Dakar 2018: Ohlasy po 4. etapě. České barvy prořídly...

Klymčiw je na tom lépe

Naopak potěšitelná zpráva přišla od týmu Ondřeje Klymčiwa. Jezdec měl ve třetí etapě těžký pád a musel být helikoptérou převezen do nemocnice v peruánské metropoli Limě. Lékaři Ondru pro začátek přivedli do stabilizovaného stavu a umělého spánku. Poté podstoupil spoustu vyšetření, po kterých bylo zjištěno, že si zlomil dva obratle a pohmoždil plíce. Původní zprávy o poranění hlavy se naštěstí nepotvrdily a hybnost těla by měla být zachována.

Po celodenním čekání přišli lékaři s důležitou a hlavně dobrou zprávou. Ondrův zdravotní stav se zlepšuje! Nejsou žádné komplikace. Český závodník je stále udržován v umělém spánku kvůli otoku plic, ale už ve středu večer středoevropského času ho budou probouzet. Nejvážnějším zraněním tak zůstávají zlomeniny obratlů. Tým děkuje všem za pozitivní zprávy a sílu, kterou Ondrovi posílají fanoušci.

Kolomý chválil pořadatele

Na třetí pozici dojel ve čtvrté etapě Martin Kolomý z týmu Tatra Buggyra Racing, když nestačil pouze na vedoucího Rusa Nikolaeva na kamazu a Argentince Villagru na ivecu. Výkony Martina Šoltyse mají neustále stoupající tendenci a čtvrtou rychlostní speciálku dokončil na osmém místě a stejná příčka mu patří také v průběžném hodnocení.

Jednička týmu Kolomý chválil organizátory za povedený start. Do cíle pak dorazil se třetím nejrychlejším časem. „Etapa to byla nádherná, byl tam krásný začátek na pláži, který na Dakaru ještě nikdy nebyl. Tato nová věc s paralelním startem dvou kamionů mě hodně potěšila, protože jsme ho vyhráli. Jinak opravdu krásný hory, řečiště. Auto funguje, i když na něm musíme ještě něco doladit. Těším se na další den,“ komentoval čtvrtou etapu Kolomý, který má po nešťastné třetí etapě ztrátu na vedoucího Nikolaeva přes třináct hodin a figuruje na patnáctém místě.

To výkony Martina Šoltyse neustále stoupají. Ve třetí etapě si dojel pro své premiérové umístění v nejlepší desítce. „Zajeli jsme super výsledek. Bylo to teda těžký, hlavně prvních sto kilometrů byla rozbíječka, skákali jsme po kamení, řečištěm. Sotva tam kamion projel, jak to tam bylo ouzký. Bolí mě opravdu celý tělo. V dunách se nám pak ale dařilo, i když jsme se zasekli na jednom bodě spolu s Macíkem a Lopraisem, nakonec jsme ho ale našli. Před námi pak Lopík spadnul, převrátil se na střechu a zůstal tam. Je to čím dál tím horší a horší, opravdu každá etapa je těžší. Ta špička opravdu letí, vůbec nechápu, jak oni můžou takto jet,“ líčil své pocity po dojezdu do cíle Martin Šoltys, kterému v průběžném pořadí patří krásné osmé místo.

Ke čtvrté etapě se vyjádřil také dakarský matador Josef Kalina, který sedí v kabině s Martinem Šoltysem: „Tak tahle vložka byla opravdu úžasná, taková pravá dakarská. Bylo tam úplně všechno, nekonečný mlátičky, rychlý pasáže no a jako takovej bonbónek tam byl sto kilometrový úsek opravdu hodně těžkých dun. Takže jsme si to dost užívali, i když některé momenty byly hodně vypjatý. Nicméně jsme to zvládli docela dobře, a když takto pojedeme furt, tak to bude dobrý.“

Macíkova pekelná etapa

V úterní etapě dakarské rallye na jezdce čekal okruh písečnými dunami, plný zrádných nástrah. Trať dlouhá 330 km, vedoucí kolem peruánského městečka San Juan de Marcona, dala jezdcům i závodním strojům pořádně zabrat. Přesto posádka týmu Big Shock Racing ve složení Macík, Tomášek, Mrkva dojela do cíle na 6. místě a v celkovém hodnocení jí patří výborná 4. pozice.

Nebylo to však zadarmo. „Takový teror jsme už dlouho nezažili. Pořadatelé nám to udělali pořádně těžké. Ale tak má vypadat Dakar. Navigace je složitá, auta dostávají zabrat, ocitáme se v riskantních situacích. Nebylo to občas příjemné,“ hlásil po příjezdu do bivaku Martin Macík, pilot kamionu Liaz. Kupředu celkovým pořadím se v náročné čtvrté etapě posunul i Jan Brabec, týmový motorkář, kterému se daří průběžně stahovat dvouhodinovou penalizaci z první etapy. Po 45. místě v aktuální etapě si drží 59. pozici.

