AC Aceca (1954–1963): Gran Turismo s šestiválci AC, Bristol a Ford

Historii malé anglické automobilky AC Cars lze vystopovat již na počátku minulého století. V roce 1901 založili konstruktér John Weller a obchodník John Portwine malou dílnu v jižním Londýně a pustili se do stavby motorových vozidel. První dva modely, dvouválcový 10 HP a čtyřválcový 20 HP, vystavili v roce 1903 na londýnské výstavě v Crystal Palace. Byly ale příliš drahé, takže místo toho Weller sestrojil malou tříkolovou dodávku a v nově založené firmě Autocars & Accessories začal v roce 1904 s jejich výrobou. Tříkolky se jmenovaly Auto Carrier a ze zkratky tohoto jména později vznikl název automobilky AC.

V roce 1911 se firma přejmenovala na Auto Carriers Ltd a přemístila se do Thames Dittonu, nedaleko od závodní dráhy v Brooklands. Tehdy také vzniklo logo s písmeny AC v kruhu. V roce 1913 zde začali vyrábět malý dvoumístný sportovní vůz, ale výrobu přerušila první světová válka. Po válce navrhl John Weller slavný dvoulitrový řadový šestiválec s moderním rozvodem OHC, který pak vydržel ve výrobě plných 44 let. V roce 1921 se stal hlavním majitelem a ředitelem Selwyn Francis Edge a o rok později se firma přejmenovala na AC Cars Ltd.

Cobru zná každý, pamatujete si ale AC Aceca V8?

Po krachu na newyorské burze klesal prodej vozů AC a firma vyhlásila v roce 1929 bankrot. Firmu koupili bratři William a Charles Hurlockovi, kteří obnovili výrobu automobilů na podvozcích Standard. V roce 1932 se dokonce rozběhla kusová výroba vozů nové řady a jejich produkce pokračovala až do začátku druhé světové války. Po válce, v roce 1953, byl na londýnském autosalonu vystaven dvoumístný roadster AC Ace. Tento sportovní vůz navrhl konstruktér John Tojeiro pro potřeby anglických sportovních klubů. V roce 1952 si Tojeirův podvozek zakoupil Cliff Davis, zamontoval do něj motor Bristol a opatřil jej dvoumístnou karoserií inspirovanou vozem Ferrari 166 MM. Tento vůz pak získal Charles Hurlock, jeden z majitelů firmy AC, a po několika úpravách a montáži letitého Wellerova hliníkového dvoulitru OHC se „eso“ začalo vyrábět. Z roadsteru Ace vycházelo dvoumístné kupé Aceca, které mělo premiéru v říjnu 1954 na automobilové výstavě v londýnském Earls Court.

Ta podoba

Kupé AC Aceca (foto) mělo hliníkovou dvoudveřovou karoserii upevněnou na kostře z kombinace ocelových trubek a jasanového dřeva. Dvoumístné kupé AC Aceca mělo s roadsterem Ace stejný rozvor náprav 2286 mm (90 palců), bylo jen o 3 cm delší (3899 mm), o 4 cm širší (1549 mm) a vysoké 1321 mm. Příď kupé byla totožná s roadsterem včetně kruhových světlometů v blatnících, elipsovité masky chladiče s obdélníkovým mřížováním a dvěma svislými chromovanými náznaky nárazníku po stranách. Ostrý prolis kolem masky se po stranách stáčel pod světlomety a směrové blikače, takže příď se nápadně podobala roadsteru Ferrari 166 MM z roku 1948, jehož karoserii navrhl Federico Formenti.

Kupé AC Aceca mělo hliníkovou dvoudveřovou karoserii s dlouhou přídí a splývající zádí.

Originální byla splývavá záď s nahoru výklopným víkem, do kterého bylo vsazeno zadní okno (foto). AC Aceca byl jeden z prvních britských hatchbacků, o rok jej předběhlo jen kupé Aston Martin DB2/4. Přední a zadní okno bylo mírně zakřivené a sedadla v interiéru byla potažená kůží. Na jednoduché palubní desce byla před tříramenným volantem s dřevěným věncem umístěna čtveřice kruhových ručkových přístrojů (rychloměr a otáčkoměr měly velký průměr). Další tři přístroje a ovladače byly umístěny na středovém panelu. Kupé mělo dřevěné vnitřní rámy oken a pod přístroji na palubní desce dýhu z ořechového dřeva.

