Bude mít konečně Corvette C8 motor uprostřed?

Corvette C8 možná skutečně poprvé v sériové historii dostane agregát uložený za sedadly. Proč odpovědní činitelé v Detroitu sahají na legendu a zvažují radikální změnu koncepce auta? Inu, z jednoho prostého důvodu. Aby ji odlišili od hranatého Camara, jehož nástupce ještě navíc hodně zhubne... Také pomůže lépe konkurovat supersportům od Ferrari, McLarenu a Lamborghini. A to nejen na závodních tratích! Jízdní vlastnosti budou díky lepšímu rozložení hmotnosti na obě nápravy pochopitelně někde jinde než dnes. Příští Vette by mohla být extrémnější, agresivněji tvarovaná, lehčí, motory nabídnou až 750-800 koní (552-589 kW). A určitě také dražší. 150 až 200 tisíc dolarů za kus? Nic není nemožné. A co čtyřkolka? O ní už se mluví padesát let a v současnosti do módy přicházejí hybridy... Tohle že má být americká ikona v novém hávu?

C7 se prodává od loňska, takže C8 neočekávejme dříve než na začátku příští dekády. Nemusí se také jmenovat Corvette, Chevrolet si přece nedávno nechal zaregistrovat ochrannou známku Zora... Tu ale může použít u vrcholné ultimativní varianty zatím nazývané klasicky ZR1. K potvrzení či vyvrácení těchto zvěstí je tak ještě hodně času, ostatně příslušný mluvčí GM v této souvislosti zůstal zticha. Takže netušíme ani, co je pravdy na připravovaném dvojčeti s logem Cadillacu... Ve městě motorů nejspíš dojde k pořádné revoluci. Ano, změna se chystala už dříve, ale podle Motor Trendu se neuskutečnila jen proto, že z General Motors po řízeném bankrotu odešli velký Bob Lutz a šéfinženýr vývoje Corvetty Tim Wallace.

Historie legendárního amerického sporťáku pochopitelně takto umístěné pohonné jednotky zná. Většinou šlo ale o prototypy a závodní auta. Typickým příkladem je CERV II (1964), který se měl na závodních drahách postavit Fordu. Zkratka znamenala Chevrolet Experimental Racing Vehicle a první vůz toho jména ročníku 1959 byl mimochodem monopost. Původní osmiválec 6,2 l/373 kW nahradil ve „dvojce“ koncem šedesátých let celohliníkový sedmilitr se 410 kW. Auto s laminátovou karoserií vážilo necelých 840 kg a zvládlo překročit 340 km/h. Už mělo pohon všech kol, chuti do zatáček pak přidával torque vectoring. Ano, před půlstoletím! Není divu, že za vznikem této pojízdné laboratoře stál „otec Corvetty“ Zora Arkus-Duntov. Na serveru Veterán auto.cz jsme se již v minulosti věnovali konceptu XP-819 z roku 1964, který byl poháněn dokonce lodním small-blockem! Jenže ten se nenacházel navíc před, ale až za zadní nápravou! Následovaly XP-882 (1969), XP-895 (1972) a o rok později XP-897 GT, jenž měl za sedadly nainstalovaný dvourotorový Wankel!

Futuristickou Corvette Indy (1986) poháněl vidlicový osmiválec DOHC 5,74 l/283 kW a její největší zajímavost představoval opět pohon 4x4. Tedy kromě třístupňové samočinné převodovky, ABS a maximální rychlosti 338 km/h... Pokračovatele řady CERV reprezentoval typ III. Modrému supersportu z detroitské NAIAS 1990 pomáhal do pohybu opět dvouvačkový V8 5,73 l, ovšem se dvěma turby a 485 kW výkonu. Zabíral znovu nejen na všechna kola, ale ta měl už i řízená a jel až 362 km/h. Zatím nejnovějším přírůstkem je speciál třídy Daytona Prototype, v jeho případě jde ale vyloženě o siluetu, která toho s Corvettou věru mnoho společného nemá.