TEST BMW 1: První jízdní dojmy

Ačkoliv velký Chris ještě byl u prvních skic malé novinky, zásadní vliv na její finální podobu již neměl. Ta se samozřejmě podržela základních rysů bangleovského předchůdce, ale trochu narostla a zjednodušila se. Její tvary jsou nyní srozumitelnější, zároveň ale působí zavalitěji.

Jednička podruhé

Největším soustem ke strávení je příď, jejíž hrátky se seříznutými hranami se dosti odchýlily od tradičních bavorských forem. To platí i o zbytku auta – čarovná kombinace konvexních a konkávních ploch, jaká dokázala první jedničce i přes neladné základní proporce vtisknout nadčasový sex-appeal, ustoupila poněkud prvoplánovějšímu pojetí automobilové elegance. Výsledek je líbivý, míru trvalejšího zalíbení ale osvědčí až čas.

BMW řady 1: Srovnání generací

Horkou novinkou u značky je nabídka dvou stylově odlišných verzí Urban Line a Sport Line, přičemž (volitelně) bílé dekorace první z nich jsou příjemným ozvláštněním a s dobře zvolenou pastelovou barvou budou pěkně ladit. S „naší“ oranžovou nevznikl soulad hned, ale jde o čistě subjektivní pocit. Ostatně detaily předchůdce nám zpočátku také příliš nevoněly a po čase vzniknuvší zalíbení je o to trvalejší...

Interiér…

… doslova vypučel – je prostornější a kvalitnější. Působí hodně členitě a kdo přesedne ze staré jedničky, bude se chvíli orientovat a hledat zalíbení ve složitých tvarech z lomených ploch a přímek.

Jednoduché oblouky v minulé generaci trávil smysl pro estetiku snáz, ale to je zřejmě otázka zvyku. V souladu s dnešními trendy se dále zúžil pás oken, takže se horní hrana dveřního čalounění dostala už téměř k rameni řidiče s nízko nastavenou sedačkou. Tak trochu to připomíná moderní kabriolety a komplikuje opření levého lokte – plocha pro něj se octla dosti vysoko.

Jinak se ale sedí příjemně a sportovní verze sedaček dělá přesně to, co má, a s dofukovacími bočnicemi utěsní i hodně atypické postavy. Nostalgickou slzu jsme zamáčkli za krystalicky jednoduchou přístrojovkou – nová, sestavená z několika mezikruží, působí až nebavorsky členitě. Stýskat se nám bude i po geniálně intuitivním ovládáním tempomatu separátní páčkou – nový shluk tlačítek na volantu je vysloveně protivný a zde výrobce opravdu šetřit neměl.

Zbytek získal na hodnotných pocitech, i když ne vždy na přehlednosti. Ze tří tlačítkových polí na středové konzole se sice stala jen dvě, ale ovládání ventilace bývalo dříve přehlednější, i když s menším displejem. Hodnotným odškodněním ovšem je, že si řidič i spolujezdec nastaví separátně nejen teplotu, ale i proudění vzduchu.

Polepšilo si ovládání rádia, které směnilo s ventilací prominentní místo zcela nahoře a propůjčilo paměťová tlačítka i jiným multimediálním funkcím. Jednoznačné vylepšení. To bohužel neplatí o nové verzi iDrive, jejíž někdejší návykovou přehlednost zkazila tlačítka kolem původního rotačního ovladače. Z jiných BMW víme, že i po testovacím týdnu se musíme občas podívat, co vlastně mačkáme. Zde je ale fér připomenout, že minulá jednička iDrive neměla vůbec, pamatujeme jej z větších modelů.

Nadále trvá válka s odkládacími prostory, i když se na stranu žíznivého řidiče postavily aspoň trochu utopené stojánky před řadicí pákou. Vedle ní umístěné přepínače jízdního režimu považujeme za samoúčelnou hračku, tedy pokud nejsou doplněny adaptivními tlumiči. Věříme ale, že si ruce některých zákazníků rády ve městě ulehčí. Pozoruhodný je režim Super Eco, který nejenže dále zmírní mapování elektronického plynu, ale zároveň zkrotí odběr klimatizace a o 4,5 stupně Celsia sníží teplotu vyhřívání sedaček. Nic na něm zásadně nepřekáží a může být trvale zapnutý.

