Mini Countryman: První ženevské dojmy

Revitalizovaná značka si vytvořila de facto novou tržní kategorii, do níž přinesla špičkovou techniku na minimálním půdorysu. Protože zákazníci jsou i nadále ochotní připlácet za nadstandardní technickou úroveň, nastal čas doplnit stávající tři úspěšné řady čtvrtou. Ta přináší, kromě módní orientace na terén, i volitelný pohon všech kol!

Pokus zavést výsostně silniční klenot do terénu častokrát končí velkým malérem. Ani zvýšená a hranatější verze slavných křivek na fotkách zpočátku příliš nelákala. Na dlouhou a rovnou střechu už nás účinně navykl netradiční kombík Clubman, avšak kolmá příď s prostorově prolamovanými polygonálními světlomety, potlačujícími hlavní identifikátor celé značky, budila podezření. Nehledě na to, že samotné křížení ohně s vodou jde puristům proti srsti...

Výsledek však předčil očekávání; „venkovan“ vypadá naživo nejen jako skutečné Mini, ale i v rámci užitečných malých poloteréňáčků mu to velice sluší. Vnucuje se srovnání s domácím Yetim, avšak ten je téměř o 13 centimetrů delší a především mu schází sportovní nádech. Přesto lze vysledovat řadu společných rysů; ostatně na půdorysu malého hatchbacku nižší střední třídy moc prostoru pro velké nápady nezbývá. Hrany jsou proto opravdu hranaté, kolmé stěny skutečně téměř kolmé a motorový prostor nanejvýš zkrácený; to ostatně pro Mini není žádnou novinkou.

Vysoký ponton kompenzují výrazné lemy blatníků, malá okna zase jejich optické propojení s černou střechou. Novinkou v designérském slovníku je nejen proměnná horní linie oken, ale i „žřaločí“ příď s negativním sklonem. Všechny detaily se samozřejmě maximálně přibližují ostatním mini, a na větší karosérii zaniká i fakt, že přední i zadní světlomety jsou výrazně větší. Milovníci starých pořádk; budou muset překousnout ztrátu bezrámových dveří, to však byla zřejmě nutnost k zajištění jejich dostatečné tuhosti.

Velké překvapení ovšem čeká uvnitř; oblíbený „bublinovitý“ styl se podařilo zcela zachovat, dojmy jsou opět prémiové a vtipné detaily dodávají „šťávu“ . Nadále je citelný rozdíl mezi nazdobeností základních a vyšších verzí a nutno poznamenat, že ještě Cooper své nemalé pořizovací ceny nijak zvlášť najevo nedává; zejména jakost použité čalounící látky má do prémiovosti daleko.

Veškeré statické dojmy, které může řidič získat, jsou však zcela v pořádku. Citlivým zvětšováním bylo dosaženo dostatečného prostoru pro čtyři dospělé ve všech směrech. V druhé řadě lze bez příplatku volit mezi dvěma samostatnými anatomickými křesly, na nichž se sedí skoro stejně dobře, jako vpředu (i když mají o centimetr kratší sedák – 49 proti 50 cm – opěradlo je naopak v obou případech velkorysé – 63 cm), a klasickou lavicí, dělenou v poměru 60 : 40, s třídílným opěradlem 40 : 20 : 40. V obou případech lze vlevo i vpravo individuálně posouvat i naklánět a obstojných základních 350 litrů zavazadelníku navýšit až na 420.

Zajímavostí je však odlišné řešení čtyř- a pětimístného interiéru; první zakrývá průhled do zavazadelníku vtipně řešenou sklopnou pevnou přepážkou, která je i v pětimístném provedení, avšak bez vyjímatelného druhého dna.

Užitečně vypadá originální ližina, do níž lze, kromě loketní opěrky, umístit i různé stojánky a držáky na pití, multimediální zařízení atp. I ta se liší podle počtu míst; mezi dvěma samostatnými vzadu je protažena, zatímco před pětimístnou lavicí končí už v úrovni předních sedadel. Countryman tedy zjevně bude schopen plnit přepravní potřeby čtyř dospělých, což je u značky velkou novinkou.