Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Audi Quattro jelo i Dakar. Jen mělo s originálem společného pramálo…

Aleš Dragoun
Diskuze (1)

Vozy se čtyřmi kruhy ve znaku se objevily na Dakaru už v osmdesátých letech minulého věku. Ital Franco de Paoli postavil zajímavé speciály, v jejich případě však slavné logo skrývalo techniku z úplně jiných aut.

Thierry Sabine si splnil sen. V roce 1976 se při maratonu Abidžan – Nice ztratil v poušti Ténéré. Ohromila jej krása a rozlehlost krajiny, i když tam málem přišel o život. Napadlo ho, že uspořádá terénní závod, který otestuje hranice vytrvalosti lidí i techniky a jako bonus jim ukáže dechberoucí půvaby nehostinné severoafrické krajiny.

Od slov k činům u něj nebylo daleko. Svou vizi přivedl rychle k životu. 26. prosince 1978 se na pařížském náměstí Trocadéro sešlo 80 automobilů, 90 motorek a 12 nákladních aut. Čekalo je deset tisíc kilometrů z francouzské metropole přes Alžírsko, Niger, Mali a Horní Voltu (dnes se stát jmenuje Burkina Faso) do senegalského hlavního města Dakaru k Růžovému jezeru, tedy Lac Rosé.

Poprvé Range Rover

Nejrychlejším v cíli z osobních aut byl Range Rover francouzské trojice Alain Génestier – Joseph Teribaut – Jean Lemordant, v prvním ročníku se počítaly všechny stroje, tedy motocykly, automobily i kamiony do jedné kategorie, celkově obsadili čtvrté místo. Porazili bratry Marreauy s Renaultem 4 Sinpar, dvojici Fiatů Campagnola s italskými posádkami a Toyotu BJ. Motorky a tedy i celkovou klasifikaci vyhrál Cyril Neveu s Yamahou XT500. První ročník skončil ohromným úspěchem, neušel pozornosti médií a přitahoval i veřejnost.

Popularita i počet účastníků rostly, což v automobilové kategorii záhy přitáhlo i tovární týmy a velké hvězdy. Bratři Claude a Bernard Marreauové vyměnili pro rok 1981 svou R4 za mnohem větší R20 Turbo, opět s pohonem všech kol . Důležité ale bylo to, že nestartovali jako čistí soukromníci, měli tovární podporu Renaultu. Automobilovou kategorii vyhráli ale až napodruhé – v ročníku 1982.

Náklaďáky a Ickx

Ten přivítal rovněž samostatnou kategorii nákladních vozidel. Až dosud se kamiony hodnotily jen společně s osobními a terénními auty. Ve stále širším startovním poli se tak objevily i rychlé asistence a postupně také speciály, které neměly se sériovou výrobou nic společného. Dvaaosmdesátý rok opanovala trojice Georges Groine/Thierry de Saulieu/Bernard Malferiol s Unimogem.

V roce 1983 vyhrála Dakar velká automobilová hvězda – Belgičan Jacky Ickx, bývalý pilot formule 1, vicemistr světa a šestinásobný vítěz 24 hodin Le Mans. Navigoval jej herec Claude Brasseur a seděli také v Mercedesu, ale terénním 280 GE.

Mitsubishi, Porsche a Peugeot

Pak se o triumfy přetahovaly tovární týmy Mitsubishi a Porsche. Západoněmecký výrobce nejprve upravil pro Dakar legendární 911, verze pro dálkové maratony nesla kód 953. A pak modifikoval legendární supersport 959, který byl původě určen pro skupinu B. René Metge s Dominiquem Lemoynem dovedli tovární vozy v barvách cigaret Rothmans k celkovému triumfu v letech 1984 a 1986, Pro Metgeho už to byl celkově třetí – prvního dosáhl v ročníku 1981 s Range Roverem. Trasa se měnila, třeba v pětaosmdesátém vedla z Versailles přes Saharu, pohoří Atlas a Mauretánii. Kategorii aut ovládly tři diamanty: zvítězil Francouz Patrick Zaniroli před velmistrem dálkových maratonů Andrewem Cowanem z Velké Británie… Mitsubishi logicky nasadilo terénní Pajera.

