Fascinace Aston Martin DB12: A přesně proto je třeba zachovat spalovací motory!
Kdyby se potentáti hlásající o konci spalovacích motorů svezli ve skutečném sportovním autě, možná by mluvili jinak. Kdyby to byl Aston Martin DB12, jsem o tom dokonce přesvědčen.
Současné debaty o zákazu prodeje aut se spalovacími motory se podle mého názoru staly pouhým nástrojem populismu. A to hlavně proto, že někteří zákonodárci evidentně nevidí dál než na konec svých mandátů a co bude potom, to je jim jedno.
Je to průšvih, protože z trhu pomalu mizejí dostupná auta pro lidi. Na druhou vznikají velice zajímavé stroje s elektrickým pohonem, které by nebýt honu na spalováky pravděpodobně nikdy nevznikly – třeba Hyundai Ioniq 5 N. A pak je tady fakt, že některých segmentů se širší elektrifikace moc nedotkla. Třeba sporťáků s rodokmenem, spojujících ohromný výkon s každodenní použitelností.
Rozhodl jsem to spojit dohromady a v jeden týden si vyzkoušel Hyundai Ioniq N a zcela nový Aston Martin DB12. Oba vozy mají výkon k sedmi stům koní, který umějí podávat na zlatém podnose i totálně neurvale. Mohou se pohybovat prakticky neslyšně i s ohlušujícím řevem a proplouvat zatáčkami ladně, ale také ostře jako břitva.
Ioniq 5 N je ukázkou toho, jak snadno dostupný je dnes výkon supersportu. Za necelé dva miliony korun dostanete špičkové a do detailu promyšlené auto, které dokonce „řadí” a nechává motor „viset“ v omezovači. Má ale elektřina za pár let zůstat jedinou možností? Podle mě ne. Ostatně, řada luxusních automobilek svůj první elektromobil odkládá, protože trh ještě není připraven. A Aston Martin je mezi nimi.
Vozy této značky se v Česku vyskytují v poměrně hojném počtu, navíc nyní už je tu i oficiální zastoupení, které zastřešuje společnost CarTec Group. Na jedné ulici v pražských Strašnicích si tak můžete koupit BMW, Rolls-Royce i Aston Martin a nechybí ani autorizovaný servis.
Já jsem za tohle moc rád, protože s výjimkou velkých evropských autosalonů u nás byla jenom minimální šance si tato auta osahat, natož se v nich projet. To český Aston Martin umožňuje, byť na velmi omezenou dobu. Přesto jsem neváhal a na nabídku vyzkoušet si jednu z posledních novinek na trhu okamžitě kývnul.
Zbytečná „co by kdyby“
Aston Martin má širokou nabídku modelů včetně SUV, které je dnes už povinnost i u takové značky. Model DB12 je umístěn mezi vozy Vantage s osmiválcem a Vanquish s dvanáctiválcem a samotná automobilka o něm mluví jako o Super GT. Pro někoho je to záruka motoru V12, obzvláště když slavní předchůdci s touto technikou pracovali, DB12 však pohání osmiválcový čtyřlitr M177 od Mercedesu-AMG. Je úžasný a dvanáctiválec předchůdce výkonově překonává ohromným rozdílem.
No uznejte sami: Aston Martin DB11 vedle osmiválce poháněl i 5,2litrový twin-turbo dvanáctiválec s výkonem 447 kW a točivým momentem 700 N.m, přičemž ve své době šlo o nejsilnější model DB v historii. O čtyři válce chudší DB12 má v 6000 otáčkách za minutu výkon 500 kW a točivý moment 800 N.m je dostupný v rozmezí 2750-6000 otáček. Mluvíme o 680 koních distribuovaných skrze osmistupňovou, u zadní nápravy uloženou automatickou převodovku od ZF na zadní kola. Tam už se o jejich rozdělení stará elektronicky řízený diferenciál.
Dvanáctiválec je prestižní záležitost a aston ho v nabídce má (je tu ještě vanquish, vzpomínáte?), pohon modelu DB12 ale rozhodně nelze považovat za nepatřičný, natož hodný spekulací, jak by to asi vypadalo, kdyby pod kapotou bylo o čtyři válce více. Motor V8 má nižší spotřebu i emise (pokud myslíte, že to majitele přece nemusí zajímat, automobilku to zajímá určitě) a nepochybně i nižší hmotnost. Oproti kupé DB11 V12 je DB12 V8 lehčí téměř o metrák a jenom o necelých 30 kilo těžší než DB11 V8.