Trať čtvrté etapy připomínala minové pole, které není snadné projet. Na cestě žlutý Liaz s číslem 510 potkával další jezdce zoufale zápasící s pískem, technikou i sebou samými. Náročné bylo najít kontrolní body a také vymyslet, jak se k nim probojovat. „V jednu chvíli nám cestu zatarasily kamazy, které se vzájemně vyprošťovaly z duny. Museli jsme je objet a zapíchli se taky. Abychom se odtamtud dostali, vyjeli jsme přes písečný trychtýř, kde se utrhla pravá brzda,“ popisuje dramata čtvrté etapy navigátor František Tomášek. Pro jejich závodní stroj to však zdaleka nebyla poslední rána. „Za chvíli přestaly fungovat i levé tlumiče, pak už nešlo ani dofukovat kola a do cíle etapy zbývalo dalších sto kilometrů. Zároveň byla jízda v poničeném Frantovi stále riskantnější,“ dodal mechanik Michal Mrkva. Ačkoliv posádka další čas ztratila hledáním kontrolních bodů a snahou opravit vzniklé závady, do cíle etapy nakonec dojela jako šestá nejrychlejší.

Motocyklista týmu Jan Brabec vyrazil na trať ve třetím hromadném startu. „Ten byl super. Já jsem si schválně stoupnul co nejblíž k oceánu, protože tam byl terén nejtvrdší. A dobře jsem udělal,“ popisuje Brabec. Úvod závodu se Honzovi vydařil a držel si dobrou pozici, následně však také ztratil čas při navigaci. „Ze začátku to šlo výborně, ale pak jsem se zakopal na jednom kontrolním bodě a nemohl ho najít. Bylo nás tam asi pět. Lítali jsme kolem obrovské duny asi půl hodiny,“. Ani nevím, kde jsem ho nakonec našel,“ popisuje Jan Brabec.

Macháček havaroval a měnil spojku

Velkou ztrátu nabral Josef Macháček ve čtvrté etapě Dakarské rallye. V peruánských dunách nejprve spadl ze čtyřkolky a pak mu „odešla“ spojka. Zkušený závodník se však nevzdal! „Je to můj poslední Dakar, tak chci dojet do cíle. Nic jiného mě nezajímá,“ dodal jezdec z týmu Barth Racing, který včera dojel do cíle na 36. místě. Nejlepší českým čtyřkolkařem na letošním jubilejním 40. ročníku pouštní soutěže je tak Zdeněk Tůma, který včera byl sedmadvacátý.

Právě ve čtvrté etapě během loňské Dakarské rallye musel Josef Macháček odstoupit ze soutěže. Vykloubil si totiž rameno a poranil nohu. Nepříjemný pád prožil šedesátiletý matador také v úterý. „Dva kilometry před cílem jsem to poslal takovým způsobem, že je čtyřkolka zmuchlaná. Není to tak strašné ale. Přistál jsem držkou v kamení. Mám jen naražené koule a nohu,“ popisoval Macháček svým obvyklým způsobem karambol.

To však nebyla jediná komplikace, která ho na trase v obrovských peruánských dunách potkala. Macháček musel vyměnit spojku. „Byla obrovská klika, že během etapy se přejížděla silnice a kousek od ní se nacházelo servisní místo. Tam jsme mohli spojku vyměnit. Jinak by to byla konečná,“ doplnil Macháček. „Ztrátu vůbec neřeším. Hodina sem, deset hodin tam. Já si jedu Dakar dojet. Na vítězství se prosím ptejte někoho jiného.“

Nejlepším českým účastníkem v kategorii čtyřkolek je tak Zdeněk Tůma. Do cíle se dostal včera na 20. pozici, celkově je třiadvacátý. „Hodně jezdců bloudilo, mě se naštěstí povedly všechny waypointy chytit. Dostali jsme se do míst s největšími dunami, co jsem kdy viděl. Vyškrábat se na vrcholek je fakt náročné, stroj u toho často brečí.“

Motocyklista David Pabiška ztratil v úterní etapě minimálně půl hodiny při hledání průjezdního bodu. Do toho si stěžoval na bolest v rameni. „Při jízdě pořád cítím klíční kost, kterou jsem si namohl ve druhém dnu. Chvílemi je to nesnesitelné. Rozhodně se na to ale nehodlám vymlouvat,“ přiznal zkušený závodník. Podle Pabišky televizní záběry z letošní dakarské rallye zkreslují. „Vypadá to jako idylka, furt se něco děje. Na místech, kam nemůže kamera, je to opravdu děsivé,“ vykresluje Pabiška, včera v průběžném pořadí na 57. místě.

