Datsun Sunny B10 a B110 (1966–1973): Japonský trabant
Japonská automobilka Nissan vyráběla před více než padesáti lety malé rodinné automobily Datsun Sunny, prodávané v zahraničí jako Datsun 1000 a 1200. Zadní kola poháněly čtyřválce s objemem 1,0 a 1,2 litru.
Historie japonské značky Datsun začala v roce 1914, kdy automobilka Kaishinsha začala v Tokiu vyrábět auta DAT, pojmenovaná podle počátečních písmen majitelů firmy. V roce 1931 přišla s prototypem malého vozítka pojmenovaného Datson. Později byl vůz s objemem 500 cm3 (nebylo nutné mít na něj řidičák) přejmenováno na Datsun, protože „son“ znamená v japonštině ztrátu. To už automobilka DAT patřila společnosti Nissan, založené v prosinci 1933 v Jokohamě. Název Datsun používal Nissan v letech 1958 až 1986 pro vozy určené k exportu.
V prosinci 1965 zahájil Nissan v Japonsku celostátní kampaň formou poštovních hlasovacích lístků ke zvolení názvu nového modelu. Po obdržení více než osmi milionů příspěvků bylo zvoleno jméno Sunny, které vybralo přes 3.100 účastníků. Yoshisuke Aikawa, zakladatel a první prezident automobilky Nissan to veřejně oznámil v polovině února 1966. Jméno Sunny se používalo pouze na domácím trhu, vozy určené k exportu jej nahrazovaly číslovkou odvozenou od objemu motoru.
Sunny byl zcela nový produkt postavený na platformě série B, vycházející z předválečné výroby malých vozů Nissan a využívající pokročilá technická řešení od nově získané společnosti Aichi Manufacturing, splňující cíle stanovené japonským ministerstvem mezinárodního obchodu a průmyslu v programu nazvaném „národní auto“.
První generace (B10)
První Datsun Sunny, exportovaný jako Datsun 1000, se začal vyrábět v září 1966 v podobě dvoudveřového sedanu (foto) a třídveřového kombi (VB10), nazývaného Van nebo Station Wagon. Sunny byl uveden na trh ve stejném roce jako Toyota Corolla a Subaru 1000. Dvoudveřový sedan měl samonosnou karoserii se stupňovitou zádí a velkými okny. Byl to malý čtyřmístný cestovní automobil s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Měl rozvor náprav 2.280 mm a rozměry 3.820 x 1.445 x 1.345 mm (délka x šířka x výška), byl to tedy na evropské poměry malý vůz, jen o 26 cm delší než Trabant, ale užší a nižší.
Datsun Sunny se nabízel ve verzích Standard a DeLuxe a v Japonsku se prodával v dealerské síti Nissan Satio Store, vytvořené výhradně pro Sunny. Měl přední kola nezávisle zavěšená na příčném výkyvném rameni a odpružená příčným poloeliptickým listovým pérem. Zadní tuhá náprava byla zavěšená na podélných listových poloeliptických pérech. Vpředu i vzadu mělo Sunny teleskopické tlumiče a kapalinové čelisťové (bubnové) brzdy. Malá kola byla obuta pneumatikami 5,50-12.
Zadní kola poháněl přes třístupňovou (později čtyřstupňovou) manuální převodovku kapalinou chlazený řadový čtyřválec A10 s rozvodem OHV a zdvihovým objemem 988 cm3 (vrtání x zdvih: 73 x 59 mm). Motor s objemem do jednoho litru byl zařazen do nejnižšího pásma japonské silniční daně. S dvojitým spádovým karburátorem a kompresním poměrem 8,5:1 měl největší výkon 56 k (41 kW) při 6.000 min-1. Vůz s pohotovostní hmotností 645 kg dosahoval rychlost až 135 km/h a v průměru spotřeboval 5 až 6,5 l benzinu na 100 km.
V únoru 1967 se na trhu objevil pickup (malé nákladní auto) Datsun Sunny (B20). Vycházel z kombi VB10 a měl stejný rozvor, rozměry a pohonnou jednotku. V říjnu téhož roku byl představen čtyřdveřový sedan pro modelový rok 1968, opět ve výbavě Standard a DeLuxe. Sedan (foto) měl širší střešní sloupky C, maska chladiče s kruhovými světlomety po stranách i chromované nárazníky zůstaly beze změn.
