Autoopravář junior - Nevyměňuj, ale opravuj!

Jsme v čisťoučké dílně v servisním školicím středisku Škody v Mladé Boleslavi. Před námi stojí se zvednutou kapotou yeti, který jen smutně protáčí startérem, ne a ne naskočit.

Po chvilce z něj vystupuje mladík v montérkách. „Právě jste si tím, že jste vypnul zapalování, zrušil propojení diagnostiky s autem,“ ozve se z druhé strany místnosti. „Já vím,“ odpovídá trochu bezradně mladík, který míří k diagnostickému zařízení. Chvíli jen kliká a snaží se zjistit, co škodovku trápí.

Po chvíli opět slyšíme muže v tričku výrobce testerů Bosch: „Z jakého důvodu děláte kontrolu snímače otáček klikového hřídele? Neztratil jste tím právě pět minut?“

Znovu následuje chvilka klikání, které má vyřešit závadu. Auto ale dále jen bezmocně protáčí startérem.

Přemýšlej o principech

„Spoléháte se jen na diagnostiku, to je problém řady dnešních mechaniků. Zaměřte se na princip fungování motoru. Co vše musí fungovat?“ táže se.

Mladík ze sebe sype názvy systémů a konstrukčních celků, když se zvenku ozve zvuk klaksonu. Tento pomyslný gong právě odbyl pětadvacet minut, které mají účastníci finále soutěže Autoopravář junior na praktickou zkoušku, kde většinou při hledání nasimulované závady ukazují své dovednosti. Klání každoročně pořádá Svaz prodejců a opravářů motorových vozidel ČR ve spolupráci s ministerstvem školství.

Jazykem aut

My jsme se vypravili za autotroniky – tedy těmi, kdo jsou schopni zvládnout kromě běžné údržby vozu i kompletní diagnostiku elektrických systémů ve vozidle. Dříve si říkali autoelektrikáři, ale dneska toho umějí mnohem víc.

Na dalších stanovištích pak sledujeme soutěžící, jak se snaží vyměnit ventil EGR na nákladním motoru Scania. „A zavřel jste ten ventil, nebo otevřel?“ ptá se zkoušející účastníka hledajícího v záložkách diagnostického programu počítače připojeného k velkému nákladnímu motoru. „Doufám, že zavřel,“ zní odpověď. „Ježíši, tak on doufá!“ neskrývá své rozčarování muž od Scanie.

Co dalšího musí autotronici v klání zvládnout? Třeba kontrolu funkčnosti klimatizace, diagnostiku stavu akumulátoru, kontrolu geometrie podvozku nebo vyvážení kola. Nechybí ani vědomostní test a poznávání různých dílů.

Soutěží se také v kategoriích autolakýrníků, karosářů a automechaniků.

Vyzkoušeli novinky

Díky tomu, že se soutěž pořádá ve spolupráci s partnery z velkých společností, si přitom účastníci mohou vyzkoušet nejnovější výdobytky servisní techniky. „Je vidět, že se s takovýmto zařízením ještě nesetkali,“ potvrzuje nám Stanislav Jirák ze společnosti AD Technik na stanovišti testování geometrie podvozku. „My ale nezkoušíme, jak obsluhují zařízení. S tím jim pomůžeme. Jde o to, aby znali principy. Co se měří, proč a co to indikuje,“ vysvětluje.

Obdobně hovoří jeho kolega od Bosche: „Na první pohled je poznat, kdo se diagnostice věnoval a kdo ji viděl leda z vlaku.“ Podle něj kdo ví, co chce zjistit, odhalí závadu, i když na konkrétním zařízení ještě nepracoval.

„Soutěž by měla být hlavně motivací. Žáci musí zvládnout nejenom test teoretických znalostí, ale poradit si i praktickými nasimulovanými závadami,“ říká Vratislav Kšica z organizačního výboru. A motivací akce podle nás skutečně byla. Vždyť kromě nově nabytých zkušeností se hrálo o hodnotné ceny typu diagnostických zařízení za statisíce nebo škodovky pro servisní úkoly.

Jak se stát mechanikem: Největší zájem je o lakýrníky

Jak je to v současnosti se vzděláváním mechaniků? „Zájemci mohou volit ze tříletých učebních oborů a čtyřletých studijních s maturitou,“ vysvětluje Vratislav Kšica, vedoucí sekce profesního vzdělávání SAČR. Kdo chce do učení, může vybírat mezi obory autolakýrník, karosář a automechanik. U oborů s maturitou jde o obory autotronik, provoz a ekonomika a technik autoservisu.

V současnosti se dá říct, že kdo se na školu přihlásí, je přijat. „Třeba v Brně je na středních školách nebo učilištích šestnáct tisíc volných míst. Ze základních škol ale vychází jen devět tisíc žáků,“ popisuje Kšica. „Kvalita přicházejících žáků je bohužel čím dál nižší,“ podotýká.

Studium přitom není zcela snadné. „Žáci musí zvládnout všemožné opravy a zároveň i maturitu, stejně jako na gymnáziu,“ popisuje Markéta Zelinková, ředitelka ISŠ Vysoké nad Jizerou. Podle ní se obor vyvíjí tak rychle, že se ani po škole absolventi nevyhnou dalšímu vzdělávání.

O práci se prý ale absolventi rozhodně bát nemusí. „Největší poptávka je po autolakýrnících, kterých je na pracovním trhu méně, než činí poptávka,“ říká Kšica. Přesto je pro uchazeče nejatraktivnějším oborem automechanik. „Absolventi s ním získají i řidičák na nákladní vozidlo. Často je však po škole začnou svrbět dlaně, a tak z oboru odejdou do dopravy,“ dodává Kšica.

Aktuálně je v Česku 134 takovýchto škol, na kterých studuje přes 18 000 žáků.

Nejlepší mladí autoopraváři jsou ze Škodovky