Zrychlení z nuly na stovku za 3,6 sekundy dělá dojem, stejně jako maximální rychlost 325 km/h. Jenže DB12 tahá pohledy, už když stojí nenápadně zaparkované u silnice. A to je podle mě zásadní rozdíl třeba oproti ferrari a lamborghini – tahle auta se musejí projevit, aby nepůsobila jen jako drahé hračky, u kterých se všichni fotí a dávají si je na instagram. Aston působí dravě, šarmantně, ale vyzařuje z něj i nebezpečí. Zatímco k ferrari a lambu se poběžíte vyfotit, k astonu se nechcete otočit zády.
Za poslední roky jsem se snad v žádném jiném autě nerozhlížel tak dlouho. Dveře se otevírají mírně nahoru, což usnadňuje nastupování i vystupování, uvnitř je ale poměrně těsno a nedovedu si dost dobře představit, že bych se sem soukal ve vypasovaném obleku. Sklon sedáku i opěradla nastavujete elektricky, posuv sedačky je však manuální bytelným táhlem uprostřed. Nechápu, proč to tak nedělají všichni výrobci sporťáků, kteří chtějí docílit co nejnižšího posazu za volantem.
Smysl pro dokonalé detaily je obrovský a ukazuje, že nic tady nesmí spadnout do pouhé průměrnosti. Mrkněte do galerie na držáky slunečních clon, prošívání nebo výdechy ventilace. A i ten deštník v kufru vypadá, že by na něj nestačila moje měsíční výplata.
| Aston Martin DB12: Srovnání s vybranými konkurenty | |||
| Model | Aston Martin DB12 | Ferrari Roma | Bentley Continental GT Speed |
| Motor | 4.0 twin-turbo V8 | 3.9 twin-turbo V8 | 4.0 twin-turbo V8 PHEV |
| Zdvihový objem [cm3] | 3982 | 3855 | 3996 |
| Výkon [kW/min] | 500/6000 | 456/5750-7500 | 575*/- |
| Točivý moment [N.m/min] | 800/2750-6000 | 760/3000-5750 | 1000*/- |
| Převodovka | 8A | 8DCT | 8DCT |
| Zrychlení 0-100 km/h [s] | 3,6 | 3,4 | 3,2 |
| Max. rychlost [km/h] | 325 | 320 | 335 |
| Spotřeba dle WLTP [l/100 km] | 12,2 | 11,2 | 10,3 |
| Délka [mm] | 4725 | 4656 | 4895 |
| Šířka [mm] | 1980 | 1974 | 1966 |
| Výška [mm] | 1295 | 1301 | 1397 |
| Rozvor [mm] | 2805 | 2670 | 2851 |
| Provozní hmotnost [kg] | 1788 | 1570 | 2459 |
| Rozložení hmotnosti vpředu/vzadu | 48/52 | 50/50 | neudáno |
| Objem kufru [l] | 262 | 272 | 260 |
| Základní cena [eur] | 190.756 | 201.000 | 250.600 |
| *Kombinace 441kW spalovacího motoru a 140kW elektromotoru | |||
Přízrak ve městě
Je čas vyrazit. Velký tlačítkem na středovém panelu probouzím dvakrát přeplňovaný osmiválec k životu, chvíli ho nechávám ustálit na volnoběhu a užívám si jemné vibrace prostupující dovnitř. Startovacím tlačítkem je možné i otáčet a nastavovat tak jízdní režimy (GT, Sport, Sport+ a Wet), ale protože nás nejdříve čeká proplouvání hlavním městem, nechávám tam ten nejpohodlnější. Z auta je slušný výhled, motor si tlumeně bručí a osmistupňový automat se do podřazování nehrne. Není to ani potřeba. Korzujeme a auto se stará o to, aby byla jízda ladná. A daří se to téměř dokonale, jak od vozu GT očekávám.
Všimli jste si bezrámečkových vnějších zpětných zrcátek? Jsou celá tvořena odrazovou plochou a uchycena daleko od bočních dveří. Jinak byste totiž neviděli dozadu přes široké zadní blatníky – další krásný detail. Všichni kolem nás se chtějí pokochat pohledem, což bohužel znamená, že ne každý řidič okolo dává dostatečný pozor na cestu. Přestože bych lidem rád zpříjemnil den nádherným autem, raději se přesouváme více do soukromí a já mám aspoň čas si Aston Martin DB12 prohlédnout zvenku.
