Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Bugatti EB110 je levnější než Veyron. Připravte si ale minimálně 20 milionů za kus

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 18. 4. 2018 • 10:23
41
1
Zobrazit náhledy (41)
1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1993 Bugatti EB110 1995 Bugatti EB110 1995 Bugatti EB110 1995 Bugatti EB110 1995 Bugatti EB110 1995 Bugatti EB110 1995 Bugatti EB110 1995 Bugatti EB110 1995 Bugatti EB110 1995 Bugatti EB110 1995 Bugatti EB110 1995 Bugatti EB110

Bugatti EB110 nikdy nebyla dostupná. Částky, za které se dá pořídit dnes, sice dosahují zhruba poloviny nových Chironů, Za poslední roky se však v krajních případech vyšplhaly vzhůru o více než trojnásobek!

Moderní éra Bugatti začala v roce 1987, kdy koupil práva na značku italský finančník a prodejce automobilů Romano Artioli. Marc Deschamps ze studia Bertone postavil o dvě léta později soutěžní maketu. Bitvu o to, kdo navrhne podobu té další v životní velikosti, nakonec vyhrál Ital Design Giorgetta Giugiara. Na autosalonu v Turíně 1990 jsme viděli první vlaštovku: nepojízdnou studii Bugatti ID90. Na designu prototypů participoval i Marcello Gandini. Následovaly totiž další kusy: pětice hliníkových šasi (jedno zůstalo neokarosované), jeden funkční exemplář a osm předsériových. Jejich tvary už měl na svědomí Giampaolo Benedini.

Premiéra se odehrála 15. září 1991 v Paříži. Proč? Toho dne 110 let předtím spatřil světlo světa Ettore Bugatti. Proto vůz nakonec nesl označení EB110. Základní verzi GT s 560 koníky (412 kW) i její lehčí, výkonnější a mladší sestřičku SS (612 koní/410 kW) rozpohyboval pětiventilový vidlicový dvanáctiválec DOHC objemu 3,5 l se vstřikováním Gestion Bugatti a čtyřmi turby IHI podporovanými mezichladičem. Byl uložen podélně před zadní nápravou, jak se na správné supersporty sluší a patří. Navíc spojen se šestistupňovou manuální převodovkou a stálým pohonem všech kol s trojicí diferenciálů. Na přední nápravu šlo 27 % točivého momentu, zbytek putoval dozadu. Byly mimochodem 4,4 m dlouhé, 1,94 m široké a 1,11 m nízké. I základní model překonal 340 km/h, SS pak lehounce třistapadesátku.

Éra italské společnosti Bugatti Automobili S.p.A. v Campogallianu však netrvala dlouho, pouze do poloviny 90. let, konkrétně do září 1995. Romanovi Artiolimu došly peníze a celý projekt zbankrotoval. Nedostavěné kusy a náhradní díly koupila firma Jochena Dauera a z dalších později vycházel i projekt Edonis italského B.Engineeringu, který prožívá znovuvzkříšení díky americkým Casil Motors z Las Vegas.

Za dvacet

„Analogová“ Bugatti EB110 je pořád levná. Tedy samozřejmě relativně, nemůže si ji dovolit každý, ale pořád představuje nejdostupnější moderní vůz značky. Novější Veyrony, které už se zrodily v režii Volkswagenu, za takové peníze většinou nekoupíte, i když nejdražší kusy „stodesítek“ se s nimi potkávají... Za jaké? 950 tisíc dolarů, tedy zhruba 19,4 milionu korun. Pro úplnost dodávám, že Chiron stojí 2,4 milionu eur, tedy v současném směnném kurzu 60,6 milionu v naší měně. Ojeté Veyrony pak pořídíte za zhruba 34-50 milionů, rovněž v korunách.