BMW 120d

Zajímavou funkcionalitu získal navigační systém – přímo na zobrazené mapě se vozovky obkreslují zelenou, oranžovou nebo červenou barvou podle dopravní situace. Jedná se zřejmě o první praktické ovoce léta vyvíjeného komplexního systému globálního sběru dopravních informací ILENA, o němž jsme vás nedávno informovali. Na jeho další velice zajímavé schopnosti ale musíme zatím čekat. Novinkou na jedničkové palubě jsou i další asistenty, například ovládání dálkových světel, vykrývání mrtvých úhlů atp.

První runda se odehrála v potencionálně hitové motorizaci - v prozatím nejsilnějším dieselu s novým osmistupňovým automatem. A vyzrálá technika nenechala nikoho na pochybách: síla v jakémkoliv okamžiku, perfektně vyladěné spojení převodovky s motorem, ticho a jízdní vlastnosti bez obvyklého zarývání předku do země. Vše funguje jak má, reakce na plyn je v rámci možností dnešní techniky špičková a ochota porušovat rychlostní limity působivá. To ve své době platilo i o stejnojmenném předchůdci, ale osmistupňová převodovka posunula sama o sobě dojmy o kategorii výše.

Systém start & stop dělá co má, chytrým nápadem je jeho indikace – kromě obligátní kontrolky má otáčkoměr dvě základní polohy. V základní je ručka schovaná pod stupnicí, v poloze „motor dočasně vypnut systémem start & stop“ je o kousek výš, na místě nuly. Jednoduché, přehledné.

Velkou změnu přinesly přidané centimetry – zatímco dříve bylo nepříjemně snadné s výkonnější motorizací olizovat limit podvozku i řidiče, nyní rezervy podvozku narostly mnohem více, než by se mohlo podle několika přidaných centimtrů zdát. A druhá novota – základní naladění podvozku je neuvěřitelně komfortní a překonává v tomto ohledu naprostou většinu konkurentů. Ani na velkých kolech a pneumatikách run flat mu nevadí série výmolů a kanály polyká s filozofickým zhoupnutím. Platí to i o řízení, tam už ale reakce nejsou jednoznačně pozitivní; předchůdce býval přímější a lépe informoval o činnosti předních kol. Naštěstí je znovu za mastný příplatek k mání aktivní řízení, které tento problém řeší mnohem lépe, než u minulé generace.

BMW 118i

Stejně jako ostatní novináři (na prezentaci byl o ni mnohem větší zájem) jsme ale byli zvědavi na revoluční novinku – přeplňovaný čtyřválec, zde v prozatímní nejsilnější verzi 118i. Tentokrát s manuální převodovkou a v provedení Sport Line s (rovněž volitelně) černými kryty zrcátek. A octli jsme se v jiném světě – plavný odstup tentam, místo něj agilní kopírování každého hrbolku, ovšem v neobtěžující míře. Reakce na plyn rovněž impozantní, jízdní výkony proti poněkud ospalé předchozí 118i z jiného vesmíru, pod plynovým pedálem doslova přetlak chuti k životu. Zároveň se ovšem turbodmychadlo twin scroll postaralo o eliminaci turboefektu – dojem většího motoru je téměř dokonalý. Až na detail – jednak je ve volantu i řadicí cítit chvění, jaké k BMW moc nepatří, jednak je zvuk motoru, nejlépe snad popsatelný jako „elektrotechnický“, mírným zklamáním. Jízdní výkony, ochota zatáčet i smykovat, směrová stabilita i odstup od nervozity tvoří špičku, ale motor (skvěle) dělá co má bez jakéhosi těžko definovatelného okouzlení, s nímž jsme dříve sedali do všech zážehových BMW. Ale nezoufejte, opět jsme v poli ryze subjektivních pocitů a ty objektivní jsou naprosto v pořádku.

A do třetice jsme (bohužel jen) na uzavřeném okruhu hrábli na dno provedení s adaptivním podvozkem, což je další horká novinka v kompaktním BMW. Výše zmíněný ovladač vedle řadicí páky (voliče) dostal další polohu a nutno říci, že změny jsou opravdu markantní. A konstruktéři se vyvarovali obvyklé chyby v tomto případě, kdy v nejkomfortnějším módu tlumí příliš málo a nechá pérování místo plavného pohupování spíše rozhoupat a pak příliš snadno dorazit. Zde nic takového nehrozí, polykání série krátkých výběžků nečiní vůbec problém. Tento doplněk jednoznačně doporučujeme!

BMW 1 (F20): Technické údaje, nové fotografie, české ceny