Pak už přišel Peugeot s přestavěnými a prodlouženými 205 Turbo 16 a finskými soutěžáckými hvězdami: Arim Vatanenem, který se zotavil po hrůzné nehodě v Argentině 1985, respektive Juhou Kankkunenem. Nezapomínejme na naše kamiony, liazky vyrazily do Dakaru poprvé právě v pětaosmdesátém, o rok později se přidaly i kopřivnické tatry,

Quattro…

Německá automobilka Audi se Dakaru poprvé účastnila oficiálně až v ročníku 2022 s hybridními speciály RS Q e-tron. V 80. letech minulého věku byla plně zaměstnána přípravou vozů pro soutěže, její Quattro s pohonem všech kol hlavně světovému šampionátu dlouhou dobu vládlo, a to ještě před vznikem skupiny B. Pak teprve přišel Peugeot s 205 Turbo 16 a Lancia s Deltou S4 (už zadokolka 037 Rally přinesla italskému výrobci značkový titul v roce 1983).

Quattro se ale objevilo na Dakaru i v „osmdesátkách“, jen se nenarodilo v Bavorsku… Za stavbou speciálů pro dálkové maratony stál Ital Franco de Paoli. Tenhle „gentleman driver“, jak říkají Angličané, si vysloužil přezdívku „Mr. Dakar“. Co na tom, že jeho jméno nefiguruje v listině vítězů automobilové kategorie ani jednoho ročníku? A Karel Loprais byl přece „Monsieur Dakar“! De Paoli absolvoval slavný dálkový maraton dvacetkrát jako jezdec a čtyřikrát se jej účastnil coby novinář.

...s britskou technikou

I když auta skutečně zvenčí připomínala legendu automobilových soutěží, na přídi měla čtyři kruhy a vzadu nápisy „Audi quattro paris dakar“, technika z Ingolstadtu nepocházela. Do pouště potřebujete o dost vyšší auto než na asfalt, šotolinu a sníh.

Šlo o klasické siluety. Na terénní podvozek prostě de Paoli posadil lehounkou karoserii z laminátu a kevlaru, která vzor jen připomínala. I když docela věrně. Takových speciálů se po severoafrických pouštích proháněla spousta, nešlo o nic výjimečného. Navíc měla výklopnou celou záď směrem vzhůru, taky si opět mnozí vzpomenou na zmíněnou ostrou dvěstěpětku a deltu. Jenže motor se nacházel vpředu. Původní ocelovou samozřejmě sundal.

Audiny na chůdách“ byly totiž jen převlečené britské Range Rovery. To znamená, že je poháněl benzinový vidlicový osmiválec 3,5 l původem od Buicku. Do pouště mu bohatě stačilo 230 koní (169 kW) v 5400 otáčkách, výkon se kvůli spolehlivosti nehnal do nějakých absurdit. Motor samozřejmě na rozdíl od pětiválců Audi nebyl přeplňovaný, pohon všech kol přes manuální pětistupňovou převodovku a redukci tu zase nechyběl, ale i on měl britský původ.

Vzduchový podvozek

Nutností se ukázala montáž většího chladiče, aby se motor vyrovnal s pouštním horkem. De Paoli namontoval i větší kotoučové brzdy. Největší změnu zaznamenal podvozek. Ocelové vinuté pružiny nahradil pneumatický systém se čtyřmi vzduchovými vaky, jedním pro každé kolo. Správné nastavení světlosti dostal na starosti spolujezdec, který tak mohl s výškou hýbat dle potřeby.

V dlouhých etapách představovala naprostou nutnost obří palivová nádrž, v tomto případě s objemem 400 litrů. Nic divného, v moři saharského písku prostě na pumpu nenarazíte a už vůbec ne za každou dunou. Měla vyschnout až po 100 kilometrech při jízdě konstantní rychlostí 200 km/h.

Audi místo Roveru

Range Rover poskytoval solidní technický základ a de Paoli auta stavěl s jediným cílem: chtěl samozřejmě vyhrát. Jenže se zmíněnými továrními týmy Porsche, Mitsubishi a později Peugeot se soukromník prostě měřit nemohl už tenkrát, kdy se i tovární posádky spoléhaly jen na papírový itinerář, dokonalejší kompas a tripmaster Halda, který měřil ujeté kilometry přesněji než klasické počitadlo. V poušti Ténéré se pak dalo bez problémů zabloudit a etapu mohl vyhrát nějaký soukromník. Ale ne celou soutěž.