Symbolic International aktuálně za výše zmíněných necelých dvacet „mega“ prodávají třicátý vyrobený exemplář EB110 GT, jinak ale číslo podvozku 047. Auto má původní šedostříbrnou metalízu Grigio Scuro i originální nastavitelné zadní křídlo, v interiéru taktéž šedou kůži (odstín se dle vzorníku jmenoval Grigio Chiaro) a dřevěný dekor palubní desky, který byl v roce 1993 ještě v módě. Konkrétní stroj byl dokončen tenkrát 29. září. Kokpit vypadá prakticky netknutý, údaji na tachometru, počitadlo ukazuje jen 13.885 km, tak nelze nevěřit. Žádné pozdější modifikace se nekonaly, natožpak přestavba na pravostranné řízení...

Proč? Prakticky celý život strávilo daleko od nás, až v ostrovním císařství, původně bylo ovšem určeno pro německého zákazníka, ale k němu se nikdy nedostalo, objednávku zrušil. Během listopadu a prosince 1993 se nové lodí stěhovalo do Japonska. Zde vystřídalo celkem pětici majitelů, naposledy jej od července 2006 vlastnil sběratel Ryuzo Kuroki z Ósaky. Ten jej pravidelně nechával servisovat u Nicole Racing Japan, původního dealera značky. V řádných intervalech bez ohledu na ujetou vzdálenost. Američtí Symbolic International jej koupili už v březnu 2016, do USA jej vyvezli ale až letos v dubnu. Ano, musíte pro něj až za Velkou louži a navíc ještě přes celé Státy až na západ: do kalifornského San Diega. Nechybí k němu původní sada nářadí, dokumentace včetně návodu k obsluze ani veškeré faktury za servis. Japonská registrace zaniká 29. listopadu 2018.

V Itálii ještě dražší

Další dvoumístné kupé GT, tentokrát čísla šasi 048 v typické francouzské modři je k mání v Itálii, má registrační značku AD 526 TR. Podle údajů bylo však poprvé registrováno až v dubnu 1995. Má najeto 60 tisíc kilometrů. Prodejce La Regina, společnost Micheleho Pellizzera z Belvedere di Tezze sul Brenta nedaleko Vicenzy ovšem stanovila „cenu k jednání“ mnohem vyšší: 1,2 milionu eur (30,32 milionu korun). Ospravedlňuje ji takřka bezchybný stav? Poslední servis prodělal krasavec už v únoru 2012, tedy před šesti lety. Pravda, opět nechybí průkaz původu a veškeré další „papíry“ a je nebouraný.

Ceny EB110 vzrostly, obrázek si jistě udělat lze. V únoru 2005 byl totiž k prodeji jeden ze dvou exemplářů, které se tenkrát nacházely na našem území. Jihomoravský majitel za svůj vůz v černé metalíze tehdy žádal 10,75 milionu korun. Ještě v srpnu 2015 činila nejnižší stanovená cena kusu nabízeného v aukcích prestižních síní (konkrétně RM Sotheby's) v přepočtu 14 milionů. Na konci téže sezóny bylo však k prodeji celkem šest kusů v rozmezí od 22,4 do 35,2 milionu, v současnosti je obvyklá částka kolem 20 milionů. Extrém? Veronští Centrauto Commerciale mají k dispozici stříbrnou EB110 SS z března 1994 se 68,5 tisíci najetých kilometrů a požadují za ni mnohem vyšších 1,45 milionu eur (36,6 milionu korun).

A vzhledem k vzácnosti „stodesítky“ částky jistě porostou dále. Vždyť se jich zrodilo včetně prototypů jen 139, z toho 95 Gran Turismo a nejméně 31 Sport Stradale – zkratka SS neznamenala Super Sport...

Foto: Symbolic International, La Regina

Související články

Témata
Avatar - Stejsn
18. 4. 2018 15:19
Výkon
Jak je to tedy s těmi výkony? "Základní verzi GT s 560 koníky (412 kW) i její lehčí, výkonnější a mladší sestřičku SS (612 koní/410 kW)... "

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku