Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Aston Martin V8 (1969–1989): Jezdil s ním i agent 007!

Karel Haas
Diskuze (0)

Ručně vyráběné vozy Aston Martin V8 třídy GT používaly motory vyvinuté konstruktérem polského původu Tadeuszem Markem a karoserie z typu DBS navržené Williamem Townsem.

Britská automobilka Aston Martin Lagonda, založená v roce 1913 a po druhé světové válce vedená výrobcem traktorů Davidem Brownem, se na konci šedesátých let začala poohlížet po nástupci úspěšného modelu DB6, vyráběného v letech 1965 až 1970. V roce 1967 ještě nebyl hotový motor V8, vyvíjený konstruktérem polského původu Tadeuszem Markem zvaným „Tadek“, takže nový model nazvaný DBS se začal vyrábět s řadovým šestiválcem (navrhl jej rovněž Marek) z typu DB6. O dva roky později byl vývoj motoru V8 ukončen a Aston Martin vypustil do světa model DBS V8. Když se šestiválec přestal vyrábět, byl DBS V8 s drobnými úpravami karoserie přejmenován na Aston Martin V8. Tento model se pak po téměř dvě desetiletí stal hlavním prodejním artiklem značky z Newport Pagnell.

V8 podle Tadeka Marka

Zadní kola modelu Aston Martin V8 poháněl vidlicový osmiválec (foto) s úhlem rozevření válců 90 stupňů a dvěma vačkovými hřídeli pro každou řadu válců. Vačkové hřídele umístěné v hlavách válců byly poháněné pomocí řetězu. Motor měl objem 5340 cm3 (vrtání/zdvih: 100/85 mm), kompresní poměr 9:1, nejvyšší výkon 350 k (258 kW) při 5000 ot/min a točivý moment 490 Nm při 4000 otáčkách. Palivo dodávaly do motoru čtyři spádové dvojité karburátory Weber 42 DCNF. Zákazníci mohli volit mezi pětistupňovou manuální převodovkou ZF a třístupňovým automatem Chrysler.

Aston Martin V8 poháněl vidlicový osmiválec s úhlem rozevření válců 90 stupňů a dvěma vačkovými hřídeli pro každou řadu válců. Aston Martin V8 poháněl vidlicový osmiválec s úhlem rozevření válců 90 stupňů a dvěma vačkovými hřídeli pro každou řadu válců.

Nový vidlicový osmiválec byl poprvé vyzkoušen v roce 1967 na vytrvalostním 24hodinovém závodu v Le Mans. V týmu Surtees poháněly dva vozy Lola T70, ale moc dlouho v závodu nevydržely. Vývojáři motoru však získali cenné zkušenosti, které využili při konečných úpravách před spuštěním sériové výroby. Výsledkem byl výkonný V8, který byl při správné údržbě robustní a spolehlivý. Od roku 1978 byl každý motor opatřen mosaznou destičkou se jménem technika, který motor postavil.

Od února 1977 se nabízela verze V8 Vantage s upravenými vačkovými hřídeli, většími sacími ventily a výkonem 380 k (280 kW). Vantage v provedení kupé i kabriolet (Volante) dosahovalo rychlost až 274 km/h a z 0 na 100 km/h zrychlilo za 5,5 s. Vůz měl přitom hmotnost necelé dvě tuny. Zvýšení rychlosti si vyžádalo i některé aerodynamické úpravy karoserie, například zaslepení přední masky (často doplněné přídavnými světlomety) a zvětšení předního spoileru.    

DBS V8

V letech 1969 až 1972 byl vlajkovou lodí automobilky Aston Martin model DBS V8 (foto). Jeho karoserie byla totožná s šestiválcovým modelem DBS, který navrhl William Towns (1936–1993). Dvoudveřové čtyřmístné kupé bylo moderní interpretací tradičních tvarů vozů Aston Martin se splývavou zádí a širokou maskou chladiče se zabudovanou čtveřicí kruhových světlometů. DBS V8 se od DBS lišilo jen v detailech, například absencí větracích štěrbin v zadních sloupcích, ráfky z hliníkové slitiny místo drátového výpletu nebo většími otvory pod předním nárazníkem. Zadní světla byla převzata z modelu Hillman Hunter.

Dvoudveřové čtyřmístné kupé DBS V8 navrhl William Towns. Mělo širokou masku chladiče a splývavou záď. Dvoudveřové čtyřmístné kupé DBS V8 navrhl William Towns. Mělo širokou masku chladiče a splývavou záď.