De Paoli měl své dílny nedaleko Milána. Range Rover se pro stavbu jeho speciálů ukázal tím pravým. Pro účast na Dakaru 1981 a 1982 značně upravil původní auta, v ročnících 1983-1985 posadil na šasi upravenou karoserii Roveru 3500 SD1. Ještě ocelovou… Z audi ale na popisovaném speciálu pocházejí některé drobné díly, třeba kůží potažený volant. Pedály jsou pak hliníkové.

Aukce

Dakarské Quattro se objevilo v nabídce francouzské síně Aguttes v rámci jarního výprodeje klasických sběratelských vozů. Ne, to není vtip. Aukce „Automobiles de Collection - La Vente de Printemps proběhne 2. dubna 2023 na pařížském výstavišti Espace Champerret. Dům stanovil rozmezí, za které by ho chtěla prodat, na 150-250 tisíc eur (3,55-5,92 milionu korun). Vzhled odpovídá prvnímu startu na Dakaru, tedy ročníku 1986, a to včetně dobových reklam a startovního čísla 212. Auto do něj bylo zrenovováno. V ročníku 1987 byla hlavním sponzorem německá firma Telefunken a stroje tedy měly startovní čísla s tímto logem.

Jedná se o vůbec první postavený kus, se kterým de Paoli absolvoval čtyři soutěže v letech 1986 a 1987, kromě Dakaru ještě méně známou, ale rovněž náročnou Rallye de l'Atlas v Maroku, ta se konala v letech 1982-1998 a jejím nástupcem se stala Marocká rallye (Rallye du Maroc), navzdory názvu šlo také o raid, nebo chcete-li cross-country. Ital s knírkem bohužel cílovou rampu ani jednoho z podniků neviděl. Ale to rozhodně neubírá autu na zajímavosti. V de Paoliho režii vzniklo celkem pět kousků, takže u jediného nezůstalo. Žádný není stejný, lišily se i zvenčí.

ROC

Quattra pro Dakar mimochodem stavěli i u ROC. Už v ročníku 1985 startoval tým Malardeau s trojicí vozů, které pilotovali Xavier Lapeyre, Bernard Darniche a Hubert Rigal. Ale jejich základem byly původní soutěžní speciály, dostaly pouze vyšší střechy a zvedly se podvozky. Původní přeplňované pětiválce Audi ladil Heini Mader. O tomhle projektu zase někdy jindy… ROC později prosluli stavbou závodních motocyklových rámů pro silniční mistrovství světa půllitrů.

Video se připravuje ...

Pouštní veterán

I když de Paoliho jméno není v obecném povědomí, maratonec to byl opravdu zkušený. Kromě zmíněných dvaceti Dakarů jel dvanáctkrát egyptskou Rallye faraónů, Atlas celkem osmkrát, absolvoval pět ročníků Tuniské rallye,závodil i v Kataru a dalších podnicích. O svých startech a zkušenostech napsal spolu s Cristinou Cardone knihu „80 chilometri a Dakar“. Sehnat se dá a určitě to bude zajímavé čtení, jen je potřeba umět italsky.

Jeho Quattro vypadá hodně brutálně. Nezapomínejme, že současný Dakar na Arabském poloostrově zahrnuje i kategorii Classic. A byla by určitě škoda, kdyby nový majitel tenhle převlečený „range“ nechal stát doma ve sbírce. Necelé čtyři dekády starý speciál by měl zkrátka a dobře vyrazit do pouště, rozhodně upoutá pozornost, i mediální potenciál má velký… Akorát musí přelepit startovní číslo, protože na soutěž dostane jiné.

Franco de Paoli je dnes dakarským veteránem a občas působí jako hostující moderátor podobných motoristických podniků. Thierry Sabine si přál ukázat své dceři Afriku a zahynout v poušti. Osud vyslyšel jen jeho druhé přání: zahynul 14. ledna 1986 při havárii vrtulníku v Mali v písečné bouři. Konce 9. ročníku soutěže, kterou založil, se tak bohužel nedožil.

Zdroje: Aguttes, Wikipedia, Ultimatecarpage.com, Silodrome, Dakar Guide Historique, gilena.it, Dakar.com, Dakardantan.com, Dakar Retro 1979-2009, Sasatimes, Formacar, 4legend.com

Foto: Aguttes

Aleš Dragoun
Diskuze (1)

Doporučujeme

Avatar - wakantanka
25. 3. 2023 14:39
Parádny článok
a veľká pochvala autorovi. Zas som sa dozvedel niečo nové a zaujímavé.