TEST Ford Mondeo – první jízdní dojmy

Podrobný popis nové generace vozu Ford Mondeo jsme zveřejnili nedávno, čtyři stovky kilometrů ujetých při mezinárodní prezentaci na jihu Evropy odhalilo další zajímavosti – s oběma hodnotícími znaménky.

V běžném prostředí vypadají vozy stejně dobře jako na ženevském autosalonu – přispívají k tomu sice nepochybně příplatkové pneumatiky, ale ve střední třídě s masovou firemní klientelou se cení jen lehce rozevlátý konzervativismus – a do tohoto měřítka se Mondeo vejde.

Tak především – verze sedan je při stejné ceně jako liftback sice papírově téměř stejně prostorná, ve skutečnosti je ale ne-pohodlí sedanu při manipulaci se zavazadly o dost větší.

Na designu upoutávají drobnosti – prolomený kryt zavazadelníku sedanu a liftbacku má svůj odraz mimo jiné také v prolisu přístrojové kapličky v interiéru. Jde o drobnost, ale celkem vtipně je tak řidiči naznačováno, jaké auto vlastně řídí.

Dříve účelně tvarovaná záď verze kombi se nyní více „balí“ ve stylu Mazda6 nebo Alfa 159, ostře sledovaná délka a objem zavazadelníku tím nijak neutrpěly. Mondeo Kombi budou mít rádi i v servisech – nízko končící víko zavazadelníku je totiž spojeno s nárazníkem, takže jakékoli kolize neodnese jen nárazník samotný…

Interiér je téměř přesnou kopií S-Maxu, pouze „leteckou“ rukojeť ruční brzdy nahradila klasická páka. Před spolujezdcem je zřetelně více místa, středový panel kazí jen lacině působící obložení z imitace dřeva a na všech dosažitelných místech přibyly větší odkládací prostory. Sedadla jsme ve vlásenkách prověřili skutečně důkladně se dvěma výsledky – skvěle drží a zasloužila by si výše stavitelnou operku hlavy.

Vrcholný dvouapůllitrový zážehový pětiválec s výkonem 162 kW je podle našeho názoru skrytým favoritem mezi zážehovými motorizacemi. V jakémkoli režimu je i oproti konkurenci až nezvykle tichý, sladění se šestistupňovou manuální převodovkou se osvědčilo na dálnici i v kopcích. Vůz je až na nejzazší možnou mez přísně neutrální, do zatáček se mu i přes jistou zavalitost evidentně chce a za všechny naše akcelerační blázniviny v horách odpovídá jen jedenáctilitrovou spotřebou.

Nejprodávanější bude ale určitě dvoulitrový turbodiesel s výkonem 103 kW v kombinaci s manuální, respektive 96 kW se šestistupňovým automatem. Po pětiválci je sice motor trochu slyšet, stále je ale zvukově mnohem kultivovanější než VW systémy čerpadlo-tryska. Největším překvapením je i u této motorizace zachovaná neutrální charakteristika podvozku. I přes poměrně značnou hmotnost pohonné jednotky nemá Mondeo potřebu ztěžovat řidiči zatáčení a i v mezních situacích jsme se obešli bez ESP. S pohodovou jízdou přes hory a podstatně méně častém využívání dynamického potenciálu jsme si na palubním počítači spokojeně přečetli údaj o spotřebě 6,4 l/100 km.

Některé posádky si u benzinových pump vyzkoušely standardně (!) montované víko nádrže Easy Fuel, které zabraňuje načerpání nesprávného paliva s pozitivním výsledkem – i skutečně přehnané zacházení systém přestál a benzín nebyl naftou poskvrněn…

První dojmy z několikahodinové jízdy se nedají nazývat testem, máme ale už dost argumentů k prvnímu dílčímu hodnocení – Mondeo se směle může postavit špičce v Evropě prodávané střední třídy a tenhle souboj má velkou šanci vyhrát. Nadějnou kombinaci rozporuplného, ale dostatečně nového designu, vnitřního prostoru, vyzrálých a tichých motorů tak může zhatit v podstatě jen pohled do základního, případně příplatkového ceníku.

Klasický redakční test Fordu Mondeo na českých silnicích zveřejníme 28. května.