Čtenář GTI píše o GTI: Test na vlastní kůži

Nic není nemožné. Čtenáře s nickem GTI zná z diskusí pod články už celá redakce a od nápadu zapojit jej do testu stylem "Nomen omen" byl k realizaci jen skok. V sobotu jsme jej v severních Čechách našli a v neděli už se proháněl ve stejnojmenném Golfu.

Redakční test Volkswagenu Golf GTI najdete v magazínu Auto.cz

GTI o GTI:

"Je neděle, a já čekám u AGIPu na Strakonické. Čekám na 4x 225 milimetrů v 18ti palcích. Ve 14:01 se letmo seznámíme. Moc ho nezajímám. Já jsem o poznání zvědavější. Kolem dokola antracit, vpředu přeťatej rudou linkou, jako kdyby ti ďábel naznačoval cestu do pekel. První dojem je důležitej a je jednoznačnej - žádné rozpaky. Tedy moje z něho. Co si myslí on o mně najevo nedává. Je znát, že má dobré předky, na vizitce vzadu jen - GTI. Ten kdo zná, zdraví první...

Vyjíždíme na Strakonickou. On vpředu, já za ním v závěsu v Seat Toledo. Dobrej předkrm. Míříme směr Slapy. Projíždíme kolem Chuchelského závodiště, registruji periferně cval zdejších plnokrevníků a s očima přisátýma na zpětná světla geteíčka uvažuji, zda těch jeho 200 koní je také z nejlepšího chovu. Brzy to poznám. Přejedeme most. Stojíme, obcházím ho dokola. Jistej posaz, ví, že má na hodně, je tichej, důstojnej a vyváženej. Tak jo, jdem na to, hochu. Sesouvám se na kožené sedadlo. Hladím kůži. Lehce drhne. Jistě, má lehce drhnout. Občas takové kůže hladívám... Levačku nahoru na volant, mám na ní chronograf Certina Cascadeur, neprodám se lacino. Pohladím řadičku, zvedám zrak šikmo vpravo vzhůru a seřizuji zpětné. Jsem zvědav, jestli v něm uvidím tu svou křivku rozkoše, až to spolu rozpálíme.

Startuji. Zavrní a spodním tónem mi lehce naznačí, že vydrží dost. Volím na DSG režim sport, co jiného. Neprotestuje a sametově se rozjíždí. Nijak ho neberu pod krkem. Zatím. Na tři se zhoupneme v podjezdu mostu a čtyřkou zdravíme Vltavu, co plyne líně proti nám. Na první rovince ho poprvé zatnu. DSG mžikově podřazuje na tři a já rychle přesunuju levačku na hliníkovou opěru vedle levého podběhu. Tak tohle jsem nečekal. Dělám, že nic, ale lehce vydejchávám. Motor ladil asi nějakej milovník tenorsaxu Bena Webstera. Ten zvuk je báječnej, nepřidává to tu někdo na zesilovači? Upravuji otáčky na 4.5 tisíce. Umíš hochu. Umíš zrychlit setsakra silně. Ze Štěchovic nahoru na Slapy jsou dva kilometry tak akorát pro tebe, tak to zprubnem, GTI. Pravá tlačí plnej, motor vyje, zadek sedí a netrhá se, předek jede jen kam chci. Jo, tak to je let. Tvrdě to přišlápnu v poslední vracečce a zkouším, co vydrží. Něco mi bliká na přístrojovce a umravňuje nás to oba. Ok, ok, ale my bychom to také zvládli, my nepotřebujeme omezovače. Dá se to vypnout. Odpor volantu je akorát, cítím odezvu, trochu mu povoluju uzdu a ve stejném okamžiku dávám forsáž. Vyletíme oba ze zatáčky a řítíme se závěrečnou rovinkou na horizont. Teda ten zvuk mě bere. Vidím, že DSG řadí nahoru až v červeném poli. Umí to.

Sjíždíme zvolna k přehradě, mám čas uvědomit si, že sedadla jsou dělaná na míru, opěradla mě drží jak maminka v klíně, když mě kojívala. Na všechno dosáhnu, každej knoflík jak má být. Přístroje na mně modře svítí, z té třístovky na tachometru mám lehoučkej mindrák. Přejíždíme přehradu, rámuje nás betonové zábradlí. Stahuji okénka, přidám plyn a vpíjím se do toho sytého tenora, Ben by to určitě ocenil. V Rabyni ho před hotelem ohnu podle levého loktu. A ohnout se dá, to mrkám. Nechám proklouznout volant v levé dlani a lehce mi zavadí ta zploštělost na věnci volantu. Nazpět už to jde samo. Chceš předjet? No problém. Musíš dobrzďovat? No problem. Před Štěchovicemi to rozpálím z kopce a zkouším, zda doběhnu DSG. Nedoběhnu, podřadilo přesně tak, jak jsem potřeboval. Hergot, že bych ho na něčem nedostal? U Zbraslavi to valíme vpravo a vyjíždíme všechny serpentiny, co jich k Jesenici jen je. Jede radostně, lehce a jak přikovanej. Před vracečkou jdu tvrdě na brzdu. Jde mi perfektně za nohou, no, vidím, že umí i brzdit.

Najíždíme na dálnici. Není provoz, tak jsem ho zkusil. Někdy prostě uděláš i tohle. Dotáhli jsme to v mžiku na 240. Jako střela z Berety, jen Ben toho tenora rdousil a rdousil tak, jak to umí jen mistři. Vracíme se spojkou k AGIPu. Hotovo, zastavuji, v radiu zpívá Limahl Neverending Story. Jo, jo, GTI, ty jsi opravdu Nekonečný příběh... Vystupuji a s láskou zavírám dveře.

Umíš hochu, máš na hodně, neukolébáváš, máš esprit, umíš pohnout tepem. Já poznal dokonale tvého dědečka, měl ve stáji tvých 115 koní. Byl tichej a hladkej. To ty, ty jdeš s dobou, jsi mírně přidrzlej, hodně sebevědomej, a přitom máš cit. Máš nádhernej hlas, zatahuješ odspodu a prý máš turbo, tak tomu ani nechci věřit. A tvých dvěstě koní je opravdu z toho nejlepšího chovu.

P.S. Tu křivku rozkoše jsem tam spatřil zcela zřetelně. A na ničem jsem ho nenachytal. To mě ale nemrzí."