Autosalon Paříž 2014: Co se líbilo a co nelíbilo

Spousta dopředu ohlášených novinek se na autosalonu v Paříži nakonec neobjevila (Mazda 2, Opel Karl), a ty které do města nad Seinou přece jenom dorazily (VW Passat, Škoda Fabia atd.), už jsme viděli dopředu. Výjimky představují například modely v expozici Alfy Romeo, Audi TT Sportback, nebo Volkswagen XL Sport. Letitou úroveň autosalonu to tak sráží kamsi ke kolenům…

Nicméně - byli jsme tu a viděli všechno podstatné, co se v dalších měsících objeví na silnicích. Po dvou hektických dnech strávených v Paříži mají redaktoři Auto.cz jasno o svých favoritech, ale také o novinkách, co se nepovedly. Zde jsou jejich postřehy:

David Bureš

Letošní pařížský autosalon je pro mě do určité míry zklamáním. Chybí tu prostě něco, co by strhlo moji pozornost. Vždyť prakticky o všech premiérách jsme věděli dopředu. Ano, jsou tu důležité novinky – mimo jiné Škoda Fabia, Volkswagen Passat a Renault Espace, i tyhle vozy jsme ale viděli dříve. Hlavní výhodou autosalonů tak už není poznat něco nového, ale osahat si novinky na vlastní kůži.

Pokud bych měl vybrat jeden vůz, který mně opravdu uchvátil, je to Volkswagen XL Sport. Auto ukazuje, že i z úsporného modelu lze několika změnami vytvořit opravdu zajímavý vůz. Navíc se mně líbí použití vidlicového dvouválce od Ducati, který dokáže pořádně ječet. A co víc, XL Sport je konečně tím překvapením, modelem, o jehož premiéře jsme dopředu nevěděli. Snad se VW pochlapí a z konceptu se stane sériový produkt.

Zklamáním je pro mě Renault Espace. Naživo na mě působí nudně, jakoby bez nápadu, k čemuž přispívají i konzervativní barvy na vystavených exemplářích. Alespoň, že si Espace přes změnu koncepce zachoval prostorný a praktický interiér.

Jan Mička

Ačkoliv si to zřejmě většina čtenářů Auto.cz myslí, letošní ročník pařížského autosalonu nebyl pouze o Škodě Fabia a Volkswagenu Passat. Na stáncích se totiž objevovala auta, která nikterak nepodléhají luxusním trendům, ale svá místa ve výrobních programech by si rozhodně zasloužila.

Nejlepším autem však může být pouze jedno, a přestože dal David Bureš novému Renaultu Espace palec dolů, jsem opačného názoru. Líbí se mi způsob, jakým značka přešla od MPV ke crossoveru. Moderní interiér působí velmi vzdušně, celkově vyšší posaz se však bohužel podílí na menší prostornosti na zadních sedadlech, kde se cestující s výškou okolo 190 centimetrů chtě nechtě budou dotýkat stropu. Překvapením jsou také pohonné jednotky – vznětové šestnáctistovky jsou sázkou na jistotu (byť základní verze Energy 130 dCi trpí velkým turboefektem), nejvíce se však těším na benzinovou verzi s výkonem 147 kW a šestistupňovou automatickou převodovkou.

Na opačné straně mého spektra stojí nový Hyundai i20. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale měkčené plasty v horní části přístrojové desky nejsou všechno, méně místa v podélném směru berme jako holý fakt a celkově lacině vyhlížející interiér nezachrání ani systém, který vás upozorní na vyjetí z jízdního pruhu, nebo startovací tlačítko. Třeba však nakonec automobilka překvapí a nasadí malému modelu zajímavé ceny, na ty si však musíme počkat zhruba do listopadu.

Tomáš Dusil

Osobně mě nejvíce zaujala tři auta. Prvním je již dříve avizovaný Jaguar XE. Na rozdíl od předchozí X-Type, jenž vycházel z Mondea druhé generace je toto ryzí Jaguar. S klasickou koncepcí a jistě i díky příznivé hmotnosti jeho hliníkového šasi bude velmi dobře jezdit. A namísto převlečených Fordů EcoBoost a Peugeotů HDi jsou tu nové vlastní motory Ingenium.

Druhým vozem, který mě potěšil, je Suzuki Vitara. Tenhle model je tradiční řadou japonské značky, přesto v portfoliu několik let chyběl. Ti, co žehrají nad jeho koncepcí, zcela odlišnou od velké Grand Vitary, by si měli uvědomit, kam má automobil namířeno. Ano, po technické stránce sice vychází z modelu S-Cross, nicméně přináší pro Suzuki i některé inovace. Třeba adaptivní podvozek si nekoupíte ani v luxusním Kizashi.

Do třetice musím vyzdvihnout novou Mazdu MX-5. Škoda jenom, že na stánku byl k vidění pouze jediný exemplář. Situaci trochu zachraňovalo odhalené šasi s již tradičním rámem poháněcí soustavy PPF, napevno spojující skříň diferenciálu s převodovkou. Alespoň, že některé dobré věci zůstávají…

Co mě naopak nejvíce zklamalo? Opel Corsa. Výrobce jej vydává za nový vůz, avšak spíše se jedná o rozsáhlou modernizaci předchozí generace. Nový je interiér a vnější panely karoserie, naproti tomu skelet zůstal nezměněný. A třeba vnitřní výplně dveří se mi zdály taktéž stejné. Na druhou stranu je zde i nová technika, minimálně v podobě motorů.