Zadní blatníky končily malými koncovým svítilnami.

Motory a podvozek

Kupé AC Aceca s pohonem zadních kol používalo stejné motory jako roadster AC Ace. Zpočátku se dodávalo pouze s kapalinou chlazeným řadovým šestiválcem AC s objemem 1991 cm³ (vrtání x zdvih: 65 x 100 mm), rozvodem OHC, maximálním výkonem 103 k (76 kW) a nejvyšším točivým momentem 163 Nm. Motor měl kompresní poměr 9:1 a palivo dodávaly tři karburátory SU. Kupé s pohotovostní hmotností 890 kg dosahovalo s tímto motorem rychlost 169 km/h.

Zpočátku se kupé AC Aceca dodávalo pouze s dvoulitrovým řadovým šestiválcem AC s maximálním výkonem 103 k (76 kW).

Od roku 1956 se kupé AC Aceca nabízelo rovněž s řadovým šestiválcovým motorem Bristol D-Type, pocházejícím z předválečného modelu BMW 328. Kupé s tímto motorem se jmenovalo AC Aceca-Bristol. Šestiválec Bristol měl objem válců 1971 cm³, rozvod OHV a nejvyšší výkon 126 k (93 kW). Točivý moment měl vrchol 167 Nm při 4500 otáčkách. Aceca-Bristol se také nabízel s méně výkonným šestiválcem Bristol B-Type s výkonem 106 k (78 kW). Ve Spojených státech stálo kupé AC Aceca s motorem AC 5400 dolarů (ve Velké Británii 1722 liber) a na Aceca-Bristol si musel zájemce připlatit 1000 dolarů.

V letech 1961 až 1963 bylo několik dvoumístných kupé Aceca 2.6 prodáno s řadovými šestiválcovými motory Ford z modelu Zephyr Mark II. Motor s objemem 2553 cm³ měl výkon 90 k (66 kW) a kupé Aceca 2.6 s hmotností 1055 kg s ním dosahovalo rychlost 155 km/h.

Carroll Shelby – AC Cobra a ti druzí

Sportovní kupé AC Aceca mělo velká 16palcová drátěná kola s centrální maticí a bubnové brzdy Girling na všech kolech. Od roku 1957 se u předních kol montovaly kotoučové brzdy. Kupé Aceca mělo rámový podvozek s nezávislým zavěšením všech kol a zadními polonápravami. Všechna kola byla odpružena příčnými listovými péry a řízení bylo šnekové. Čtyřstupňová manuální převodovka se na přání dodávala s rychloběhem na horních třech stupních.

AC Greyhound 2+2

Roadster Ace i kupé Aceca byly pouze dvoumístné a řada zákazníků měla zájem o větší, čtyřmístné provedení s podobnými vlastnostmi. Proto se AC pustila do stavby zvětšené verze kupé Aceca s uspořádáním sedadel 2+2.  Vůz nazvaný AC Greyhound (foto) měl rozvor prodloužený na rovných sto palců (2540 mm) a dlouhý byl necelých 4,5 m. Novinkou bylo pérování vinutými pružinami a kotoučové brzdy na předních kolech. Kromě obvyklých dvoulitrů AC, Bristol a Ford 2.6 si mohli zákazníci objednat vůz s 2,2litrovým šestiválcem Bristol. V letech 1959 až 1963 bylo vyrobeno 83 kusů, z toho jen tři s volantem na levé straně.

Čtyřmístný AC Greyhound vycházel z AC Aceca. Měl rozvor prodloužený na 2540 mm a byl dlouhý necelých 4,5 m.

V letech 1954 až 1963 vyrobila automobilka AC 151 kusů kupé Aceca s motory AC, 169 kusů Aceca-Bristol a 8 kusů kupé s motory Ford. Podobně jako u roadsteru Ace používalo AC čísla podvozku začínající písmeny AE pro vozy s motory AC, BE pro vozy s motory Bristol a RS pro vozy s motory Ford. Exportní modely měly navíc ještě písmeno X.

Ferrari 125 S (1947): Slavná historie maranellské automobilky začala před 70 lety

K názvu Aceca se jedna z nejstarších dosud aktivních britských automobilek vrátila v roce 1997, kdy představila dvoudveřové čtyřmístné kupé AC Aceca V8. K jeho sériové výrobě však nedošlo, údajně byly vyrobeny jen dva kusy.