Ferrari 375 Plus vydraženo v Goodwoodu za 370 milionů korun
Aukční síň Bonhams vydražila na Festivalu rychlosti v Goodwoodu rudé Ferrari 375 Plus ročníku 1954 za neskutečných 10,7 milionu liber, tedy 370,3 milionu korun. Soupeřili spolu o něj dva zájemci.
Ferrari 375 Plus měla pod kapotou vidlicový dvanáctiválec objemu 4,95 l s výkonem 334 koní, tedy 246 kW při 3000 otáčkách. Běžné verze typu 375 včetně kupé a variant MM (Mille Miglia) byly vybaveny menšími čtyřapůllitry, pochopitelně obdobné konfigurace. Nepřeplňovaný dvouventilový agregát Tipo 113 s rozvodem OHC, vrtáním 84 a zdvihem 74,5 mm byl umístěn podélně vpředu a o palivo se starala trojice karburátorů Weber 46 DFC/3. Kompresní poměr pohonné jednotky se šedesátistupňovým úhlem rozevření válců činil 9,3:1. Čtyřstupňová manuální převodovka pocházela stejně jako motor konstrukce Aurelia Lamprediho z monopostů formule 1 a přes vícelamelovou spojku přenášela točivý moment dozadu. Ve F1 už byly ale tyto velké motory zakázány, v letech 1952-1953 se jezdilo s monoposty F2 a od roku 1954 platila nová dvouapůllitrová formule. Proto je Ferrari používalo ve sportovních vozech.
Celkem bylo postaveno jen pět (některé zdroje uvádějí šest, jiné dokonce osm!) speciálů 375 Plus. Dodnes přežila čtveřice. Základ podvozku s rozvorem 2600 mm tvořil klasický rám z ocelových trubek. Zavěšení obstarávaly vpředu dvojité lichoběžníky, vzadu se nacházela náprava typu de Dion. Odpružení měla na starosti ještě příčná listová pera. Brzdy byly pochopitelně bubnové. Šestnáctipalcová kola od sebe dělilo 1325, respektive 1284 mm Hliníkové karoserie dvoumístných otevřených „barchett“ vznikaly u Pininfariny. Závodní speciály vážily 950 kg a rozjely se až na 280 km/h.
S vozem výrobního čísla 0384AM jezdili tovární piloti v sezóně 1954. Legendární „býk z pampy“ José Froilán Gonzalez vyhrál za jeho volantem v Daily Express Trophy v Silverstone. Ano, tenhle Argentinec byl o tři roky dříve prvním mužem, který do Maranella přivezl nejcennější vavříny z Grand Prix F1. Na Ferrari 375 vyhrál VC Německa. Co měly společného monopost F1 a sportovní prototyp? Základ motoru! V roce 1954 startoval popisovaný 375 Plus s Umbertem Magliolim i v Mille Miglia (havaroval) a čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans, zde se v něm střídali Maglioli a Paolo Marzotto. Odstoupili po 87 kolech kvůli poškozené zadní nápravě. Gonzalez s Mauricem Trintignantem však tento závod s jiným vozem (0396AM) vyhráli, Maglioli zase dominoval přetěžkému mexickému klání Carrera Panamericana s 375 Plus 0392AM. Palivová nádrž pojala celých 190 l benzinu, čemuž se nelze divit, beztak se palivo během vytrvalostních závodů muselo doplňovat.
Před čtyřmi lety byl dražený exemplář dokonce předmětem právního sporu o vlastnictví mezi bývalým belgickým závodníkem Jacquesem Swatersem, který jej nechal nákladně zrenovovat a Kristi Kleve Lawson. Její otec Karl Kleve unikát koupil v roce 1958 a stěhoval se do USA, kde závodil a byl částečně poškozen požárem. O třicet let později se údajně stal obětí krádeže a po nalezení jej Interpol vydal překvapivě Swatersovi, který s ním startoval na Le Mans Classic 2004. Posledním majitelem byl Jim Kimberly.
