Ford Transit a Tourneo Custom 2018: Co přinesla modernizace?

15. 3. 2018 • 09:56

Ford inovoval svoji druhou největší řadu užitkových vozidel Transit Custom, případně v osobní verzi Tourneo Custom. Změny zahrnují zejména vzhled exteriéru a interiéru. Technika naproti tomu zůstává skoro stejná. Co je tedy konkrétně nového?

Již léta platí, že označení vozu „Transit“, případně osobní verze „Tourneo“, se netýká pouze jedné modelové řady, ale hned čtyř. Od nejmenšího modelu Courier, přes Connect a popisovaný Custom až po největší řadu, která se jako jediná jmenuje jen Transit/Tourneo. Pokud zůstaneme u Transitu/Tournea Custom, tak současná generace byla představena v roce 2012.

Na rozdíl od velkého Transitu/Tournea je Transit/Tourneo Custom k dispozici výhradně s pohonem předních kol. To většího sourozence lze mít jak s podélně uloženým motorem a tedy poháněnou zadní nápravou, tak také s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Od verze s pohonem zadní nápravy navíc Ford odvodil variantu s pohonem všech kol. Ani toto Custom nenabízí a údajně se na tom do budoucna nic nezmění.

Co zůstává, je nabídka dvou rozvorů náprav, a sice 2933, respektive 3300 mm. Jim odpovídají rozdílné délky karoserie 4973, respektive 5340 mm. Dále lze vybírat ze dvou výšek karoserie 2000, případně 2343 mm. Transit Custom je v nabídce ve třech verzích, a sice jako van, kombi van a kombi.

Čím se tedy liší nový Transit/Tourneo Custom od toho předchozího? Na první pohled přední částí. Jiná je maska chladiče, kapota motoru a přední světlomety. U nich je novinkou použití xenonů, které vůz před tím nenabízel. Standardně jsou od výbavy Trend dodávána diodová světla pro denní svícení.

Nový Ford Tourneo Custom chce být luxusní dodávkou. Nabídne i vzduchový podvozek

Nyní lze při pohledu na přední část vozu ihned poznat, zda před vámi stojí užitková verze Transit Custom, nebo osobní Tourneo Custom. Transit Custom má masku chladiče skládající se z trojice horizontálně vedených lamel v černé barvě. Naproti tomu Tourneo Custom dostalo horizontálních lamel pět vyvedených v chromovaném efektu. Výjimkou je pouze verze Sport, jejíž lamely masky chladiče jsou černé.

Mobilní kancelář

Inovace se dále zaměřila na vnitřní prostor a řešení kabiny pro cestující. Palubní deska je zcela nová, přičemž se v ní údajně využilo zkušeností z navrhování interiéru nové Fiesty. Osobní verze Tourneo Custom se od Transitu Custom liší například uzavíratelnými schránkami na horní části palubní desky a také materiálem, který je o něco hodnotnější, než je tomu u užitkové verze. Tourneo dále nabízí například audiosystém s deseti reproduktory či celkem osm slotů na USB. Šest ve druhé a třetí řade sedadel a dva vpředu.

Tou největší novinkou Tournea Custom je ovšem možnost otočit o 180 stupňů sedadla ve druhé řadě a vytvořit tak kabinu ve stylu konferenční místnosti. Údajně lze v tomto uspořádání ve voze i cestovat. K tomu je ovšem nezbytné vyjmout prostřední sedadlo druhé řady, neboť v opačném případě nelze krajní sedadla otočit. Demontovat z vozu lze samozřejmě všechna sedadla druhé a třetí řady, stejně jako je vyklopit vpřed a zvětšit tak zavazadlový prostor.

Místo pumy je panter

V době příchodu popisovaného Transitu/Tournea Custom na trh byl vůz poháněn motorem 2.2 TDCi Duratorq, kterému se ale neřekne jinak než puma. Nešlo o agregát od skupiny PSA nabízený v osobních fordech (například v Mondeu), ale o vlastní čtyřválec s rozvodovým řetězem.

