Ford Mustang - Pokračování americké legendy – 2.část (1974-2004)

K dlouho odkládanému představení nástupce slavné první generace Fordu Mustang došlo v roce 1974 (první část tohoto článku je zde). Nový model nazvaný Mustang II převzal řadu stylistických prvků prvních Mustangů, včetně pádícího koně ve středu masky chladiče. Tato generace i další, které následovaly, však již nedosáhly úspěchu prvních Mustangů.

Druhá generace (1974-1978)

Mustang II se od svého staršího bratra lišil menší karoserií (délka 4445 mm, šířka 1783 mm, výška 1270 mm) i nabídkou menších, úspornějších motorů splňujících přísné americké emisní předpisy. Zákazník si zpočátku mohl vybrat mezi čtyřválcem o objemu 2,3 litru a vidlicovým šestiválcem 2,8 litru z evropského Fordu Capri. Klasická koncepce s pohonem zadních kol zůstala zachována. Na karoserii zaujaly mohutné bezpečnostní nárazníky a nově tvarované přední světlomety. Výrazná zakřivení plechů v této oblasti vedla k zachycování vlhkosti a následné korozi. Některé modely měly zadní část střechy s tehdy módním malým bočním okénkem a vinylovým potahem.

Na silnější motor si museli zákazníci Mustangu II počkat až do příštího roku. Pětilitrový vidlicový osmiválec měl výkon 100 kW (134 k). Tyto modely nesly označení Cobra II. Měly vpředu přítlačný spoiler a logo pádícího koně nahradil znak kobry, který se objevil i na boku. Mustangy druhé generace se postupně dodávaly ve třech karosářských variantách: luxusně vybavené čtyřmístné kupé, model 2+2 s výklopnou zadní stěnou a také 2+2 se střechou typu Targa s odnímatelnými střešními díly. Modely 2+2 se snadno identifikovaly, neboť měly za dveřmi trojúhelníková boční okna. Mustang II zdaleka nedosáhl popularity svého předchůdce a jeho výroba byla ukončena v roce 1978. Poslední modely si bylo možno objednat s řadou módních doplňků. Vozy s výbavou za 1277 dolarů dostaly název King Cobra, ale to už se netrpělivě očekával příchod další generace.

Třetí generace (1979-1993)

Třetí generace Mustangů byla postavena na nové globální platformě „Fox.“ Ve srovnání s předcházející generací byl nový Mustang, hlavně díky většímu rozvoru náprav (2550 mm), o 100 mm delší, ale kupodivu byl o více než 100 kg lehčí. Nabídka obsahovala dvě karosářské verze, dvoudveřové kupé a třídveřový hatchback a o něco později i kabriolet se stahovací střechou. Nadstandardně vybavené modely nesly tradičně označení Ghia. Z motorů si mohl zákazník vybrat mezi čtyřválcem 2,3 litru, novým vidlicovým šestiválcem 3,3 litru a již 10 let starým pětilitrovým vidlicovým osmiválcem (302 V8). Nový přeplňovaný čtyřválec 2,3 litru dosahoval výkonu 87 kW (118 k), byl však dosti poruchový.

Nový Mustang se stal v květnu 1979 zaváděcím vozem (Pace Car) závodu na 500 mil v Indianapolis a Ford pak vyrobil 11 tisíc replik tohoto vozu s extravagantním vybarvením a sedadly Recaro. V modelovém roce 1980 byl objem motoru 302 V8 snížen na 255 kubických palců (4172 cm3), což vedlo ke snížení výkonu na 88 kW (119 k). V roce 1982 se však motor 302 V8 vrátil pod názvem 5.0 liter HO (High Output). Jeho výkon stoupl na 115 kW (157 k). Znovu se objevilo provedení GT.

Rok 1983 přinesl u všech modelů přepracování mřížky chladiče a zadních světel. Dvacáté výročí Mustangu oslavil Ford v roce 1984 speciální sérií více než 5 tisíc vozů GT. Další novinkou byl Mustang SVO (Special Vehicle Operations) s upraveným čtyřválcem 2,3 turbo (128 kW).

Nejvýraznějšího přepracování karoserie se třetí generace Mustangu dočkala v roce 1987. Změny se týkaly především přední části. Zmizela přední mřížka, neboť vzduch se k chladiči přiváděl z prostoru pod předním nárazníkem. Změnila se i přední světla osazená halogenovými žárovkami. Novinkou pod kapotou byl zdokonalený systém vstřikování paliva EFI (Electronic Fuel Injection) u motoru 5.0 V8, který vedl ke zvýšení výkonu na 165 kW (225 k). Přes tyto změny prodej dále klesal, takže v roce 1991 se prodalo méně než 100 tisíc Mustangů. Nepomohla ani speciální série rudých kabrioletů s interiérem potaženým bílou kůží. Modelový rok 1993 se stal pro třetí generaci Mustangů posledním a v následujícím roce se Amerika dočkala čtvrté generace „divokých koní.“

Čtvrtá generace (1994-2003)

Po tříletém vývoji, který stál 700 milionů dolarů byla na podzim 1993 představena 4. generace, navazující na původní koncepci Mustangu. V nabídce zůstal pouze kabriolet a dvoudveřové kupé, když třídveřový hatchback byl pro nedostatečnou tuhost vyřazen z výrobního programu, stejně jako čtyřválcové motory. Výkon motorů 3,8 V6 OHV a 4,6 V8 OHC se postupně zvyšoval až na 140 resp. 191 kW. Špičkové provedení Cobra SVT dostalo nové nezávislé zavěšení zadních kol a motor 4,6 V8 s mechanickým dmychadlem (250 kW). Klasická koncepce s pohonem zadních kol zůstala zachována. Standardně se vozy dodávaly s ručním řazením, na přání bylo možno získat elektronicky řízenou čtyřrychlostní automatickou převodovku. Všechny Mustangy byly vybaveny kotoučovými brzdami na všech kolech. Otevřená verze se dodávala i s pevnou odnímatelnou střechou o hmotnosti 38 kg.

Některými stylistickými prvky se současný Mustang hlásí ke svým kořenům. Jsou to například boční prolisy s otvory před zadními koly, třídílná svisle uspořádaná zadní světla, ale i symetrické tvarování přístrojové desky (double cockpit). Poslední větší facelift v roce 1999 tyto prvky ještě zvýraznil. Zvětšily se nasávací otvory před zadními koly i třídílné zadní svítilny.

Na newyorský autosalon 2003 přivezl Ford studii závodního Mustanga GT-R, která napověděla, jak asi bude vypadat nový Mustang. Ten se má začít prodávat v USA od podzimu jako model 2005 a jeho první snímky svědčí o tom, že se mají příznivci tohoto legendárního automobilu na co těšit. Hlavní světlomety jsou ukryté pod čirými kryty, mají ale klasický kruhový tvar. Maska chladiče má opět uprostřed logo pádícího mustanga. Ukazatele směru jsou umístěny v nárazníku. Na zádi se opět setkáme s tradičními třídílnými zadními svítilnami. Verze GT navíc ponese malé přítlačné křídlo. Pokud se podaří udržet cenu na slibovaných dvaceti tisících dolarech, nebude mít nový Mustang (podrobný článek zde) nouzi o zákazníky. A legenda pokračuje…