Ford Consul Classic/Capri (1961–1964): Britské sedany a kupé v americkém stylu

Britský Ford přišel na začátku šedesátých let na trh se středně velkým modelem Consul Classic, navrženým tak, aby byl, podle reklamního sloganu, „vhodný pro parkoviště golfového klubu“. Původně měl být připraven do výroby dříve, neboť tým vedený Colinem Nealem měl ohledně designu jasno už v roce 1956. Tak jako obvykle, hlavní podněty přicházely přímo z Dearbornu (Michigan), když definovaly, že vůz bude „od pasu dolů“ zmenšenou verzí amerického Fordu Galaxie 500 a linií střechy, včetně sklonu zadního okna, napodobí Lincoln Continental.

Vedení firmy počítalo s uvedením modelu Consul Classic do výroby v roce 1959, ale velký prodejní úspěch malého vozu Anglia, konkurujícího BMC Mini, téměř zaplnil výrobní kapacitu továrny v Dagenhamu. Ford proto vstoupil do šedesátých let na evropský trh jen s trojicí malých vozů Anglia, Popular a Prefect a „třemi gráciemi“ (Consul, Zephyr a Zodiac).

Ford Zephyr a Zodiac Mark III (1962–66): Toto byly poslední čistě britské Fordy

Ford Consul Classic střední velikosti se představil veřejnosti v květnu 1961 a jeho hlavními konkurenty na britském trhu byly modely Hillman Minx a Singer Gazelle ze skupiny Rootes. Nabídka zahrnovala dvoudveřový a čtyřdveřový sedan ve výbavě Standard a Deluxe a s řazením na podlaze nebo na sloupku řízení. Pro vozy exportované na zahraniční trhy byl zvolen název Ford Consul 315. V letech 1961 až 1964 obohatilo nabídku modelů dvoudveřové kupé Ford Consul Capri, odvozené od sedanu Classic. Modelům Ford Consul Classic a Consul Capri byl přiřazen jeden ze čtyř továrních kódů, vycházejících ze základního kódu 109E pro vozy s pravostranným řízením.

Sedan Ford Consul Classic (1961 až 1963)

Čtyřdveřový sedan Ford Consul Classic (foto) byl podobný oblíbenému modelu Ford Anglia 105E, hlavně zadním oknem se záporným sklonem. Toto řešení bylo převzato od Lincolnu Continental z roku 1958, kde to bylo nutné kvůli otevíranému zadnímu oknu. Ve výrazné „americké“ přídi byly v rozích umístěny dvojité kruhové světlomety. Mezi nimi vycházela z předního nárazníku nízká přední maska s pěti čtyřcípými hvězdami. Čtyřdveřový sedan měl rozvor náprav 2515 mm a vnější rozměry 4337 x 1657 x 1432 mm (délka x šířka x výška).

Ford Consul Classic měl široké sloupky C, napodobující sklon zadního okna.

Na obou bocích měl Classic výrazné prolisy procházející nad klikami dveří až na záď, kde tvořily malá šikmá křidélka, pod kterými byly umístěny dvojice kruhových zadních svítilen (foto). Ve spodní části zádi bylo uprostřed místo k umístění poznávací značky a po stranách lesklé ozdobné panely. Velký zavazadlový prostor na zádi byl přístupný víkem sahajícím až k poznávací značce. V kufru bylo po straně umístěno náhradní kolo.

Sedan Ford Consul Classic byl podobný modelu Ford Anglia 105E hlavně zadním oknem se záporným sklonem.

Uvnitř měl Classic standardně samostatná přední sedadla a zadní lavici, které mohly být na přání kožené. Umístění řadicí páky bylo volitelné, buď na podlaze nebo na sloupku řízení. Elegantní palubní deska (foto) měla všechny ručkové přístroje umístěny před volantem a pod ní otevřenou polici s velkým odkládacím prostorem. Vůz měl ve své době některé neobvyklé funkce, například světelnou houkačku nebo stěrače s měnitelnou rychlostí stírání.

Elegantní palubní deska měla všechny ručkové přístroje umístěny před volantem a pod ní otevřenou polici s velkým odkládacím prostorem.

Zadní kola sedanu poháněl vpředu umístěný řadový čtyřválec Ford Kent s rozvodem OHV a objemem 1340 cm³, (vrtání/zdvih: 81/65,1 mm). S karburátorem Zenith měl nejvyšší výkon 54 k (40 kW) při 5000 min^-1 a točivý moment měl vrchol 100 Nm při 2500 min^-1. Čtyřstupňová manuální převodovka měla synchronizované horní tři rychlosti. Vůz s pohotovostní hmotností 940 kg dosahoval maximální rychlost do 125 km/h. Spotřeba paliva se pohybovala kolem 8 litrů na 100 km.

