Ford Escort – evropské a světové auto (2. část)
Úspěšné uvedení třetí generace evropského Fordu Escort s předním pohonem v roce 1980 přivedlo vedení koncernu Ford k vypracování strategie světového vozu, určeného s různými úpravami k prodeji na všech světových trzích. V roce 1978 se celý management Ford Motor Company vypravil do Japonska, kde hledal vhodného partnera ke spolupráci na celosvětových aktivitách. Výsledkem bylo navázání těsných vztahů s automobilkou Mazda, ve které Ford později získal významný podíl.
Americké Escorty
V roce 1981 zahájil Ford výrobu americké verze Escortu, vycházející, jak již bylo řečeno, z evropského Escortu třetí generace. Přes určitou příbuznost tvarů, hlavně zadní části vozu, nezapřel množstvím chromu a velkými nárazníky svůj americký původ. Zpočátku se americké Escorty dodávaly se čtyřválci CVH 1.6 (51 kW/68 k), později ve verzi s přeplňováním (90 kW/120 k), a také se vznětovým dvoulitrem RF (39 kW/52 k) od Mazdy. Pro modelový rok 1986 prošel Escort faceliftem, který se zvenku projevil na přední masce, světlometech a větších náraznících. Pod kapotu dostal motor s objemem 1,9 litru. Escorty se vyráběly v americkém Michiganu a mexické Sonoře. Na bázi amerického Escortu první generace vznikly i dvoumístné sportovní modely Ford EXP a Mercury LN7.
Druhá generace amerických Escortů se (spolu se sesterským typem Mercury Tracer) vyráběla v letech 1991 – 1996. Tentokrát vycházel z platformy B od Mazdy, kterou používal i model Mazda 323. Za stejnou cenu se prodávaly tří- a pětidveřové hatchbacky, sedany a kombi. Přední maskou trochu připomínal větší Ford Taurus. Dodával se v úrovních výbavy L, Pony a GT (ekvivalent evropského XR3i).
Poslední, třetí generace amerického Escortu se vyráběla v letech 1997 – 2002 a dostala výrazně hladší a oblejší tvary karoserie, umístěné opět na platformě B od Mazdy. Přední světla byla spojena se směrovkami, vstup vzduchu ke chladiči zajišťoval malý oválný otvor nad nárazníkem a větší pod ním. Zadní světla byla elegantně spojena do jednoho panelu. Zpětné světlomety byly umístěny pod koncová světla, později se ale přestěhovaly k nim. K pohonu předních kol sloužil dvoulitr CVH (82 kW/110 k) a dva dvoulitry Zetec s výkony 97 a 107 kW. Nechybělo samozřejmě ani oblíbené provedení kombi, v Americe nazývané Wagon.
Od Escortu bylo v roce 1998 odvozeno sportovní kupé Escort ZX2, poháněné dvoulitrovým čtyřválcem Zetec s výkonem 97 kW (130 k). Pro modelový rok 1999 a 2000 vznikla menší série ZX2 S/R a od roku 2001 se jméno Escort přestalo používat a lehce pozměněné kupé se jmenoval Ford ZX2. Podívejme se ale zpátky do Evropy, kde výroba Escortů pokračovala čtvrtou a pátou generací.
Čtvrtá generace (1990 – 1995)
V září 1990 se Escort představil v důkladně přepracovaném provedení, o kterém bylo možné bez pochyb prohlásit, že jde o další, v pořadí čtvrtou generaci. Nové zakulacenější karoserie měly větší vnější rozměry (4036 x 1692 x 1395 mm) i rozvor náprav (2525 mm), takže pro cestující i zavazadla (0,38 m3) zbylo více místa. Třídveřové a pětidveřové karoserie měly mírně klínovitý profil s výrazným prolisem na bocích, procházejícím po celé délce vozu ve výšce klik dveří. V nabídce nechybělo pětidveřové kombi Turnier, sedan se stupňovitou zádí Orion a dvoudveřový kabriolet s ochranným obloukem za předními sedadly. Změna závěsů zadních kol, nyní s torsními tyčemi, přinesla zlepšení jízdních vlastností.
