TEST Dlouhodobý test Hyundai i30 kombi 1.5 DPI Smart: Nenáročný dělník dře, co stačí

S tím, jak poslední dobou auta zdražují, vzdaluje se většině Čechů pořízení nového rodinného vozu. I náš redakční kombík během sedmi měsíců zdražil včetně příplatků o nějakých patnáct tisíc korun, ale na trhu je to pořád rekordně malý výkyv. Navíc se na třicítku ani nečeká dlouhé měsíce a po vlastních zkušenostech soudíme, že nenáročným zákazníkům splní veškerou službu.

Sami nemáme problém vyrazit na otočku do Brna, a když vystoupíme, ani nás nebolí záda. Jezdí vlastně úsporně i komfortně, dokonce jsme odvezli na víkendový horský pobyt pět lidí včetně bagáže. Pár výtek už ale taky máme.

TEST Start dlouhodobého testu: Hyundai i30 kombi 1.5 DPI Smart – Test na vaše přání

Moderní konzervativec

Zajímavostí našeho novinářského kousku a raritou dneška je pohon zážehovým čtyřválcem 1.5 DPI bez přeplňování. Ve světě oturbených tříválců a všemožných mild-hybridů to lehce zavání historií. Přitom jde o veskrze moderní motor, zato s nepřímým vstřikováním. A oněch vstřikovačů je dokonce osm. Lze oprávněně očekávat, že šikovně navržený agregát nebude trpět nadměrným karbonováním ani ředěním oleje při jízdě na krátké vzdálenosti jako přímovstřikové motory.

Takže pro takové to rodinné popojíždění domov-školka nebo návštěvy doktor-supermarket je doslova ideální. Celková spotřeba nám zatím vychází na 6,5 litru, což je vzhledem k použití dálnice-Praha přímo skvělé. Na vedlejších silnicích, kde se kombíku líbí jednoznačně nejvíc, pak spotřeba stabilně klesá pod šest litrů.

Svět motorů 04/2022

Ztichl, ale ne moc

Po ujetí prvních pěti tisíc kilometrů jsme pozorovali snížení spotřeby a o něco taky hluku. Ten je citelnou slabinou atmosféricky plněného motoru. Hlučnost roste od 110 km/h, zejména při 130 km/h je vyloženě otravná. Monotónní dunění dlouhodobě málokdo akceptuje, takže jezdíme po dálnici obvykle do 125 km/h, kdy se to ještě dá vydržet.

Pokud se vůz naloží čtyřmi dospělými, beztak o mnoho rychleji nejede. Patnáctistovka se totiž o svůj výkon dělí opravdu vlažně. Při snaze o předjíždění bohužel moc nepomáhá ani podřazování, protože výkonu není víc ani ve vyšších otáčkách. Základní patnáctistovka holt není motor pro závodníky. Jak výstižně zhodnotil Martin Vaculík v technickém speciálu Světa motorů, v horských zatáčkách i dvojka váhá, zda vůbec pojede dopředu.

Papírově vypadá 81 kW slibně, v reálu jsou ale ředěné. Zato se nemusíme trápit s častým řazením, motor vyniká pružností a pobere i pětku v padesátce. Pokud bychom se nevydávali tak často na dálnice, asi by nám nevadil.

Martin Vaculík a vstřikování Hyundaie i30: Podrobnější technické video jen tak neuvidíte

Po střechu

Jakmile potlačíme ambice někam spěchat, třicítka je velmi příjemné auto. Měkoučké sedačky posádku obejmou a komfortní podvozek uklimbá. Jeho nevýhodou je pokles kufru při plném zatížení, na což auto s vlečenou zadní nápravou reaguje jankovitým chováním za bočního větru. Instinktivně tak každý sundá nohu z plynu.

Receptem na to je zvýšení tlaku pneumatik podle pokynů výrobce ze standardních 2,2 na doporučených 2,75 baru. Ačkoliv se do toho málokomu z uživatelů chce, hyundai na pneumatikách 205/55 R16 si o hru s tlakem vyloženě říká.

Po půlroce hodnotíme třicítku s patnáctistovkou jako normální a jednoduché auto pro nenáročné přesuny. Ačkoliv hlad po pohybu důstojně zasytí, gurmán si na ní nepochutná. Ovšem za ty peníze není co řešit. Vůbec se nedivíme, že jich denně potkáváme na silnicích mraky. Pokud vše půjde podle plánu, na konci ročního testu na počítadle ujetých kilometrů zasvítí 30.000 km. A třeba se objeví i nějaké závady, které se třicítce zatím úplně vyhýbají.

Martin Vaculík a Hyundai i30 se základním motorem 1.5 DPI: Auto, o které jste si hodně psali!

Plusy

• Výhodná cena
• Komfortní odpružení
• Nízká spotřeba paliva
• Dlouhá záruka

Minusy

• Slabší zrychlení
• Nepravidelný světelný kužel LED
• Nestabilita zatíženého vozu