvojici dvoumístných kupé DB3S.

Někdy se Aston Martin DB3 mylně ztotožňuje s cestovním vozem Aston Martin DB Mark III, vyráběným v letech 1957 až 1959. Dvoumístných kupé, roadsterů a hatchbacků 2+2 DB Mark III bylo vyrobeno přes 550 kusů. Aston Martin DB Mark III poháněl stejný řadový šestiválec s objemem 2.922 cm jako u DB3S, jednalo se ale o úplně jiný vůz.

Doporučujeme

Témata