Zatímco vanquish má na délku skoro 4,9 metru, obratnější DB12 má něco málo přes 4,7 metru. Vypadá kompaktně a linie nic nenarušuje, dokonce ani odtrhová hranka víka kufru. Temná saténová barva s příhodným označením Q (fiktivní vývojové oddělení britské tajné služby ve filmech o Jamesi Bondovi) k vozu nádherně ladí, zelenou by si vybral snad jenom velký fanoušek formule 1. Kola jsou 21palcová a obalená nepatrnou vrstvou pryže. Jediným ústupkem vůči nádhernému tajemnu jsou červeně lakované třmeny karbon-keramických brzd s kotouči o průměru 400 mm vpředu a 360 mm vzadu. Jenom brzdy ušetřily 27 kilogramů neodpružené hmotnosti a i díky tomu působí DB12 na nerovnostech tak lehkonoze.
Objevování detailů pokračuje. Nacházím vstupy vzduchu za zadními okny vedoucí pod víko kufru, kde se pravděpodobně za použití magie postarají o přítlak na zadní kola. Ručně skládaný motor od Mercedesu je svého druhu umělecké dílo, které je v autě uloženo vlastně uprostřed (je z větší části mezi posádkou a přední nápravou). Mimochodem páčku pro odjištění kapoty najdete u spolujezdce. Takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho a pravděpodobně bych vždycky došel ke stejnému názoru: je to auto, které aby upoutalo pozornost, není potřeba ho slyšet. Čím tajemněji projíždí ulicemi, tím lépe.
Přiznám se, že časté nastupování a vystupováním je trochu gymnastika, protože když vás pohltí skořepinová sedačka, není snadné natáhnout k madlu dveří. Toho jsem si při focení užil dost, ale nejde zrovna o hlavní důvod, pro který bych chtěl zůstávat co nejdéle za volantem. Jde o to, že vás DB12 obejme a milovníky pořádku nadchne logikou fungování.
Infotainment astonu jsem do té doby neviděl a přitom jsem se v něm zorientoval vlastně hned. Stejné je to i s ovládáním digitálního přístrojového štítu trochu nepraktickými dotykovými tlačítky na volantu. U kolegů na webu jsem četl, že je systém pomalý, ale že je to prý jenom otázka aktualizace. Ta evidentně nastala, protože já jsem žádný problém nezaznamenal.
Je to sporťák, takže mnoho za jízdy dobře přístupných odkládacích prostor nečekejte a zvykejte si spíše dávat větší věci, jako bundy a kabelky, za sebe. Zadní sedadla totiž k ničemu jinému neslouží a trávit tam čas by bylo za trest. A pak tady samozřejmě pořád máte poměrně použitelný kufr.
Dělá přesně to, co dělat má
Když jsme s fotografem jezdili po Praze a hledali zajímavá místa k focení, dost jsme toho prokecali a já si až po čase uvědomil, co že to vlastně řídím za auto. Ne že by Aston Martin DB12 byl nudný a nevýrazný – on je naprosto přirozený, diskrétní, pohodlný, plavný a řízení nepředstavuje námahu. Neperete se s volantem, nemusíte zpoza něj vykukovat jako surikaty, když proplouváte hustým provozem nebo parkujete. Zkrátka nejste unavení činnostmi, které u řízení běžného spotřebáku neděláte.
Často jsem vzpomínal na Jaguar F-Type, který je sice o číslo menší, ale jde o další z aut, kterými chcete jet hodně daleko. F-Type je super gétéčko, se šestiválcem pod kapotou byl esencí moderního britského sportovního auta, kterým vyrazíte do Švýcarska, Francie nebo Itálie a je vám jedno, jak je to vlastně daleko. Jenže DB12 je alespoň dle Aston Martinu Super GT, tedy auto s výkonem supersportu, ale komfortem gran turisma. A mně se pořád nechce věřit, že by to bylo jenom samotným motorem s výkonem skoro 700 koní.
Výkon dělá dojem, ale já jsem slíbil, že se nechám jenom fascinovat a s přihlédnutím k ročnímu období a zimnímu obutí budu k autu nanejvýš opatrný. Ostatně, už jste někde viděli, aby gentlemanské britské vozy dělaly v ulicích bordel a střílely z výfuku? Tohle si dovolí jenom někdo, pro koho jsou lajky a dosahy na sociálních sítích nade všechno na světě. Navíc je těžké najít místo, kde může člověk naplno využít maximální sílu motoru. To jde nanejvýš tak na okruhu nebo letištní ploše.
