Chcete, aby vám pneumatiky vydržely? Pár tipů, jak na to!

Ne každý řidič si uvědomuje, že základ jízdních vlastností automobilů tvoří jejich pneumatiky. Špatně zvolená guma vám může pokazit dojem z řízení, o vlivu na bezpečnost provozu nemluvě. Je to smutné, ale ne všichni věnují pneumatikám potřebnou pozornost, nejčastější kontroly probíhají pouze „hmatovou“ zkouškou tlaku a výšky dezénu ve vztahu k indikátorům opotřebení, to je ale naprostý základ, který bychom měli provádět klidně před každou jízdou.

Pneumatiky pro osobní vozy můžeme ve zkratce rozdělit na sezónní (zimní, letní, celoroční), terénní, závodní a výkonnostní. Všechny typy se liší provedením, směsí, hloubkou a výškou dezénu, což je důležité z hlediska odvodu vody a nečistot, které snižují styčnou plochu pláště s vozovkou. Nehledě na typ a provedení se však setkáváme s několika základními způsoby znehodnocení pneumatik, které bychom měli mít na paměti při pravidelné kontrole a údržbě vozu.

Na co si dát pozor?

Všechno začíná už v pneuservisu, kde vám při výměně pneumatik musí všechna kola pořádně vyvážit. Že je vyvážení provedeno správně, poznáte v podstatě už během prvních desítek metrů po vyjetí – pneumatiky se správně odvalují, nehučí více, než je běžné, nepřenášení do řízení vibrace způsobené odstředivými silami samotného kola.

Pneumatika na nevyváženém kole se nepravidelně a předčasně opotřebovávají a kvůli zvýšeným vibracím může dojít i k poškození zavěšení. Při každém z uvedených příznaků přitom stačí obejít auto a zkontrolovat stav závaží. Že některé chybí, poznáte například podle zbylých stop po lepidle, samotné vibrace ale mohou vypovídat také o unavených tlumičích – na dezénu pak můžete vidět vybrzděné plošky způsobené špatným kontaktem pláště s vozovkou.

Velkou pozornost je potřeba věnovat také správnému nahuštění pneumatik. Nové automobily mívají buď ve spodní části sloupku B na straně řidiče uvedené správné tlaky v závislosti na zatížení vozu a velikosti kol, totéž pak můžete najít i pod víčkem nádrže a stoprocentně v uživatelské příručce.

U testovacích aut se občas setkáváme s přefoukanými pneumatikami, které mají hned několik nevýhod. Takřka okamžitě poznáte zhoršený jízdní komfort daný menšími „deformacemi“ pláště na ostrých krátkých nerovnostech (pneumatika méně pruží), hlavně je však potřeba brát v potaz nepřirozené opotřebování pneumatik. Dezén má menší styčnou plochu s vozovkou (tlak se šíří všemi směry stejně) a více trpí jeho střední část, to ale nemusíte při zbrklé kontrole indikátorů opotřebení hned poznat. Přefoukáním pneumatik snížíte jejich valivý odpor, což může mít příznivý dopad na spotřebu paliva, pár ušetřených deci však za udrncanější jízdu a dříve odepsané pláště nestojí.

U málo nahuštěných pneumatik se pak dočkáte pravého opaku. Pláště se v zatáčkách více hrnou pod disk, může dokonce dojít k jejich sesunutí z ráfku, hlavně se ale více ojíždějí okraje běhounu, v horším případě celé bočnice (kolikrát z pneumatik mizí i nápisy!). Takovou pneumatiku je pak snadnější prorazit (například po projetí hlubokého výmolu, kdy se guma prosekne), což je pro ni konečná, výjimkou ale nejsou také neopravitelné bubliny způsobené poškozením vnitřních vrstev pneumatiky. Na bubliny pozor: může jít o časované bomby!

Podhuštění pneumatik bychom měli řešit s ohledem na jejich každodenní použití, nižší tlak se ale občas může také hodit. Snížením tlaku si v terénu můžete pomoci k větší styčné ploše pláště s podkladem, nic se ale nesmí přehánět, protože trpí bočnice a může dojít k sesunutí pláště z disku. I na to ale mají výrobci řešení – například Mercedes-Benz nabízí pro třídu G pneumatiky typu beadlock, které se díky speciálnímu vnitřnímu prstenci jenom tak nevyzují. Toto řešení je známé například ze závodních speciálů pro Dakar, které mohou, ale také nemusí disponovat centrálním dohušťováním pneumatik.