Buchanka slaví 60 let. Připomeňte si historii legendárního UAZu 450

Když budeme vzpomínat na dodávky z dob socialismu, českoslovenští řidiči si jistě jako první vzpomenou na Škodu 1203, zatímco ti východoněmečtí na Barkas a polští na Žuk. To v Sovětském svazu byla nejznámější Buchanka, respektive UAZ 450 a její nástupce UAZ 452. Ten se vyrábí dodnes a najdeme ho i v českém prostředí.

UAZ 450 se začal vyrábět na konci ledna 1958, a tak letos slaví přesně 60 let své existence. Práce na něm začaly už o tři roky dříve, když Uljanovský automobilový závod dostal za úkol postavit užitkový automobil s technikou armádního teréňáku GAZ 69, který měl mít nosnost přes 800 kilogramů. To znamenalo využití žebřinového rámu nebo pohonu všech kol, od roku 1960 se však vyráběla i verze s pohonem jen zadní nápravy (tzv. UAZ 451).

Připomeňte si sovětský džíp LuAZ 969: Víte, že to byla první předokolka ze SSSR?

Výsledkem prací se stal vcelku pohledný automobil, který díky bohatému prosklení nabízel řidiči slušný výhled ven. Už během jízdních zkoušek se navíc projevily vynikající schopnosti v terénu nebo vysoká spolehlivost. A to byl 4,3 metru dlouhý vůz testován v opravdu náročných podmínkách za vysokých i nízkých teplot při přejezdu pouště Karakum nebo pohoří Pamír.

Dokonce i elektromobil

Už během testování vznikly různé prototypy, které se později dostaly i do sériové výroby. Výchozí dodávku tak postupně doplnila sanitka (UAZ 450A), minibus (UAZ 450B) nebo náklaďáček (UAZ 450D). Vzniklo dokonce i vozidlo s elektrickým pohonem pro leteckou společnost Aeroflot! UAZ 450EM využíval trakční baterie rozdělené do dvou částí, které byly umístěné v podlaze.

Už UAZ 450 si vynesl legendární přezdívku buchanka, což v překladu znamená bochník chleba. I proto se mu v českém prostředí občas říká bochníček. Přezdívka souvisí s charakteristickým tvarem karoserie, která připomínala právě chleba, což bylo v rámci příchodu modernizovaného modelu UAZ 452 v roce 1965 ještě zdůrazněno. Po sedmi letech produkce a zhruba 55.000 vyrobených kusů se měnila hlavně přední část, kde výraznou masku nahradilo více plechařiny. Pod kapotou se pak v rámci „faceliftu“ objevil silnější 2,5litrový čtyřválec s výkonem 53 kW kombinovaný se čtyřstupňovou manuální převodovkou, doplněnou o redukci. Měnil se též interiér.

Právě tahle Buchanka si vysloužila onu pověstnou dlouhověkost, protože vydržela ve výrobě až do osmdesátých let. Výraznější změn kromě přejmenování na UAZ 3741 (výchozí dodávka) se ale tehdy nedočkala. Stejně tak dnešní model prodávaný jako UAZ 2206 je vlastně pořád tou starou známou 452, byť se dočkal některé „moderní“ výbavy jako ABS, přímého vstřikování paliva Bosch nebo vyhřívaných sedadel.

V domovském Rusku je tahle dodávka stále běžnou součástí silnic, jen za posledních pět let bylo postaveno přes 156.000 jejích exemplářů. Zákazníci na Buchance oceňují hlavně jednoduchou konstrukci, kterou lze opravit kdekoliv s minimem potřebného nářadí. Na výrobu Buchanky je totiž potřeba jen asi 1.026 originálních dílů (491 na podvozek a 535 na karoserii), zatímco moderní vozy jsou tvořeny zhruba 5.000 komponenty. K vidění je Buchanka i v českém prostředí, využívána je třeba v povrchových dolech pro převoz horníků, mají ji také některé hasičské sbory.

UAZ v nové době: Terénní specialista žije dál

Žije stále dál

Dnes stránky UAZu nabízejí tři základní modely, užitkovou variantu, pick-up a model pro přestavby. Asi 4,4 metru dlouhá užitková varianta je určená buď pro převoz nákladu, v takovém případě je dvoumístná až pětimístná (model 3741), nebo pro převoz osob, takový minibus (2206) má až deset míst k sezení. Nečekejte ale vysokou úroveň pohodlí, je to hlavně pracovní stroj, a tak je vnitřek dosti spartánský. Pick-up má jeden nebo dva páry dveří, zatímco model pro přestavby slouží jako základ pro sanitku nebo třeba policejní speciál na převoz vězňů.

Automobil je poháněn zážehovým motorem ZMZ s přímým vstřikováním Bosch splňujícím normu Euro 5, který z objemu 2.693 cm³ produkuje 82,5 kW a 198 N.m. Mezi předními sedadly uložený agregát je spárován s pětistupňovou manuální převodovkou a pohání zadní kola, pohon předních kol je připojitelný. U užitkové verze UAZ uvádí maximální rychlost 127 km/h, v případě Buchanky je to ale spíše o schopnostech v terénu než o rychlostních rekordech. Tahle dodávka ostatně kvůli své konstrukci s tuhými nápravami a listovými pery není ve vyšších rychlostech příliš stabilní. Naopak v terénu i díky světlé výšce 210 mm exceluje, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že se jedná „jen“ o dodávku.

Navzdory svému stáří se zatím nezdá, že by se UAZ 452 odebral do důchodu, Buchanka je v tuhých podmínkách Ruska stále nepostradatelná, a tak se ještě nějakou dobu nástupce patrně nedočká. Ne že by vize na takový vůz neexistovaly, třeba student Alexej Braverman před lety ukázal, jak si nového užitkového praktika představuje. Zůstalo ale jen u vize a stará dobrá Buchanka žije dál.