Bristol 412, Beaufighter a Beaufort (1975–1994): Třikrát Zagato
Čtyřmístný Bristol 412 měl dvoudveřovou karoserii typu Targa, kterou navrhla italská karosárna Zagato. Zadní kola poháněl motor Chrysler V8. Dalšími variantami Bristolu 412 byl Beaufighter a kabriolet Beaufort, rovněž s karoserií Zagato.
Britská letecká továrna Bristol byla založena v roce 1910 a během druhé světové války dodávala spojencům lehké bombardéry Blenheim a Beaufort a dvoumotorové stíhačky Beaufighter. Po válce muselo vedení firmy najít pro své zaměstnance novou práci. Ve spolupráci s firmou Fraser-Nash byl vyvinut sportovní vůz Bristol 400, vycházející z předválečného BMW 328 a poháněný řadovým šestiválcem BMW, jehož výkresovou dokumentaci získal Bristol v rámci válečných reparací. Automobilová divize Bristol Cars byla prodána do soukromých rukou. Majiteli továrny na letišti ve Filtonu poblíž Bristolu se stali sir George White (potomek zakladatele) a známý automobilový závodník Tony Crook.
Řada 400 pokračovala typy 401 až 411, přičemž dvoulitrové šestiválce BMW byly naposled použity v typu 406. Řadové šestiválce BMW byly vynikající, ale ve srovnání s ostatními britskými výrobci luxusních sportovních vozů už nestačily svými výkony. Bristol se rozhodl kupovat kanadské vidlicové osmiválce Chrysler, které poháněly modely Bristol 407 až 411. Nástupcem dvoudveřového sedanu 411 se stal Bristol 412, vyráběný v letech 1975 až 1986 a jeho další modifikace Bristol Beaufighter a Beaufort.
Bristol 412 (1975 až 1986)
Zatímco v tradici dvoudveřových kupé pokračoval od roku 1976 typ Bristol 603, o rok dříve přišel Bristol s modelem 412 (foto). Tento vůz završil průběžné číslování modelů od typu 400, jeho design však už nepokračoval v linii předcházejících modelů. Jeho dvoudveřovou karoserii typu Targa s odnímatelnou střechou navrhla a vyráběla italská karosárna Zagato. Podvozek, téměř totožný s typem 603, se vyráběl ve Filtonu. Karoserie čtyřmístného Bristolu 412 měla ochranný oblouk za předními sedadly s malými bočními okénky, stahovací zadní část střechy a odnímatelný horní díl střechy, který bylo možné uložit v zavazadlovém prostoru. Bristol 412 byl poměrně velký vůz s vnějšími rozměry 4.940 x 1.765 x 1.435 mm a rozvorem 2.896 mm.
Motor Chrysler V8 série B s rozvodem OHV z typu 411 měl v Bristolu 412 první série objem 6.551 cm3 s nejvyšším výkonem 268 k (197 kW) a točivým momentem 454 Nm. Vozu s pohotovostní hmotností 1.714 kg dokázal udělit maximální rychlost 225 km/h a zrychlit na stovku za 8,3 s. Koncem roku 1977 se začala prodávat druhá série s motorem Chrysler V8 série LA (foto) o objemu 5.899 cm3 a s výkonem 172 k (126,5 kW). Některé vozy poháněl motor V8 s objemem 6.277 cm3 z typu 411. Do USA chtěl Bristol dodávat typ 412 USA s katalyzátorem, ale příliš neuspěl a většina se jich prodala v Evropě, hlavně v Německu a ve Švýcarsku.
Bristol 412 druhé série měl v souvislosti s lehčím motorem upravené zavěšení předních kol, vylepšené větrání kabiny, nová sedadly a prodloužení servisního intervalu na 16.000 km. Bristolů 412 se prodala necelá stovka. Základní cena byla stanovena na 14.584 liber, což v přepočtu na dnešní ceny je 170.000 dolarů (4,25 milionu Kč).
Bristol Beaufighter (1982 až 1993)
Bristol Beaufighter, pojmenovaný podle dvoumotorového nočního stíhacího letadla z 2. světové války, měl opět karoserii navrženou studiem Zagato, ale tentokrát již vyráběnou v anglickém Filtonu. Jedinou viditelnou změnou byly čtyři obdélníkové světlomety na přídi (foto). Motor V8 s objemem 5,9 litru byl posílen turbodmychadlem Rotomaster, takže rychlost stoupla na 241 km/h. Vylepšení se dočkala i třístupňová automatická převodovka Chrysler TorqueFlite, používaná standardně od typu 407.
Přesný počet vyrobených vozů Bristol Beaufighter není znám, ale podle webové stránky Bristol Cars jich bylo méně než 20.
Bristol Beaufort (1984 až 1994)
Poslední variantou modelu 412 byl kabriolet Bristol Beaufort (foto), nazvaný podle dvoumotorového torpédového bombardéru z druhé světové války. Jelikož neměl ochranný oblouk, musel chránit posádku zesíleným rámem čelního okna. Stahovací textilní střecha se ovládala elektromotorem. Beaufort používal stejný přeplňovaný motor V8 s objemem 5.899 cm3 jako Beaufighter a v malém počtu se vyráběl až do roku 1994. Nejvíc se jich prodalo v kontinentální Evropě.
Ke zvýšení dojezdu mezi tankováním měl Beaufort benzinovou nádrž s objemem 136 litrů, takže na jednu nádrž ujel až 800 km. Ostatní Bristoly měly tehdy nádrž na 82 litrů s dojezdem kolem 480 kilometrů.
Po ukončení výroby vozů Bristol s karoserií Zagato v roce 1994 se nabídka modelů značky Bristol omezila na dvoudveřové kupé 603 se stupňovitou zádí, vyráběné v letech 1976 až 2011 a poháněné motory V8 s objemem 5,2 a 5,9 litru. Jeho poslední verze se vstřikováním paliva dostala jméno Blenheim, podle dalšího letadla Bristol z druhé světové války.