V únoru 1968 rozšířilo nabídku modelů Datsun Sunny dvoudveřové kupé KB10 (foto), prodávané v Japonsku jako Sunny Coupé s několika úrovněmi výbavy od standardní až po GL (Grand Luxe). Litrový čtyřválec měl největší výkon 62 k (46 kW) při 6.000 min-1. Kupé se dodávalo pouze s volantem na pravé straně.
Jedinou zemí, kam se kupé vyváželo byla Austrálie, kde se prodávalo jako Datsun 1000 Coupé. Ve verzi DeLuxe se standardně dodávalo s řadou funkcí, za které se muselo v Japonsku připlácet. Litrový čtyřválec měl vyšší kompresi, karburátor Hitachi a dvojité výfukové potrubí. Výkon motoru se tím zvětšil na 66 k (49 kW).
V červenci 1969 byly oznámeny drobné kosmetické změny modelového ročníku 1970. Výroba první generace modelu Datsun Sunny byla ukončena v prosinci 1969.
Druhá generace (B110)
Datsun Sunny druhé generace s továrním kódem B110 se začal vyrábět v lednu 1970 a na exportních trzích se prodával jako Datsun 1200. Ve všech rozměrech byl o něco větší než předchůdce. Rozvor náprav byl o 2 cm větší (2.300 mm), délka o 1 cm (3.830 mm), šířka o 5,5 cm (1.500 mm) a výška o 4,5 cm (1.390 mm). Svými rozměry se tak přiblížil svému největšímu domácímu rivalovi Toyotě Corolla. Reklamní kampaň probíhala pod sloganem „auto vedle mých dveří vypadá malé.“ Zákazníci měli opět na výběr mezi těmito verzemi karoserie: dvoudveřový sedan a kupé, čtyřdveřový sedan (foto) a třídveřové (později také pětidveřové) kombi VB110. Na první pohled se B110 příliš nelišil od B10. Měl jen jinou mřížku chladiče, nárazníky bez svislých sloupků, výrazné prolisy na bocích a větší kufr ve stupňovité zádi. Uvnitř měl seřiditelná přední sedadla až do lůžkové úpravy, opěrky hlav a bezpečnostní pásy vpředu i vzadu.
Datsun 1200 měl nezávislé zavěšení předních kol se vzpěrami MacPherson a za příplatek kotoučové brzdy na předních kolech. Zadní kola poháněl řadový čtyřválec série A12 s rozvodem OHV a zdvihovým objemem 1.171 cm cm3 (vrtání x zdvih: 73 x 70 mm), který vznikl zvětšením zdvihu proti litrové verzi B10. Motor měl výkon 68 k (50 kW) a sedan s pohotovostní hmotností 715 kg dosahoval největší rychlost 145 km/h a na stovku zrychlil za 14,3 s.
Od dubna 1970 se na japonském trhu nabízela verze GX (Grand Luxury) se dvěma karburátory. V lednu 1972 prošel B110 mírným faceliftem s novou kapotou a mřížkou chladiče. Od srpna 1972 obohatil nabídku na domácím trhu model GX-5 s pětirychlostní manuální převodovkou. Datsun Sunny Coupé 1200 GX soupeřil v Japonsku s vozy Toyota Corolla Levin a Toyota Sprinter Trueno. V modelovém roce 1973 dostaly vozy exportované do USA nárazníky absorbující nárazy a další bezpečnostní prvky.
Datsuny Sunny 1200 se na začátku sedmdesátých let často účastnily na závodech sériových automobilů v Japonsku i zahraničí. Premiéru měl na vytrvalostním závodu na 200 mil ve Fuji, kde pravidelně vítězily Toyoty Corolla. V Austrálii a na Novém Zélandu se Datsuny 1200 proslavily úspěchy v automobilových soutěžích a ve vytrvalostních závodech. Kupé Datsun 1200 například vyhrálo v roce 1970 třídu A v australském Bathurstu 500.
V Jižní Africe se Datsuny 1200 prodávaly až do roku 1976 a prodalo se jich tam přes 275 tisíc. Pickupy s motory 1,4 litru se dokonce nabízely až do roku 2008. Na Novém Zélandu se sedany a kombi Datsun 1200 montovaly ve dvou továrnách až do roku 1974.