Do začátku dostal Escort IV benzinové motory CVH s objemy 1,3, 1,4 a 1,6 litru a vznětový motor 1,8 l. Všechny byly převzaty z předcházející generace a dalo se očekávat, že brzy přijdou nové motory. To se stalo skutečností už v roce 1991, kdy se objevily šestnáctiventilové motory Zetec, které při objemu válců 1,6 litru dávaly 66 kW (90 k). Osmnáctistovky Zetec měly v různých stupních úprav 77, 85 a 96 kW. Nejvýkonnějšími modely byly Escort RS 2000 (1991) s dvoulitrovým motorem ze Sierry a výkonem 110 kW (150 k) a Escort RS Cosworth (1992) s výkonem dvoulitru 162 kW (220 k) a pohonem všech kol. Tento nejrychlejší Escort jezdil 225 km/h a zrychloval na sto za 6,1 s. V závodním provedení se výrazně prosazoval v mistrovství světa WRC. V roce 1993 s ním Francois Delecour skončil na druhém místě, v roce 1996 a 1997 (to už jezdil s Escortem WRC) Carlos Sainz na třetím místě. Úspěšnou sérii startů ve WRC zakončil v roce 1998 čtvrtým místem Juha Kankkunen. Pak už nastoupily Focusy.
Při svém debutu v roce 1990 nebyla čtvrtá generace Escortu přijata odbornou veřejností bez výhrad. Nelíbila se malá nápaditost karoserie a interiéru, hlučné a málo výkonné motory i nepříliš jisté jízdní vlastnosti. Po nových motorech se proto Ford rozhodl provést už po dvou letech modernizaci vnějšího vzhledu, především na přídi. Místo úzkých štěrbin dostaly vozy oválnou masku chladiče a přepracovány byly i zadní koncové svítilny, které nyní zasahovaly do výklopného víka. Bezpečnost cestujících se zlepšila přepracováním přední deformační zóny (délka vozu se tím zvětšila na 4104 mm), výztuhami ve dveřích a novými bezpečnostními pásy. V roce 1993 opustil Ford název Orion pro sedany a přišel s motory CFi 1.3 a 1.4.
Pátá generace (1995 – 2000)
Posledním velkým faceliftem prošel Ford Escort v lednu 1995. Přesto, že vyšel z předešlého provedení, bylo množství změn tak obsáhlé, že tentokrát je možné považovat modely vyráběné od roku 1995 za pátou generaci. Začneme-li vnějším vzhledem, dostal Escort vpředu nová světla, kapotu, nárazník s náznakem spoileru a čtyři různé masky chladiče, od širokého oválného otvoru s vodorovnými lištami až po chromovanou masku modelů Ghia. Velkými změnami prošel také interiér s novou přístrojovou deskou, u provedení Ghia s imitací dřeva. Uvedenými změnami prošly pochopitelně také verze kombi, kabriolet a sedan s jménem změněným na Escort.
Znovu se zapracovalo na podvozku, což vedlo k dalšímu zlepšení jízdních vlastností. Přesto bylo stále jasnější, že vývoj tohoto vozu je u konce a že musí přijít nový model. V červnu 1996 skončila výroba typu RS 2000 a toto označení si muselo počkat až na nový Focus RS (2002). Jeho místo zaujal v roce 1997 model GTi s motorem 1.8 Zetec-E (85 kW/115 k). Přesně po třiceti letech přišel v roce 1998 nástupce Escortu, Ford Focus. Escort se ještě dva roky vyráběl souběžně, ale jeho prodej klesal a tak v červenci 2000 vyjel z výrobní linky v Halewoodu poslední Escort. Ve světě vydržel ve výrobě ještě o něco déle, úplně poslední Escorty se vyrobily v roce 2004 v Argentině.
Ford Escort si přes drobné nedostatky získal pověst spolehlivého a nenáročného rodinného vozu s nízkými provozními náklady a vysokou užitnou hodnotou. Podle Sdružení automobilového průmyslu (SAP) se v roce 2003 zařadil Escort v žebříčku nejrozšířenějších automobilů v ČR na deváté místo s počtem 66915 registrovaných vozů, přičemž prvních osm míst obsadily škodovky. Escort tedy byl ještě před pěti lety nejrozšířenějším zahraničním vozem na našich silnicích. Je možné, že jeho nástupce Ford Focus bude ještě úspěšnější.
| Ford Escort – evropské a světové auto (1. část) |