Ford Transit Custom se představuje v omlazené podobě

S příchodem emisní normy Euro 6 ale musela puma uvolnit místo zcela novému motoru 2.0 EcoBlue TDCi, jemuž se říká panter. V Customu je nabízen od roku 2016, přičemž opět se jedná o produkt vlastního vývoje. Objem motoru se snížil o 0,2 litru, dle informace fordu je agregát oproti předchůdci úspornější o 13 procent. Z technických změn stojí za zmínku použití rozvodového řemenu v olejové lázni s intervalem výměny 240.000 km nebo 120 měsíců.

Změny doznal také olejový servis. Starší motor měl předepsanou výměnu oleje maximálně po 50.000 km, u nového to Ford prodloužil o deset tisíc kilometrů, zřejmě ve snaze dohnat Mercedes-Benz a jeho Sprinter. Časově je však olejový servis omezen maximálně na dva roky. Ford předepisuje olej SAE 0W-30, specifikace Ford WSS-M2C950-A. V motoru se mění včetně filtru 8,3 litru oleje.

Motor 2.0 EcoBlue se v Transitu/Tourneu Custom i nadále bude nabízet ve třech výkonových verzích, a sice se 77, 96 a 125 kW. Prostřední verze se jako jediná pojí standardně se samočinnou šestistupňovou převodovkou 6F55. Nejedná se o žádný dvouspojkový Powershift, ale o planetovou převodovku s měničem momentu, která je společným dílem Fordu a GM. Obě krajní verze, tedy nejslabší a naopak nejvýkonnější, dostaly šestistupňové manuální ústrojí VMT6.

Kde to má výfuk?

Motor 2.0 EcoBlue TDCi výrobce od začátku konstruoval s cílem splnit emisní normu Euro 6. K tomu si pomáhá kombinací oxidačně redukčního katalyzátoru, částicového filtru a katalyzátoru oxidů dusíku, pracujícího s technologií SCR a tedy využívající vstřikování kapaliny AdBlue.

Kupodivu, katalyzátor oxidů dusíku (SCR) se v transitu nachází až úplně vzadu. Mezi ním a kombem oxidačně redukčního katalyzátoru a částicového filtru je ještě vlnovec výfuku spolu s trubkou. Třeba u skupiny PSA a jejích motorů BlueHDi je tomu jinak. V jejich případě je na posledním místě filtr pevných částic, jemuž ve společném bloku předchází katalyzátor SCR. Takto rozdílné řešení uspořádání emisního systému u dvou vznětových motorů o objemu dva litry, splňujících stejnou emisní normu (Euro 6), je docela překvapivé.

Stejně jako nezvykle krátký výfuk u Transitu/Tournea Custom. Ten nevyúsťuje klasicky vzadu, ale končí už před zadní tuhou nápravou, odpruženou podélnými listovými pružinami. Dle Fordu krátký výfuk ničemu nevadí.

Ford Transit EcoBlue: Místo pumy přichází panter

V rámci představení jsme velmi krátce vyzkoušeli Trasnit Custom s krátkým rozvorem a verzí motoru o výkonu 77 kW při 3500/min^-1 a maximu točivého momentu 360 N.m při 1375 až 2000 otáčkách za minutu. Novinka se opět více přiblížila v ovládání a komfortu běžným osobním autům. To dokazuje i pozice za dvousměrně stavitelným volantem, který už není takový ten „dodávkovský“ a tedy umístěný dost naplocho. Přiblížení dobrým osobním autům dále navozují velmi malé ovládací síly potřebné na spojku, řazení, řízení (to je stále podporováno hydraulickým posilovačem) či ovladače v kabině. Klimatizace vozu se sice tváří jako samočinná, ale ve skutečnosti ji chybí automatický režim.

Výroba vozu probíhá v závodě Otosan v Turecku, přičemž cílem letošního roku je navýšení produkce o 40.000 kusů na celkových 330.000 aut. Nejlevnější Transit Custom Van Leader L1 2.0 EcoBlue se 77 kW začíná na částce 532.279 korun včetně DPH. Jedná se o zaváděcí cenu, platnou do 31. 3. 2018. Tak honem pro něj!