AM V8

V lednu 1972 vyřešil David Brown svoje finanční problémy prodejem automobilky Aston Martin investičnímu bankovnímu konsorciu Company Developments. V dubnu 1972 byl DBS V8 přejmenován na Aston Martin V8 a šestiválcový DBS se přestal vyrábět. Kupé AM V8 (foto) s rozvorem náprav 2610 mm a rozměry 4585 x 1830 x 1330 mm přitom prošlo komplexním faceliftem týkajícím se především přídě. Vůz dostal jednoduché kruhové světlomety hluboko zapuštěné do karoserie, užší masku chladiče a přední směrovky byly přemístěny pod nárazník. Zpětně byly první modely AM V8 nazvány sérií 2 aby se odlišily od DBS V8 a pozdějších modelů. Vozů AM V8 série 2 bylo vyrobeno 288 kusů.

Od května 1972 do července 1973 používal AM V8 mechanické vstřikování paliva Bosch. Po přechodu zpět na čtyři karburátory Weber musel být zvětšen otvor přívodu vzduchu ke karburátorům na kapotě (foto). Návrat ke karburátorům měl příčinu v problémech se spolehlivostí vstřikovacího systému a také kvůli přísným emisním standardům v Kalifornii. AM V8 třetí série měl výkon 314 k (231 kW) a s manuální převodovkou zrychlil na stovku za 6 s. V roce 1976 byl výkon snížen v důsledku emisních omezení na 292 koní. V letech 1973 až 1978 (s přestávkou v roce 1975) bylo vyrobeno 967 kusů série 3.

Po přechodu od vstřikování paliva zpět na čtyři karburátory Weber musel být zvětšen otvor na kapotě, přivádějící vzduch ke karburátorům. Po přechodu od vstřikování paliva zpět na čtyři karburátory Weber musel být zvětšen otvor na kapotě, přivádějící vzduch ke karburátorům.

Na Birminghamském autosalonu konaném v říjnu 1978 debutovala 4. série nazvaná "Oscar India". Vizuálně se lišila výstupkem na kapotě bez otvoru a spoilerem na zádi. Převážná většina těchto vozů byla vybavena třístupňovou automatickou převodovkou Chrysler Torqueflite. Do roku 1985 vyrobil Aston Martin 352 vozů čtvrté série. Americké emisní regulace dál snížily výkon až na 245 k (180 kW) a bezpečnostní předpisy si vynutily větší nárazníky. Ty se moc Američanům nelíbily a někteří je měnili za evropské. 

Pátá a poslední série se představila v lednu 1986 na autosalonu v New Yorku. Kompaktní vstřikovací systém Weber/Marelli už nevyžadoval výstupek na kapotě, takže některé vozy měly hladkou kapotu. Do ukončení výroby v roce 1989 bylo vyrobeno 405 kupé 5. série.

Kabriolet Volante

Dlouho očekávaný kabriolet Volante (foto) s elektricky ovládanou skládací střechou se objevil na trhu v červnu 1978. Kapotu bez větracího otvoru převzal od kupé 4. série. Aston Martin V8 Volante 1. série vážil o 70 kg více než kupé, neboť bylo nutné zesílit a vyztužit rám. Ruční výroba si vyžadovala 4 měsíce ruční práce. Kabriolet Volante se tak dobře prodával, že kupé se stavěla jen na individuální objednávku. Kabrioletů Volante druhé série bylo vyrobeno 216.

Kabriolet Volante s elektricky ovládanou skládací střechou se objevil na trhu v červnu 1978. Kapotu bez větracího otvoru převzal od kupé 4. série. Kabriolet Volante s elektricky ovládanou skládací střechou se objevil na trhu v červnu 1978. Kapotu bez větracího otvoru převzal od kupé 4. série.

Ve službách Jamese Bonda

V roce 1986 převzal roli Jamese Bonda Timothy Dalton a filmaři se rozhodli ve filmu Dech života (The Living Daylights) k návratu vozu Aston Martin zpět do služeb Jamese Bonda. Tentokrát to byl Aston Martin V8 série 4, na začátku jako kabriolet V8 Volante a v pozdějších fázích filmu jako kupé se stejnou poznávací značkou jako kabriolet. Kupé Aston Martin V8 se na plátna kin znovu vrací letos v nejnovější „bondovce“ Není čas zemřít (No Time to Die).

Za necelých dvacet let vyjelo z továrny v Newport Pagnell (Buckinghamshire) přes čtyři tisíce vozů Aston Martin, poháněných motory V8. Během výroby došlo k řadě úprav motoru (např. série 580 nebo série 585 se vstřikováním paliva Weber/Marelli). V roce 1989 byl AM V8 vystřídán modelem Aston Martin Virage, kterých byla v letech 1989 až 2000 vyrobena tisícovka.

Doporučujeme

Karel Haas
Diskuze (0)

Doporučujeme