Právě čtvrtý den ukázal pekelnou náročnost ve velkém. „To byla nejtěžší etapa, co jsem kdy za svoji kariéru zažil. Písek byl odlišný od předchozích dní, více sypký. Je obrovsky náročné se dostat nahoru, když jsou duny rozježděné. Jednu jsem musel vyjíždět na čtyřikrát,“ líčil Rudolf Lhotský, celkově stý.

Dakar 2018 – 4. etapa: Kolomý válel

Duny v okolí v San Juanu de Marcony jsou hodně specifické a hlavně pro motorkáře se těžko zdolávají. „Jejich charakter rozhodně není africký. Tohle jsou písčité hory, občas to znepříjemňovalo kamení. Málokdo si umí představit, kde se jede,“ dodal Pabiška, podle kterého se nevyplácí zdolávat dunu rovným průjezdem. „Pak totiž spadnete do trychtýře, motorka se nedá jednoduše otočit, protože je zapadnutá v měkkém písku. Na špičce duny je lepší jet šikmo, aby šla motorka namířit případně někam jinam. Občas se stává, že málem přejedete zapadlého jezdce.“

Bez klimatizace brázdí po rozžhavených peruánských dunách posádka Boris Vaculík a Martin Plechatý. Asi patnáct kilometrů před cílem k tomu zapadli v dunách a museli závodní ford vyhrabávat. „Zabralo nám to asi tři čtvrtě hodiny. Bylo to strašné, zapadli jsme do řídkého feš-feše, byli jsme v něm po kolena,“ dodal Vaculík, který je na premiérové Dakarské rallye. Etapu dokončili na 42. místě, celkově je na 32. příčce. „Na trase se střídaly také řečiště a kameny. A opravdu tam byly písečné hory. Něco takového jsem v životě neviděl.“

Bývalý autokrosař si stále zvyká na písek. „Snažím se po dunách surfovat. Vyjedeme nahoru a auto pak překlopíme na druhou stranu. Je to neskutečný boj,“ doplnil Vaculík, který úskalí zdolávání dun dál přibližuje: „Jedete osmdesát metrů po stěně, která má šedesát stupňů. Pak se odbočí v náklonu do pravého úhlu. Kdybyste zastavili, auto se skutálí dolů.“

Nejúspěšnější den Ouředníčka

Čtvrtá etapa přinesla zatím nejlepší výsledek posádky Tomáš Ouředníček a David Křípal ve 40. ročníku Rallye Dakar. Tým South Racing Central Europe zajel 28. nejrychlejší čas v 330 kilometrů dlouhé rychlostní zkoušce, která bude úvodní částí maratónské etapy, a probojoval se na celkové 49. místo.

Tomáš měl v cíli v dobrou náladu: „Etapa byla úžasná, ale velmi náročná. Startovali jsme na pláži po čtveřicích a šestnáct kilometrů závodili po pobřeží. To bylo moc příjemné, obzvlášť když se nám podařilo dojet skupinu aut, která odstartovala před námi. Předjeli jsme jich několik a dostali se na kamenitý a zrádný terén, kde došlo k defektu. Potom přišly na řadu obrovské duny s velmi jemným pískem, tam jsme zapadli a přišli o další kolo, které se vyzulo z ráfku. Představa, že jsme na 120. kilometru z celkových 330 a máme poslední náhradní pneumatiku, nebyla vůbec příjemná. Snažil jsem se proto jet co nejopatrněji, ale bohužel přišlo několik chyb, a dvakrát jsme znovu zapadli. Krátce před koncem rychlostky, kdy už byl cíl na dosah, se nám bohužel podařilo najet ve vysoké rychlosti na kámen. Rána byla tak velká, že zdeformovala ráfek, a ten se nedal vyndat. S těmito problémy vůbec nechápeme, jak se nám podařilo zajet tak dobrý výsledek a jsme za něj rádi. Byl to úžasný den, ještě vylepšený dobrou zprávou, že Ondřej Klymčiw se probouzí z umělého spánku,“ popsal situaci Ouředníček.

Navigátor David Křípal měl z etapy také radost: „Trať byla krásná, peruánské duny jsou úžasné, ale i nebezpečné. Bohužel jsme viděli i mnoho posádek s velkými problémy. Navigace byla těžká, ale se vším jsme si poradili."