V srpnu 1962 byl tento slabý čtyřválec nahrazen silnějším s objemem 1498 cm³, nejvyšším výkonem 60 k (44 kW) při 4600 min^-1 a točivým momentem 111 Nm při 2300 min^-1. Tento motor měl nový pětiložiskový klikový hřídel a manuální převodovka měla synchronizované všechny čtyři stupně. Řízení a zavěšení kol byly „namazané“ na celou dobu životnosti vozu.

Ford Granada (1972–1985): Jak Ford v Evropě vyráběl velká auta

Ford Consul Classic byl mechanicky podobný modelu Anglia. Přední kola byla nezávisle zavěšena na vzpěrách MacPherson a zadní tuhá náprava měla pérování poloeliptickými listovými pery. Vpředu měl Classic kotoučové brzdy s průměrem 241 mm.

Čtyřdveřový Consul Classic ve výbavě De luxe stál 801 liber včetně daně. Dvoudveřový Classic se standardní výbavou byl o něco levnější (745 liber včetně daně). Vysoká cena snižovala prodejní čísla, takže v roce 1963 byl Consul Classic nahrazen Fordem Corsair, který měl řadu komponent společnou s Fordem Cortina. Do konce roku 1963 se prodalo jen o něco víc než 111 tisíc vozů Ford Consul Classic. Tento nízký počet prodaných vozů měly na svědomí nezvyklé tvary karoserie a nižší cena podobně velkého vozu Ford Cortina.

Ford Consul Capri (1961–1964)

Od dvoudveřového sedanu Ford Consul Classic bylo odvozeno dvoudveřové kupé Consul Capri. Projekt Capri byl iniciovaný Sirem Horacem Dennem, ředitelem exportních prodejů automobilky Ford a dostal název Sunbird. Jeho záměrem bylo oživit nabídku modelů řady Classic. Designu se ujal Charles Thompson, pracující v týmu Colina Nealeho a dal vozu elegantní tvary s dlouhou přídí a zádí a střechou bez pevných sloupků B. Vnější rozměry kupé byly prakticky identické se sedanem, jen bylo o něco nižší (1372 mm).

Karoserie vyráběla firma Pressed Steel Company a v Dagenhamu (od února 1963 v Halewoodu) se prováděla jen konečná montáž.

Kupé Consul Capri se dostalo do prodeje v září 1961 a bylo zpočátku určené jen pro export. Na domácí britský trh se dostalo až v lednu 1962. Karoserie vyráběla firma Pressed Steel Company a v Dagenhamu (od února 1963 v Halewoodu) se prováděla jen konečná montáž. Kusová výroba karoserií kupé byla drahá, ale vedení automobilky Ford naléhalo, aby jeho cena byla srovnatelná s konkurencí na trhu. Ford Consul Capri tak byl od začátku odsouzený k brzkému ukončení výroby.

Kupé Consul Capri převzalo řadu položek výbavy od modelu Ford Classic Deluxe, včetně čtveřice hlavních světlometů, stěračů s proměnnou rychlostí stírání, kotoučových brzd na předních kolech, stmívání světel na palubní desce a zapalovače cigaret. Čtyřstupňová manuální převodovka byla dostupná s řadicí pákou na podlaze nebo na sloupku řízení.

Zpočátku byly k pohonu zadních kol určeny čtyřválce Kent s objemem 1,3 litru, ty se ale ukázaly jako slabé, a navíc trpěly poruchami klikové hřídele. Od srpna 1962 byl objem motoru zvýšen na 1,5 litru a dostal novou pětiložiskovou klikovou hřídel. Prvních 200 vozů Consul Capri s řízením na levé straně bylo exportováno do evropských zemí a Severní Ameriky. Na frankfurtském autosalonu v roce 1961 prodal Ford 88 kupé Capri.

V únoru 1963 se začala prodávat verze GT (116E) s novým motorem vyvinutým firmou Cosworth. Motor měl kompresní poměr zvýšený na 9:1, upravenou hlavu válců s většími výfukovými ventily, hliníkovým sacím potrubím, a hlavně dvojitý karburátor Weber. Výkon motoru vzrostl na 75 k (55 kW) a točivý moment na 120 Nm. Maximální rychlost se přiblížila hranici 150 km/h. Stejný motor se začal montovat od dubna 1963 do vozů Ford Cortina.

Na Novém Zélandu se Ford Consul Capri prodával jako Consul Classic 315 a montoval se ze stavebnic (knock-down kitů) v Petone na Severním ostrově. Celkem bylo v Anglii vyrobeno 111.225 dvoudveřových a čtyřdveřových sedanů Ford Consul Classic a 19.421 kupé Ford Consul Capri, z toho 2.002 kusů bylo ve verzi GT. Nástupcem Consulu Classic se stal Ford Corsair.