Nejvíce mě uchvátilo, jak přesně a citlivě je možné dávkovat výkon. Auto si nechá odsadit zadek i s plnou podporou asistenčních systémů, další skvělou ukázkou tohoto jsou ostatně třeba vozy Porsche – zacházejte s řízením a plynem citlivě a asistenční systémy vám do toho kecat nebudou. O mraky kouře tady ale primárně nejde. DB12 je auto laděné zejména na komfort při dlouhých přesunech a přestože vám ve sportovních režimech umí zarazit hlavu do opěrky, není to zrovna poloha, kterou bych tady vyhledával.
Britové neudělali nic špatně, postupovali od téměř ideálního rozložení hmotnosti, přes perfektně dávkovatelné brzdy a řízení, se kterým můžete i v rychlém tempu zacházet stejně ladně jako v limuzíně. Když přepnete na Sport nebo Sport+, auto ztuhne a čeká jako šelma před útokem na šanci vypustit veškerou tu drtivou sílu. Víte, že to přijde, čekáte to. Jenže když vůz necháte v režimu GT, mnohem hlouběji pocítíte charakter jeho motoru. Má velmi široký rozsah a dokáže se zvednout z volnoběhu až k sedmi tisícům otáček podobně jako velké atmosférické motory kombinované s manuálními převodovkami. To je ostatně důvod, pro který v současnosti uznávám Ford Mustang pouze s manuálem – desetistupňový automat ho totiž připravil o veškeré kouzlo osmiválce.
Každý centimetr chodu pedálu plynu vytahuje koutky úst nahoru. Je to dokonalá souhra všech součástí stroje a vy tady tomu všemu velíte. V dnešní době, kdy automobilky chrlí jeden elektromobil za druhým a prezentace každého se omezila hlavně na zrychlení, maximální rychlost a v praxi spíše teoretický výkon nabíjení, byl pro mě tenhle aston jako živá voda a jasná ukázka toho, že spalovací motory ještě nejsou mrtvé, ač aktivisté a diskusní hrdinové hlásají opak. Znova ve mně probudil dětskou radost z řízení, která se ze mě v posledních letech postupně vytrácela. Jak by ne, když spousta nových aut jsou pouze další verzí něčeho s jiným logem na kapotě a ona radost z řízení zůstává pouze na stránkách tiskových materiálů.
Takhle by to mohlo zůstat
Nevěřím tomu, že by jízda v Aston Martinu DB12 nechala chladným i toho největšího odpůrce spalováků, pokud má aspoň trochu rád auta. Elektromobily jsou fajn na běžné denní použití a mohou být i slušnými sportovními auty, ale nedokážou nabídnout tak hluboký zážitek, jako tento aston. Historie nám několikrát ukázala, že prosazování jednoho názoru může vést ke katastrofě, zatímco současnost ukazuje, že vedle sebe může existovat množství pohonů a vybere si mezi nimi naprosto každý. Je jenom třeba uvažovat racionálně. Tak doufám, že až se bude zase mluvit o konci spalovacích motorů, vzpomeneme si na to.
Za celou dobu jsem nenapsal jedinou zmínku o ceně Aston Martinu DB12. Tak kolik byste tipovali? 8 milionů? Nebo snad 10 milionů? Obojí může být správně, začíná se však na 190.756 eurech bez DPH, s daní jste v tom tedy za méně než 6 milionů korun. Můžete si připlácet dle libosti, ceny příplatkových prvků však Aston Martin nezveřejňuje. V nabídce je i otevřená verze s tradičním označením Volante, která začíná na 205.462 eurech bez DPH (asi 6,25 milionu korun s daní).
Konkurentů je dost a jsou z hodně ušlechtilých stájí. Třeba Ferrari Roma s přeplňovaným osmiválcem o objemu 3,9 litru a výkonu 620 koní, Maserari GranTurismo, které ve verzi Trofeo nabídne třílitr V6 o 550 koních, nebo těžkotonážní plug-in hybrid Bentley Continental GT Speed (má skoro 2,5 tuny) se čtyřlitrovým osmiválcem o kombinovaném výkonu přes 780 koní.
Ať vyberete jakékoliv auto, dostanete kus umění na kolech, které se vám charakterem a jízdním projevem zaryje hluboko pod kůži. A já jsem moc rád, že jsem mohl díky českému Aston Martinu do tohoto světa alespoň na chvíli nakouknout.
