TEST Dacia Sandero 0.9 TCe – Tři stačí, když turbo tlačí
Naftová Dacia je trochu jako uklízečka v drahém kostýmku...nevím, co si o ní myslet. Na jednu stranu dieselový Stepway na třídní poměry skvěle jezdil, na stranu druhou levně postavené auto, jehož cenovka se blíží hranici 300 tisíc Kč, už vzbuzuje oprávněnou pozornost. Opravdu je to tak skvělá koupě?
Ten, kdo toho opravdu hodně najezdí (a chce z nějakého důvodu velmi levný vůz) si naftu lehce obhájí, nicméně z nějakého nepochopitelného důvodu se v poslední době rozmáhá móda turbodieselů i pro občasné řidiče. Jistě, ono to tak krásně „táhne odspodu“ a i ten milý pan prodejce říkal, že moderním dieselům krátké cesty nevadí. Hloupost. Jen z vás mají víc peněz a to jak při prodeji, tak i následně ze servisu.
Jak to bude s malými turbobenziny však zatím nikdo neví. Automobilky se dušují, že svých 200 tisíc si odkroutí bez problémů, jenomže obecná zkušenost nám zatím chybí. Proto ještě než se zaměříme pod kapotu tohoto Sandera, řeknu vám svůj osobní tip: Když už levnou Dacii, tak s atmosférickou dvanáctistovkou (55 kW). Není to nikterak vynikající motor a předjíždění s ním bude zkouška nervů, jenomže při nákupu ušetříte nezanedbatelných 30 tisíc. Taky ho lehko opravíte a co je důležité, bude fungovat prostě pořád. A když ne, tak to spraví kamarád v garáži za lahev něčeho kvalitnějšího.
0,9 TCe
Přeplňovaný tříválec známe už z Clia, ve kterém má naprosto stejný výkon, točivý moment a i zde se pojí s pětistupňovou manuální převodovkou. Z uživatelského hlediska však přesto existují jemné rozdíly.
Samozřejmě pomíjím neporovnatelně atraktivnější a jistě i bezpečnější „obal“ Renaultu, do kterého je devítistovka zabalena. Dacia je však o zhruba metrák lehčí než Clio, což s sebou nese znatelné zlepšení jízdní dynamiky. V tomto ohledu těží také z nepatrně lehčích převodů, než má Clio. Z klidu na stovku to Sandero zvládne za 11,1 sekundy, což je o 1,1 sekundy rychleji než v případě Renaultu. Ten má však výhodu aerodynamičtější karoserie, takže na maximální rychlost to Sanderu vrací (182 vs. 175 km/h). To je však jen malá útěcha, v reálném světě je na tom zkrátka vždy lépe Sandero.
Renault však není těžší jen tak bezdůvodně. Jedním z důvodů je solidnější stavba a bohatší obložení kabiny tlumícími materiály, což se odráží v nižší hlučnosti na palubě. To Sandero je pocitově mnohem více tenkostěnné a (nejen) zvuk motoru k posádce doléhá s mnohem větší intenzitou. Zrovna v případě 0,9 TCe to naštěstí tolik nevadí, protože jeho projev není nikterak tragický. Při dlouhých cestách po dálnici se vyšší hladina hluku v interiéru projeví vyšší únavou cestujících, protože na pětku točí motor ve 100 km/h kousek pod 2.700 otáček.
Spotřeba paliva se drží v obvyklých mezích, tedy při městském provozu se pohybuje mezi šesti a sedmi litry Naturalu, při klidné jízdě po okreskách klesá k pěti litrům a dlouhodobě jsme během testu jezdili za šest. Ano, zázraky slibované v letáčku se nedějí, ale to už nás (po zkušenostech s ostatními downsizovanými motory) už nemůže rozhodit.
Pro klidnou jízdu není nutné vytáčet motor nad tři tisíce otáček, ostatně k tomu vás bude nabádat i indikátor „ekologického“ řazení. Už ve dvou tisících má tříválec dostatek výkonu (a turbodmychadlo už dodává potřebný tlak) pro klidnou jízdu, pod tuto hranicí se začíná přidušovat. O 500 otáček výše se motor nadechne a nabídne nejvyšší dostupný točivý moment 135 Nm. Dál už je vše typicky turbobenzinové s postupným vytrácením jiskry za pěti tisíci. Na 66 kW velmi pěkný výkon. Podvozkově mi “nízká” verze Sandera přišla paradoxně o něco méně jistá, zřejmě obava o převrácení zvednuté verze vedla k použití tužších pružin a tlumičů.
S motorem jsem ale zaznamenal věc, které si kolega při testu Clia nevšiml (nebo se tam prostě nevyskytuje). Po startu občas docházelo, než se motor zahřál, při sešlápnutí plynu ke krátkodobým výpadkům tahu.
A ještě jedna výtka, kterou v testu Sandera Stepway nenajdete. Možná jsem tentokráte musel jezdit více v noci, možná prostě vyšší Stepway svítí lépe. Každopádně klasické Sandero nabízí opravdu tristní světelný kužel plný ostrých přechodů mezi světlem a stínem. I dvacet let stará „prémiová“ ojetina jej v tomto ohledu strčí do kapsy.
Závěr
Pokud vám nevadí levné provedení auta a pouze výškově stavitelný volant, máte šanci ušetřit několik desítek tisíc a pořídit si 0,9 TCe „levněji“ v Dacii. Kritika tohoto motoru vychází obecně spíše z nepochopení účelu, za jakým byste si jej měli objednat.
Na víkendové projížďky opravdu není příliš vhodný, bude-li však jeho životnost i poruchovost v normě, není to pro nenáročného uživatele krok do prázdna. I přesto bych o fous raději vkročil do atmosférické čtrnáctistovky s podobnou spotřebou a jistější budoucností...
První cena vozu | 159.900 Kč (Sandero Access, 1,2, 55 kW) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 219.900 Kč (Sandero Stepway Ambiance, 0,9 TCe, 66 kW) |
Základní cena testovaného vozu | 222.900 Kč (Sandero Arctica, 0,9 TCe, 66 kW) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 265.200 Kč (Sandero Arctica, 0,9 TCe, 66 kW) |
Plusy
- Prostorný interiér
- Dobrý motor
- Levná navigace
Minusy
- Tlačítka hlasitosti rádia
- Některá zbytečně levná řešení
- Slabší brzdy
- Výkon světel
- Volant stavitelný jen výškově
Foto: Petr Homolka