Ford GT40: Prototyp roadsteru se bude dražit v Monterey

Ford GT40 byl zbraní proti Ferrari na závodních okruzích. Modrý ovál chtěl pokořit vzpínajícího se koníka hlavně ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans, To se nakonec podařilo, když už se Henry Ford II nedohodl s Enzem Ferrarim na převzetí jeho podniku. Historie legendární placky je plná zajímavostí, tahle auta totiž neexistovala pouze ve známé uzavřené podobě, ale i coby roadstery nebo chcete-li spydery.

Síň RM Auctions jeden takový nabídne 15.-16. srpna v kalifornském Monterey. Ano, tehdy se koná slavný Pebble Beach Concours d'Elegance. Nabízený exemplář má číslo podvozku GT/108, číslo motoru na výrobním štítku překvapivě chybí. Ale jde o autentický kus, který neprošel žádnou přestavbou, potvrdil to i John S. Allen ve své knize „The Legend Lives On“. Roadster má také původní pohonnou jednotku, podélně uprostřed umístěný litinový vidlicový osmiválec 4,73 l s výkonem 291 kW (395 k)/7000 min^-1. O přísun paliva dvouventilovému agregátu s rozvodem OHV se starala čtveřice karburátorů Weber 49 IDA, o přenos točivého momentu 440 N.m v 5000 otáčkách dozadu zase pětistupňová přímo řazená převodovka.

Auto v bílé barvě s typickými modrými pruhy a nápisy Ford na bocích upoutá na první pohled netradiční přídí. Hlavně světlomety nemají kryty, nepotřebovalo je. Jedná se o první v březnu 1965 postavený roadster že čtyř a sloužil jako testovací a demonstrační auto jak Fordu, tak i firmě Shelby American. Prototypů vzniklo celkem dvanáct, také se označují pouze písmeny GT bez oné čtyřicítky, která znamenala výšku vozu v palcích (1024 mm). V Dearbornu se k tomuto pojmenování vrátili u moderní reinkarnace, tam se GT40 jmenoval pro změnu zase koncept...

Ale vraťme se zpět k otevřenému prototypu. Dvoučlenná posádka si hověla v děrovaných sedačkách, volant vpravo není žádný div, jde vlastně o závoďák, byť dvoumístný. A britský Ford na projektu GT40 participoval, většina ze stovky aut včetně silničních Mk3 se zrodila právě v Albionu u Ford Advanced Vehicles. Sedačka pilota je možná ještě propocená od pozadí John Whitmora a známějšího Brita Richarda „Dickieho“ Attwooda, kteří jej testovali jako první v Silverstone. Teprve pak putoval přes Velkou louži k Shelbymu, v květnu a červenci 1965 se proháněl po kalifornském okruhu Riverside (jela se tu první Grand Prix USA F1). Testoval jej Ken Miles, stejně jako na setkání managementu Fordu v centrále Shelby American v Los Angeles. Tady se za volant posadil i sám velký Carroll Shelby a povozil Henryho Forda II. A aby těch jmen nebylo málo, v říjnu 1965 si jej ve Watkins Glen při Velké ceně Spojených států vyzkoušel Skot Jim Clark. 1050 kg lehký roadster se sklolaminátovou karoserií na ocelovém monokoku se uměl rozjet až na 320 km/h, přičemž sprint na stošedesátku mu mu trval pouhých devět vteřin...

K roadsteru je kompletní dokumentace, k mání bude po více jak dvaceti letech. Ford jej prodal přes vybraného dealera Kar Kraft do soukromých rukou ještě v roce jeho vzniku. Od konce 80. let minulého věku se zúčastňoval prestižních akcí a přehlídek pro historiky včetně soutěží elegance v Pebble Beach, Amelia Islandu a oslav pětadvacátého výročí GT40 ve zmíněném Watkins Glen.

Nabídková cena nebyla zveřejněna, ale tenhle unikát bude pro nového majitele určitě dobrou investicí do budoucnosti, o tom nelze pochybovat. Pokud se otevřená gétéčtytřicítka prodá. A proč by ne? Poslední síní Mecum Auctions dražený uzavřený prototyp ročníku 1964 našel letos v dubnu nového vlastníka za 7 milionů dolarů (141,4 milionu korun).